Jsem vděčná za šťastné chvíle, ne každý si je umí vychutnat, říká Vica Kerekes

Femme fatale. Ačkoli za sebou měla moderování Česko-Slovenského plesu, pár hodin spánku a pracovně nabitý i další den, usedla přede mě tak krásná, že nebýt to v ústraní hotelového lobby, muži by se otáčeli a ženy by mohly závidět. Mluvila klidným podmanivým tónem prvorepublikových hereček, každý pohyb ladnost sama. Podlehla jsem jejímu šarmu? Ano. Přiznávám na rovinu a bez vytáček. Zřídka se vidí tak přirozený čirý půvab bez nánosu líčidel a dalších příkras. Navíc i obsah jejích slov nebyl jen plytkými replikami.

Skulinu na naše setkání jste ve svém diáři hledala horko těžko. Horečnaté pracovní nasazení je jistě ve vaší profesi vítané, ale kdybyste si mohla vybrat bez ohledu na příležitosti, je toto tempo to pravé, nebo byste raději zvolnila?
Minulý rok byl takový klidnější a už jsem to potřebovala trochu roztančit. (směje se) Pendluju už dvacet roků, to je daň za to, že pracuji ve třech zemích. Jsem za to ráda, mám díky tomu hodně zajímavých příležitostí. Ale samozřejmě jsou také dny, kdy se mi nechce nikam jít, s nikým se potkat, potřebuju být sama, v tichu a klidu. To zná asi každý.