Krize bydlení je aktuální téma, proto je Panelstory na Berlinale, říká šéf NFA

„Téma krize bydlení naneštěstí spojuje českou a německou, respektive pražskou a berlínskou realitu dnešních dnů,“ řekl Bregant. Chytilové se podle něj v Panelstory podařilo zachytit ducha doby pozdního socialismu „se vším tím cynismem a nástupem konzumní kultury“. Z dnešního pohledu je podle ředitele NFA ale paradoxní, že to, co vypadalo jako satira na poměry v tehdejším normalizačním Československu, je dnes znovu aktuální. „Otázky, kde a jak mají lidé vůbec bydlet, jestli bydlení je právo anebo výsada… a jestli existence ve velkoměstě je výsadou anebo právem, rezonují dnes napříč generacemi a společnostmi,“ řekl.

Film Panelstory aneb Jak se rodí sídliště natočila režisérka Chytilová podle scénáře, na kterém spolupracovala s Evou Kačírkovou. Film nemá hlavního hrdinu, snad s výjimkou malého kluka v červené bundě, kterého ztvárnil Lukáš Bech, dětský herec, jenž se později proslavil jako Létající Čestmír. Film je mozaikou situací, který reagoval mimo jiné na výstavbu obřích sídlišť v tehdejším Československu, zvlášť pražského Jižního Města.

Chytilová film dokončila v roce 1979. Do kin se ale kvůli výhradám cenzury dostal až v roce 1981. „Jak už to u filmů Věry Chytilové bývalo, měly schvalovací úřady potíže ho pustit do distribuce,“ řekl Bregant. Dostal se tak do kin jen v některých krajích, a to jen v české části republiky. V zahraničí ovšem slavil úspěch, ocenění získal například na festivalu v Itálii.

Digitálně restaurovaná verze filmu se představí ve světové premiéře dnes večer na filmovém festivalu Berlinale. V minulosti se už v sekci Classics představily československé filmy, například v roce 2022 to byli Skřivánci na niti Jiřího Menzela či o dva roky dříve Daleká cesta Alfréda Radoka. Podle Breganta je úspěch, že se Panelstory na Berlinale dostala, neboť konkurence je v posledních letech v segmentu klasických filmů stále větší.

Národní filmový archiv se přitom podle svého šéfa snaží vybírat filmy, které digitálně zrestauruje, na základě toho, jaký mají potenciál zaujmout na domácím i zahraničním trhu. „Nechceme digitalizovat filmy takzvaně na sklad,“ zdůraznil Bregant. U Panelstory od počátku archiv doufal, že by mohla zaujmout v Berlíně, a to i kvůli paralelám mezi československými a východoněmeckými panelovými sídlišti.

Podle Breganta se přitom nedá čekat, že by se česká filmová klasika objevila na Berlinale i příští rok. „Musíme s těmi festivaly pracovat opatrně, protože si nechceme vytvořit nějakou inflační situaci,“ řekl. Teď podle něj NFA směřuje své nabídky na jiné festivaly v Evropě, které mají sekce restaurovaných klasických filmů.

Panelstory není jediným filmem s českou stopou, který se letos na Berlinale objeví. Už minulý týden měl premiéru dokument Kdyby se holubi proměnili ve zlato, za kterým autorsky stojí Pepa Lubojacki. Ve středu se v premiéře představí krátký animovaný film En, ten, týky! slovenské režisérky a animátorky Andrey Szelesové a snímek Roya íránské režisérky Mahnáz Mohammadíové. Všechny tři nové filmy vznikly v české koprodukci. V hlavní soutěžní kategorii letos český zástupce není.

‚;
} else {
let zoneId = ‚78406‘;
zoneId = (zoneType === ‚autonaelektrinu‘) ? ‚230106‘ : zoneId;
div.innerHTML = “;
}
}