S přiznaným stupněm invalidity vyjadřují lidé často nespokojenost a obrací se se stížnostmi a námitkami na Českou správu sociálního zabezpečení (ČSSZ). Právě do její kompetence přiznávání, revize a přezkoumávání invalidních důchodů spadá. Lidé ve stížnostech často argumentují, že jiný příjemce důchodu se stejnou diagnózou má vyšší stupeň invalidity, než úřad přiznal jim samotným.
Podle ústředního ředitele ČSSZ Františka Boháčka se může stát, a i se tomu tak děje, že dva klienti se stejnou diagnózou žádající o uznání invalidity, respektive invalidní důchod, nedostanou stejný stupeň invalidního důchodu.
„Ten systém je opravdu takto postavený,“ vysvětlil na nedávném kulatém stolu sněmovního Výboru pro sociální politiku k invalidním penzím šéf sociální správy.
Posudkoví lékaři i v takových případech postupují plně podle vyhlášky a platné metodiky, upozornil Boháček. Důvodem je to, že při vypracování lékařského posudku, jehož výsledkem je procentuální vyjádření pracovního omezení daného klienta a stupeň přiznané invalidity, se přihlíží i k jiným parametrům. Například k dopadům diagnózy na schopnosti žadatele vykonávat stávající výdělečnou činnost, jeho profesi, kvalifikaci či na jeho věk.
Invalidní důchod není odškodnění za zdravotní postižení
Podle šéfa ČSSZ se veřejnosti, a především samotným příjemcům invalidních důchodů nedaří dlouhodobě vysvětlovat, že dva klienti s totožnou diagnózou nedostanou vždy totožný posudek od lékaře. A tak ani invalidní důchod stejného stupně.
„Já mám často pocit, že v České republice se invalidita vnímá jako odškodnění za zdravotní postižení,“ řekl Boháček s upozorněním, že tak tomu ale není.
Systém invalidních důchodů je u nás podle jeho slov nastaven tak, aby kompenzoval, jinak řečeno dorovnával, ztrátu příjmu kvůli zdravotnímu omezení. To mimo jiné znamená, že si příjemci invalidních důchodů ve všech stupních invalidity mohou bez omezení vydělávat ať už podnikáním, nebo jako zaměstnanci.
Jenom na pomoc státu se nedá spoléhat
Ne každému však jeho zdravotní stav a nabídka na trhu práce umožní si k invalidnímu důchodu přivydělávat. Proto je jedním z důležitých doplňků krytí rizik úrazu a dlouhodobé nemoci životní pojištění. Jen invalidní důchod, který lidem se sníženou pracovní schopností vyplácí stát, většině jeho příjemců k udržení životního standardu nestačí.
„Průměrná výše invalidního důchodu ve třetím stupni invalidity v roce 2022 byla podle dat ČSSZ necelých 15 700 korun, lidé v prvním stupni invalidity loni pobírali dávku v průměrné výši 8 000 korun,“ říká k výši invalidních penzí finanční poradce skupiny Partners David Kučera.
Invalidní důchod pro první stupeň invalidity dostávalo od sociální správy podle jejích dat k letošnímu červnu 176 084 osob.
„Důchod pro druhý stupeň invalidity pobíralo ke stejnému datu 77 799 osob a pro třetí stupeň invalidity úřady vyplácely důchody 156 785 lidem, to je celkem asi 411 tisíc lidí, kteří kvůli nemoci nebo úrazu pobírají invalidní důchod,“ vypočítává finanční poradce.
Z uvedených dat je zřejmé, že se při zajištění krytí rizika úrazu a nemoci nedá spoléhat jen na pomoc státu ve formě invalidní penze. Finanční krytí při vážném úrazu, nemoci nebo smrti dává vedle pomoci od státu i životní pojištění. A jelikož jde o soukromý pojistný produkt, nesmí lidé zapomínat na správné nastavení smluvních podmínek, upozorňuje Kučera.
Nejdrastičtější dopady má invalidita
A dále nesmějí zapomínat na to, aby si pojistili skutečně závažné nemoci a úrazy, nikoli třeba vyvrknutý kotník, který se zahojí za několik týdnů a k vyrovnání výpadku příjmu postačí menší finanční rezerva na bankovním účtu.
„Životní pojištění by měl mít každý, na jehož příjmu je někdo závislý. Ať už on sám, nebo jeho rodina. A také ten, kdo nemá dostatečné finanční rezervy,“ odpovídá na otázku, kdo by neměl na životní pojištění určitě zapomínat, ředitel pojišťovny Simplea Martin Švec.
Lidem, kteří si nejsou v případě životního pojištění jistí, doporučuje sepsat, jak by řešili svou finanční situaci, pokud by se dostali do vážných zdravotních potíží. Lidem, kteří nemají dostatečné finanční rezervy, pak doporučuje pojištění s důrazem na krytí rizik dlouhodobé pracovní neschopnosti, invalidity a smrti. To jsou podle něj klíčová rizika, která má řádně ošetřit každá správně uzavřená pojistná smlouva.
„Nejdrastičtější dopady má na životní úroveň lidí invalidita. Invalidní důchod v případě invalidity 3. stupně u průměrně vydělávajícího člověka nepokryje ani 50 procent předchozího příjmu. A většinou náklady k omezení ještě vzrostou,“ upozorňuje Martin Švec.
V této souvislosti dodává, že 95 procent případů invalidity jde na vrub závažných onemocnění. Jen pět procent připadá na následky úrazu. A právě úrazy lidé často akcentují ve svých pojistných smlouvách. Často bohužel právě na úkor pojištění rizika invalidity. A mohou to být právě peníze z pojistky, které v některých situacích pomůžou nejen překlenout výpadek příjmu, ale umožní i rychlejší a účinnější léčbu.
„Například u rakoviny to mohou být právě peníze z pojištění, které může klient použít na účinnější a organismus méně zatěžující léčbu. A nemusí čekat týdny nebo měsíce, zda mu to zdravotní pojišťovna schválí,“ říká k pojistnému krytí životního pojištění Martin Švec.
Upozorňuje, že platit si pojištění například na denní odškodné při úrazu už podle něj ale moc smysl nedává.
„Vypadá to sice lákavě, dostat pár tisíc při vymknutém kotníku, ale v momentě, kdy skončím na vozíku, jsou potřeba k zajištění kvalitního života spíše miliony korun. Bohužel lidé stále chtějí z pojištění raději dostat pár tisícovek při prkotinách, než pořádný balík v případě těžkého úrazu nebo nemoci,“ dodává na závěr ředitel pojišťovny Simplea Martin Švec.
