RECENZE: Přestože Láska hory přenáší, s bránicí zrovna moc nehne

Bohužel je to opět příběh, ve kterém se neděje takřka nic, přinejmenším nic nového; trampoty kolem příprav svatby připomenou Šťastný nový rok 2: Dobro došli. Jen s tím rozdílem, že tehdy se obřad chystal u moře, kdežto nyní v horském hotelu, jenž si vysloužil pořádnou reklamu od pokojů přes bar a bazén až po technické zázemí.

Mimo okruh svatebčanů se jedna hotelová romance rýsuje od počátku v souladu s pravidlem „co se škádlívá, to se rádo mívá“. Zmizení ženicha po nočním loučení se svobodou má to nejbanálnější vysvětlení a podobně fádní jsou i trable nevěsty, týkající se vesměs její pochroumané slavnostní garderoby.

Mimochodem nevěstino trucování v zamčené koupelně vyvolá vzpomínku na závěrečnou povídku americké klasiky Apartmá v hotelu Plaza, za jejíž konverzační jiskřivostí, situační gradací a jedinečnou pointou ovšem stál výjimečný text výjimečného dramatika Neila Simona.

Také film Láska hory přenáší se svou strukturou podobá spíše divadelní jednoaktovce, případně epizodě z televizních Bakalářů. Má dost co dělat, aby dostál minimální distribuční metráži, a třebaže drony tu a tam čarují nad zimní krajinou, zjevně se výsledný tvar osvědčí přiléhavěji na obrazovce partnerů, jimiž jsou stanice Prima a TV Joj.

Dialogy se nesou po povrchu, aniž rozezvučí bránici naplno, jenom občas vyloudí úsměv třeba charakteristikou „vypadáš jako Lomnický štít“. Režisér sice pracuje s příjemnou stylizací, pohrává si s vytím vlků, se zvuky fujary či s nepovedenou sochou Jánošíka, avšak roztomilé ozdůbky nemohou zakrýt prázdnotu obsahu, založeného tradičně na obvyklém nedorozumění a následném vysvětlování.

Z hereckého obsazení, kde se čeština se slovenštinou potkávají tentokrát vcelku přirozeně, stojí nejvýše Csongor Kassai v roli zástupce ředitele hotelu, jemuž vtiskl zdrženlivý odstup dokonalého komorníka Jeho Lordstva kříženého s pobaveně záludným Saturninem.

Většina postav se však blíží karikatuře, počínaje hysterickou matkou nevěsty a konče jejím otčímem posedlým svou policejní profesí; vyloženě dutě pak v závěru vyzní zjevení Davida Krause coby popové modly.

Nicméně alespoň k průměru posouvá komedii Láska hory přenáší fakt, že se obejde bez vulgarit všeho druhu. Vyznává sice vkus lidový, nikoli však vkus zaplivaných výčepů a plytkost zápletky může hájit argumentem, že to už k žánru romantických komedií patří.

I když právě Apartmá v hotelu Plaza takové výmluvy rázně popírá.