Aktualizace: 21.03.2024 14:32
Praha – Kostel svatého Petra a Pavla v Radotíně dnes nestačil zájmu stovek lidí o poslední rozloučení s undergroundovým umělcem Pavlem Zajíčkem. Účastníci mše do posledního místa zaplnili prostory kostela, další stovky zůstaly v jeho okolí. Se spoluzakladatelem kapely DG 307, básníkem, textařem a výtvarníkem Zajíčkem se přišli vedle pozůstalých rozloučit osobnosti české nezávislé scény z období před pádem komunistického režimu v listopadu 1989.
Zajíček zemřel 5. března ve věku 72 let. Podlehl dlouhé nemoci, ke které se přidružil zápal plic.
V kostele, v němž radotínský rodák Zajíček v mládí ministroval, mnozí přítomní položili kytice k rakvi zesnulého. Během mše zazněla také Zajíčkova báseň New York-Praha-Paříž.
Mezi účastníky posledního rozloučení byli například Zajíčkův spoluhráč ze skupiny DG 307 Ivo Pospíšil, novinář a hudebník Jan Macháček, Josef Janíček a Eva Turnerová známí ze skupiny The Plastic People of the Universe nebo herec Oldřich Kaiser a jeho družka Dáša Vokatá.
V 70. letech patřil Zajíček k nejvýznamnějším postavám československé nezávislé kultury. Spolu s hudebníkem Mejlou Hlavsou založil hudební skupinu DG 307, v níž působil jako autor textů a frontman. Zajíček je autorem přibližně dvou desítek básnických sbírek a stovek písňových textů.
Podle literárních kritiků je Zajíčkova poezie expresivní, záměrně používal hovorovou řeč a vulgarismy, často odkazoval na archetypální symboly. Jeho knihy vyšly vedle češtiny také v angličtině a švédštině. „Básník obrazů možná syrových, rozhodně však autentických, jdoucích na dřeň, nic neokecává, neplýtvá slovy,“ charakterizoval jeho tvorbu překladatel a publicista Josef Rauvolf.
Zajíček patřil mezi představitele českého undergroundu. V roce 1976 jej komunistický režim spolu s členy kapely The Plastic People of the Universe zatkl a na rok uvěznil. Po propuštění podepsal Zajíček Chartu 77 a následně se stal jedním z terčů akce Asanace, jejímž cílem bylo donutit nepohodlné lidi k emigraci. Zajíček odešel v roce 1980 nejprve do Švédska, později do USA. Od roku 1995 žil opět v Praze.
V 90. letech vydal Zajíček s DG 307 alba Uměle ochuceno, Kniha psaná Chaosem nebo Šepoty a výkřiky. Jeho texty byly publikovány v samizdatu nebo v exilových časopisech, ve sbornících, po sametové revoluci vyšly i knižně, stejně jako sbírka poezie Kniha měst. Hrál malé role ve filmech Knoflíkáři režiséra Petra Zelenky či …a bude hůř Petra Nikolaeva. V říjnu 2023 mu bylo uděleno čestné občanství hlavního města Prahy.
„Jeho tvorba a osobnost propojily neuvěřitelné množství různorodých světů a jak se ukazuje po jeho smrti, těch světů bylo daleko víc a byly daleko pestřejší, než se vůbec zdálo. Spojoval, aniž o tom věděl, aniž o to stál. O to je to propojení pevnější,“ uvedl pro Lidové noviny Vladimír Drápal z vydavatelství Guerilla Records.
