Minulý týden zemřel jeden z posledních filmařů československé nové vlny Juraj Jakubisko. Na žádost vdovy na pohřbu v chrámu Svatého Víta pronesl smuteční projev rodinný přítel Václav Klaus. Vyzdvihl Jakubiska jako režiséra, o němž prý kdosi z režisérů řekl, že mu jeho kolegové (Forman, Chytilová, Schorm, Papoušek, Passer, Juráček, Menzel a další) nesahají ani po kotníky.
Škoda, že neřekl, kdo se tak vyjádřil, abychom mohli ocenit váhu jeho slov. Subjektivní hodnocení nepochybně vychází z pozice rodinného přítele a nikoliv filmového historika, ale Václav Klaus by si měl některé informace ověřit.
Klaus také nejmenoval všechny Jakubiskovy filmy, prý by zdržoval mši, ale rozhodl se jmenovat jen ty, které se mu hodily. Ne však kvůli tomu, aby vyzdvihl Jakubiska, ale aby si kopl do zesnulého Jiřího Menzela, který už se nemůže bránit. Tvrdil, že Jakubisko nenatáčel žádné režimní agitky.
„Prožil komunismus, ale nenatáčel v něm žádné režimní agitky. I jeho Postav dom, zasaď strom bylo něco zcela jiného než Kdo hledá zlaté dno,“ řekl Klaus.
„Nahlížet na onu dobu dnešní optikou a kritizovat ji je velmi snadné. Jiří, který mezi roky 1970 až 1973 pracovat nesměl, natočil film Kdo hledá zlaté dno a nikdy nepopíral, že to byl „ústupek“ k tomu, aby dál směl točit. Podobně jako Hynek Bočan směl natočit film o brigádě socialistické práce, Jaromil Jireš o stavbě metra a Věra Chytilová o problémech porodnosti.“
Olga Menzelová
Oba režiséři žili ve složité době a jejich prací bylo točit filmy za státní peníze. Každý se s tím vyrovnával po svém. Nahlížet na onu dobu dnešní optikou a kritizovat ji je velmi snadné.
Jiří, který mezi roky 1970 až 1973 pracovat nesměl, natočil film Kdo hledá zlaté dno a nikdy nepopíral, že to byl „ústupek“ k tomu, aby dál směl točit.
Podobně jako Hynek Bočan směl natočit film o brigádě socialistické práce, Jaromil Jireš o stavbě metra a Věra Chytilová o problémech porodnosti. Takové byly pracovní úkoly zaměstnavatele a každý si hledal cestu, jak se s tím důstojně vyrovnat. Režiséři si nemohli vybírat látku, ani herecká obsazení a buď se podvolili, nebo si museli hledat jinou práci. A jen hlupák jim to z pohledu dneška může vyčítat.
Ani Jakubisko nebyl výjimkou, jak se Klaus mylně domnívá nebo nechce vědět. Točil i to, co jiní jeho generační souputníci odmítli. Třeba Dušan Hanák nebo Dušan Trančík. Propagandistický dokument o stavbě sovětského plynovodu Družba film Stavba storočia.
Poté to znovu zopakoval v dalším dokumentu pro televizi Výstavba tranzitního plynovodu a za další tři roky natočil Filmy v mesiaci ČSSP – československo-sovětského přátelství. Nechyběla ani agitka podle vlastního scénáře propagující Socialistický svaz mládeže Tři pytle cementu.
Rozumím tomu, že blízké přátele chceme vidět v tom nejlepším světle a máme tendenci vytěsňovat ty skutečnosti, které je příliš nešlechtí nebo jim nelichotí. Je to asi v nějaké lidské přirozenosti. A obzvlášť, když opustí náš pozemský svět. Ale učinit tak proto, abychom mohli na druhé prsknout jedovatou slinu, je podlé a ubohé. Nota bene ve smuteční řeči.
K Václavu Klausovi není třeba dalšího komentáře, protože to, jak mluvíme o druhých, nejvíce vypovídá o nás samých….
