Aktualizace: 13.04.2024 22:48
Praha – Naprosto zbytečný a nic neřešící faul Michala Řepíka ze závěru čtvrtého utkání mezi Třincem a Spartou byl jedním z klíčových okamžiků, který začal v semifinálové sérii naklánět misky vah na stranu Ocelářů. Seknutí Patrika Hrehorčáka mu vyneslo nejen trest do konce čtvrtého duelu, ale následně i dvouzápasovou stopku. Zkušený útočník chyběl, a jak přiznal dnes po vyřazení v rozhovoru s novináři, pro zkrat si vybral špatný moment.
Pětatřicetiletý kapitán týmu kouče Pavla Grosse se vrátil do sestavy na rozhodující sedmý zápas o všechno. Před takřka 17 tisíci diváky v hledišti pražské O2 areny byl hodně vidět. Bylo zřejmé, jak moc chtěl odčinit svůj prohřešek, jímž mužstvo citelně oslabil. A byl hodně blízko tomu, aby se mu to podařilo nejlepším možným způsobem. V 85. minutě mohl rozhodnout, jenže skvěle chytající Ondřej Kacetl byl proti a vyřazení Ocelářů odvrátil.
Zklamaný Řepík tak místo radostných okamžiků a úvah o finálové bitvě s Pardubicemi musel odpovídat na to, zda si vyčítá prohřešek ze čtvrtého zápasu. „Nevím, jestli by zápasy vypadaly jinak, ale nebudu se schovávat. Nikdy se mi to nestalo. A teď v nepravý moment přišel ode mě takový zkrat. Suspendace na dva zápasy týmu nepomohla, i když kluci hráli dobře,“ uvedl Řepík.
Mrzelo ho, že se mu ve zmíněné velké příležitosti nepovedlo zakončit do odkryté branky ještě o něco lépe, aby Kacetl na puk nedosáhl. Takhle se stihl přesunout a vytěsnit kotouč vyrážečkou. Šlo patrně o nejvýraznější šanci v takřka 62 minut dlouhém prodloužení. „Jeli jsme tam dva na jednoho. Bohužel jsem to nezvedl pod břevno a gólman se stačil přemístit. Já moc neviděl bránu, chtěl jsem to dát co nejvíc k tyči, ale bohužel to chytil,“ popsal Řepík.
Na prodloužení přitom nemuselo dojít. Sparta vedla 2:1 a potřebovala odehrát bez chyby poslední dvě minuty základní hrací doby. Jenže přišlo zbytečně vyhlížející podražení Vojtěcha Mozíka. „Já to úplně neviděl, ale nemůžu nikoho moralizovat po tom, co jsem udělal já. To taky nebylo dobrý a zasáhlo to do série. Každý se snaží dělat maximum, chyby k tomu patří,“ podotkl Řepík.
Mozík zamířil na trestnou lavici v čase 58:11, o 54 sekund později vyrovnal Marko Daňo. Pražané schytali těžký direkt. Tím spíš, když v předchozím duelu na ledě soupeře přišli o výhru jen dvě desetiny sekundy před koncem základní hrací doby. Na ledě se to pak projevilo. Hlavně v úvodních minutách prvního prodloužení.
„Asi se to na nás podepsalo. Říkali jsme si, že chceme do prodloužení vstoupit dobře, ale když se něco takového stane takhle dvakrát za sebou… Nešly nám ruce a nohy, báli jsme se hrát. Byli jsme zakřiknutí skoro celé první prodloužení. Pak jsme se zvedli a vytvářeli jsme si dostatek příležitostí, abychom to ukončili,“ líčil Řepík.
O tom, jak moc nahlodala mužstvo právě koncovka předchozího utkání, nechtěl spekulovat. „Nemyslím si, že by to byl zlom celé série, pořád jsme byli odhodlaní. Šli jsme do toho a chtěli jsme zvítězit. Ale v těch zápasech jsme nebyli schopni jim víc odskočit. Šancí jsme měli dostatek a bohužel jsme je nedali… Ten závěr je hořkej, prázdnota. Moc jsme chtěli do finále a postup byl blízko,“ zoufal si Řepík.
Rozhodující úder z hole Miloše Romana ve 122. minutě byl pro jeho mužstvo šok. Tahle porážka mimořádně bolela. Útočník Jan Jan Buchtele, který se po jedenácti letech loučí se Spartou, na ledě jen ztěžka zadržoval slzy. „Tyhle věci jsou strašně těžký. Skoro celou kariéru byl tady. Hezčí by bylo rozloučit se vítězstvím. Je to obrovská škoda. Dvě desetiny… Dneska jsme sice neinkasovali až tak těsně před koncem, ale bylo to skoro jak přes kopírák,“ litoval Řepík.