GLOSA: Při čtení knihy 101 minut tepe krev ve spáncích a dochází dech

0
94

V podzemí je čas z olova. Vteřina trvá hodinu, minuta celou věčnost. Zvlášť jste-li uvězněni v porouchané soupravě metra a zoufale vyhlížíte záchranu.

Tým hasičů a záchranářů je sice v plném nasazení, ale „kdosi“ mu s lehce zvráceným potěšením metá pod nohy jeden klacek za druhým. 

Tím „kýmsi“ je spisovatel, překladatel, televizní, filmový a komiksový scenárista Štěpán Kopřiva. Dosud byl znám hlavně jako autor svižně vystavěných detektivek (Rychlopalba) nebo akčních fantasy (Asfalt).

Obálka knihy 101 minut

V thrilleru z prostředí pražského metra 101 minut zůstal věrný svému dynamickému vypravěčskému stylu, ale šel na věc poněkud z jiné strany. Děj knihy se odehrává v reálném čase během oněch 101 minut, během nichž prakticky neopustíme prostory metra. 

Kopřiva se vybavil podrobnými znalostmi jednak prostředí, v němž se příběh odehrává, jednak žargonu záchranářů a hasičů, díky čemuž jeho kniha působí velmi autenticky.

K tomu přidejme jeho oblíbený vypravěčský fígl, v rámci něhož v poslední větě kapitoly, kdy už se zdá, že by se události mohly vyvíjet k lepšímu, podtrhne svým hrdinům koberec pod nohama a žene je do dalšího průšvihu. 

V rámci zachování co největší míry věrohodnosti naopak ubylo jeho rovněž trademarkových suše ironických wisecracků – textem se jich sice pár mihne, jinak je ale vše podřízeno klaustrofobnímu katastrofickému vyznění, kdy vnímáme každý šramot v podzemí. 

Štěpán Kopřiva své postavy nijak nešetří, což víme minimálně od dob zmíněného výborného Asfaltu. 101 minut v porovnání s ním – a dalšími autorovými knihami – působí jaksi znepokojivěji.

Peklo, kde se hříšníci mění na nechutnou mazlavou stavební hmotu, je jedna věc. Tam se nikdo z nás s největší pravděpodobnost nedostane. Ale ten pocit ohrožení, který sálá z téhle knihy, se může velmi snadno proměnit v realitu. 

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno