Aktual.: 6.01.2025 13:33
Ottawa (Kanada) – Kapitán Eduard Šalé se stal vedle gólmana Michaela Hrabala hlavním hrdinou dramatických nájezdů, které rozhodovaly o tom, zda si z mistrovství světa dvacítek odvezou bronz čeští hokejisté, nebo jejich soupeři ze Švédska. Devatenáctiletý útočník prokázal mimořádně pevné nervy. Ve třinácté sérii nejprve odvrátil porážku, když musel proměnit, ve čtrnácté pak rozjásal úspěšným pokusem celý tým. Pro svazový web ceskyhokej.cz uvedl, že dal v těžkých chvílích především na instinkt.
Šalé se k nájezdu rozjel dokonce pětkrát. Nejprve zazvonil ve čtvrté sérii na brankovou konstrukci, pak byl neúspěšný ještě v sériích číslo 7 a 9. Důvěru hlavního kouče Patrika Augusty a asistenta Roberta Reichela, kteří exekutory vybírali, tím ale neztratil. A splatil ji měrou vrchovatou. Ustát tlak hrozící prohry nebývá snadné ani pro mnohem zkušenější hráče. Jemu se to ale podařilo. A sám sobě díky tomu dodal kuráž i pro pátý pokus.
„Měl jsem v hlavě nějaký nájezd, ale věděl jsem, že ho použít nemůžu, protože mají video a vědí, jaké nájezdy jezdím. S přibývajícími pokusy byl tlak enormní. Člověk si to ani nedokáže představit. Když jsem naskočil na led, tak jsem byl trošičku vyklepaný, ale když jsem dal gól a srovnal, věděl jsem, že další nájezd dám stoprocentně. Po tom gólu šlo moje sebevědomí strašně nahoru a neprohráli jsme,“ líčil Šalé.
Reichel, který býval ještě během oslnivé hráčské kariéry penaltovým specialistou a vedle jiného proměnil postupový nájezd v semifinále olympiády v Naganu 1998 proti Kanadě, se mu zpočátku snažil ohledně zakončení poradit. „Něco mi říkal, ale když jsem dvakrát nedal gól, tak jsem měl svoji hlavu. Mám pár nájezdů, které dělám rád. Ten poslední ale vyplynul spíš z improvizace. Vypnul jsem a řekl si, že pojedu podle sebe a rozhodnu to,“ uvedl Šalé.
Při pokusu, jímž odvrátil konec, měl i trochu štěstí, když procedil kotouč mezi betony švédského gólmana Marcuse Gidlöfa. Ten vítězný ale proměnil přesně v souladu s tím, jak se cítil – sebevědomě a precizně provedeným blafákem do bekhendu zavěsil kotouč pod horní tyčku. Gidlöf neměl nejmenší šanci zakročit.
Pak už následovala jen obrovská erupce nadšení na české střídačce, po níž lavina jásajících hráčů naskákala na svého kapitána. „Jen si pamatuju, jak kluci skáčou na led. Jinak nic. Nevěřil jsem tomu. Pak se na mě všichni nahrnuli. Je to opravdu takový vypínák, člověk si pak nic nepamatuje,“ konstatoval Šalé.
Zápasy zklamaných semifinalistů se občas promění ve střelecké dostihy, nejinak tomu bylo i loni ve Švédsku, kdy Češi zdolali Finy 8:5. Tentokrát se hrálo jinak, i po prodloužení zůstal stav 2:2. „Bylo to hodně opatrné, šlo o chyby. Ve třetí třetině se žádná nestala, Hraboš nás výborně podržel a my taky měli nějaké šance. Byl to vyrovnaný zápas, ale myslím si, že Švédové se trošku zatáhli a byli opatrní. Chtěli taky vyhrát. Takové to ale v těch závěrečných zápasech turnajů bývá,“ podotkl Šalé.
Potěšilo ho, že se tým rozloučil vítězně a už navždy mu zůstane odměna za všechnu dřinu a odvedené výkony. „Síla byla v celém týmu, začíná to od dobrého gólmana. I když se předchozí zápas s Amerikou nepovedl, tak jsem celému týmu věřil. Utkání s Kanadou nám vzalo strašně moc sil a to se tam pak promítlo. Jsem rád, že nechal každý hráč na ledě úplně všechno a dopadlo nám to,“ ocenil mužstvo Šalé.
Podobně jako řada spoluhráčů zůstává v zámoří. Po oslavách se přesune zpět na farmu Seattlu, kde se bude snažit, aby co nejdříve zaklepal na dveře slavné NHL. Budoucností se ale aktuálně tolik nezabývá. „Chci si užít, co se děje teď. Poslední dny toho na mě bylo hodně, takže jsem rád, že na chvíli vypnu. Pak se zase vrátím do práce, abych se mohl každý den zlepšovat,“ prohlásil Šalé.
