Kodeš oslaví osmdesátiny na Štvanici, z českých tenistů má radost

„Daří se mi dobře, nemám důvod si stěžovat,“ uvedl Kodeš, který životní jubileum oslaví o víkendu i s členy klubu I. ČLTK Praha na Štvanici. „Tam jsem přišel v jedenácti letech, zavzpomínáme na staré časy. Jako dárek si přeji dobré zdraví do dalších let,“ řekl.

Vítěz Roland Garros z let 1970 a 1971 a šampion Wimbledonu z roku 1973 je činný i v zahraničí. Je členem Mezinárodní tenisové Síně slávy v Newportu, zasedá v její návrhové – nominační komisi a je členem wimbledonského All England Clubu. Grandslamové turnaje často osobně navštěvuje.

„Tady se setkávám s hráči a lidmi, kteří mají do tenisu co říct. Pořád musím vysvětlovat situaci kolem našeho tenisu a proč jsme tak dobří. Jsem vlastně takový ‚stínový‘ ambasador českého tenisu,“ řekl Kodeš.

Na Roland Garros a Wimbledon se chystá i letos. České hráče a hráčky pravidelně sleduje, navštívil také únorovou kvalifikaci Davisova poháru v Jihlavě proti Švédsku. Pokud má někdo zájem, rád pomůže komukoliv s radou a postřehy.

„Snažil jsem se pomoci Báře Krejčíkové, která dosáhla na vítězství ve Wimbledonu a Paříži. Žádnou zásluhu si ale nedělám, uhrála si to na kurtu sama. Dřela a hlavně zvládla ty důležité momenty v zápasech, když se jí naskytla příležitost získat titul. Byla si vědoma, že bez bojovné dřiny to nedokáže. Nezalekla se té šance. Moc mě to potěšilo,“ uvedl Kodeš.

Sám na svoji kariéru rád vzpomíná. Vedle tří grandslamových titulů se také probojoval až na čtvrté místo světového žebříčku. „Vzpomínek je až až. Nejraději vzpomínám na ty vyprodané centry, kde se mi dařilo, ať už při daviscupových zápasech nebo na grandslamových stadionech. Hrál jsem pětkrát finále na grandslamech, tři jsem vyhrál. Ty dvě další na US Open v New Yorku jsem prohrál po velkém boji,“ uvedl rodák z Prahy

Tenis udělal v jeho očích velký posun. Poukázal na profesionalizaci, modernizaci stadionů či změny pravidel. Vypíchl například zavedení tie-breaků, sedání na židle při střídání nebo ošetřování hráčů během zápasu. Pokrok nastal i v materiálech a nástrojích.

„Razance úderů se zvětšila, hra se zrychlila a hráč má méně času se dostat k míčům při výměnách. Přesto si myslím, že rozhoduje více technika s citem pro míč než hrubá síla,“ uvedl Kodeš. „Samozřejmě pohyb, rychlost, šikovnost a sebedůvěra ve své údery či zbraně také rozhodují a mají vliv na celkovou kvalitu hráče. Fyzická kondice je důležitá a nezbytná, ale ustát náročnou a napjatou atmosféru v důležitém finále na grandslamu nedokáže vždy každý,“ uvedl Kodeš.

Líbí se mu vzestup tria českých hráčů Jakuba Menšíka, Jiřího Lehečky a Tomáše Macháče. Všichni nyní patří do první čtyřicítky žebříčku, nejvýše je třináctý Menšík. „Naše trojice si vede velmi dobře. Prosazují se na turnajích a všichni tři začali už být postrachem pro ty nejlepší. Menšíkovo vítězství na silně obsazeném turnaji v Miami a teď poslední skalp (Jannika) Sinnera (v Dauhá) ukazuje, že ve svých dvaceti letech je na tom sakra dobře,“ uvedl Kodeš.

Rád by, aby i čeští muži bojovali v budoucnu o grandslamové tituly. „Chybí málo a moc. Grandslamy se hrají na různých površích a také na tři vítězné sety. Hraje se dva týdny a vždy 128 hráčů jako tehdy, když byl tenis ještě amatérský a bez peněz. Atmosféra je velmi napjatá po všech stránkách. Během dvou týdnů se může třeba měnit počasí a po jednotlivých kolech se může měnit i zdravotní stav, se kterým se hráč musí poprat a vyrovnat. Zápasy jsou fyzicky i psychicky velmi vyčerpávající, ne každý to zvládne. Uvidíme, jak se s tím naši hráči poperou. Rád bych seděl v královské lóži ve Wimbledonu a koukal na Čecha ve finále. Naposledy to byl Tomáš Berdych, který poměrně hladce podlehl Španělu Rafaelovi Nadalovi,“ doplnil Kodeš.

‚;
} else {
let zoneId = ‚78406‘;
zoneId = (zoneType === ‚autonaelektrinu‘) ? ‚230106‘ : zoneId;
div.innerHTML = “;
}
}