Komerční prezentace Aktual.: 4.05.2025 14:58
Praha – Iniciativa novinářů a historiků žádá umístění vysvětlující informační desky k soše druhého československého prezidenta Edvarda Beneše před ministerstvem zahraničních věcí (MZV) v Praze. Ve výzvě adresované pražskému zastupitelstvu mimo jiné uvádí, že Beneš v letech 1943 až 1948 nesl jako prezident prozatímní exilové vlády a prezident republiky politickou odpovědnost za to, že komunisté získali výsadní postavení ve státě. ČTK o tom dnes informoval jeden ze signatářů dopisu a ředitel neziskové organizace Ústav nezávislé žurnalistiky Ondřej Neumann.
Doplňující tabulka u sochy před Černínským palácem má také uvádět, že Beneš byl po válce „spoluzodpovědný za to, že v důsledku státem organizovaného násilí zahynuly desetitisíce obyvatel Československa. Další desítky tisíc lidí byly odvlečeny do Sovětského svazu. Miliony lidí ztratily domov a byly připraveny o majetek. Zabránil obnově demokracie a napomohl sovětizaci země. Ke všemu bezpráví mlčel“.
Výzvu podepsali mimo jiné vysokoškolský učitel a někdejší předseda Senátu Petr Pithart, publicista a pedagog Jan Urban, historik Petr Placák, šéfredaktor serveru HlídacíPes.org Robert Břešťan nebo právník a někdejší místopředseda vlády a ministr spravedlnosti Jan Kalvoda. „Náš návrh vychází z respektu k historickému dědictví, jakož i ze snahy přispět k zachování paměti a hodnot, na kterých naše společnost stojí. Pamětní deska by měla sloužit nejen jako připomínka minulosti, ale také jako varování současným a budoucím generacím obyvatel i návštěvníků města,“ stojí ve výzvě zastupitelstvu.
Druhý československý prezident Beneš (1884 až 1948) patří k nejvýznamnějším i nejdiskutovanějším českým státníkům minulého století. Politik a diplomat, jenž se zasloužil o vznik Československa v roce 1918 i jeho obnovení po druhé světové válce, dodnes budí vášně především svojí rolí v temném období před německou okupací i o dekádu později při převzetí moci komunisty v únoru 1948.
Filozof a diplomat Beneš byl nejbližším spolupracovníkem svého předchůdce v čele státu Tomáše Garrigua Masaryka. V letech 1914 až 1915 organizoval tajnou protirakouskou organizaci Maffie. Pak emigroval a stal se jedním z hlavních představitelů zahraničního odboje. Mimo jiné se zasloužil o uznání Československé národní rady jako představitele nového státu Británií a dalšími zeměmi. V letech 1935 až 1938 a 1945 až 1948 byl československým prezidentem, za druhé světové války působil jako prezident ČSR v exilu.
S Benešovým jménem jsou spjaty často diskutované dekrety, které v letech 1940 až 1945 vydával v londýnském exilu i po návratu do vlasti a které se mimo jiné týkaly majetkových záležitostí zejména Němců a Maďarů na československém území, potrestání kolaborantů a znárodnění. Dalším kontroverzním momentem jeho kariéry je situace v únoru 1948. Historici dodnes diskutují o důvodech, které jej vedly k přijetí demise nekomunistických ministrů a jmenování nové vlády nadiktované šéfem komunistů Klementem Gottwaldem. Právě přijetí demise totiž v konečném důsledku vedlo k nastolení komunistické diktatury. Podle dobových svědectví čelil Beneš nevybíravému tlaku ze strany premiéra Gottwalda, který vyhrožoval zatýkáním a vojenským zásahem Sovětského svazu.
