Jen málokterá žena zasvětila umění tak velkou část svého života jako právě ona. Přestože jeho většinu strávila v exilu, české umění bylo vždy tím, co podporovala a především milovala.
Marie Magdalena Františka Sokolová se narodila 8. září 1919 v Zákupech poblíž České Lípy, kde žila s rodinou do doby, než přešla na gymnázium. Jako malé jí říkali Mädi a odtud byl už jen krůček k Medě. Původně se chtěla věnovat tanci, s tímto nápadem však u rodičů nepochodila. Ke své zálibě se znovu vrátila až později, kdy dokončila školu a přestěhovala se k tetě do Prahy.
Období zuřící druhé světové války strávila Mládková zčásti ve Švýcarsku, kde studovala ekonomii a přivydělávala si jako tanečnice. Začínala klasickým tancem, později se dopracovala ke stepu. O její vášni k tanci svědčí například diplom profesionální tanečnice získaný od vyhlášené prvorepublikové choreografky Marty Aubrechtové. Ten obdržela po roce 1938.
Do Československa se Meda Mládková po dokončení školy kvůli komunistickému puči nevrátila a zůstala v cizině. Padesátá léta prožila v Paříži, kde vystudovala dějiny umění na Sorbonně a l’École du Louvre.
Ve městě na Seině také provozovala první československé exilové nakladatelství Editions Sokolova. Zde vydala například první samostatnou monografii surrealistické malířky Toyen napsanou André Bretonem. V exilu rovněž pomáhala vydávat dílo Ferdinanda Peroutky a básně Ivana Blatného. „Chtěla jsem ukázat, jakou máme v Československu kulturu a že jsme vzdělaný národ,“ vysvětlovala.
Během života ve Francii potkala svého budoucího manžela, ekonoma a spoluzakladatele Mezinárodního měnového fondu Jana Mládka.
V Paříži se také seznámila s dalším mužem, který výrazně ovlivnil její následující život – totiž s malířem českého původu Františkem Kupkou. Právě Kupkovo dílo jí učarovalo natolik, že se stala vlastníkem největší sbírky jeho obrazů. Kvůli odkoupení jednoho z nich prý dokonce prodala dům.
Přestože velkou část života strávila Mládková ve Spojených státech, kam se odstěhovala v roce 1960 a společně s manželem budovala uměleckou sbírku, srdcem a duší zůstala ve své rodné zemi. Návštěvníky jejího domu ve Washingtonu byly nejen osobnosti jako Madeleine Albrightová, ale i čeští krajané včetně Jiřího Voskovce, Ferdinanda Peroutky, Bohumila Hrabala nebo Václava Havla.
Od roku 1967 jezdila Meda Mládková pravidelně do Československa a svou sběratelskou činností podporovala umělce, kteří nemohli svobodně vystavovat. Po smrti manžela se v roce 1989 vrátila do České republiky natrvalo a zasloužila se o návrat mnoha uměleckých děl do naší vlasti.
Do umění dala miliardy, nelitovala ani koruny
Od devadesátých let usilovala o získání vhodné budovy, která by sloužila jako stálá expozice její sbírky moderního středoevropského umění. Nakonec se jí to po desetiletém úsilí podařilo, když získala zchátralé Sovovy mlýny na pražské Kampě a vytvořila zde galerii. „Zbudování Muzea na Kampě je mým největším úspěchem,“ prohlásila.
Kromě toho byly z jejího podnětu oživeny plány na stavbu nové městské galerie v Hradci Králové podle původních plánů Josefa Gočára z roku 1932, kam by zapůjčila díla Františka Kupky ze své sbírky.
Vyměnili jsme dům za Katedrálu, líčí vznik svojí sbírky Meda Mládková |
Meda Mládková byla vždy hrdá na každý kus umění, který se jí podařilo získat. Umění zasvětila celý život, investovala do něj miliardy a nikdy prý nelitovala ani jedné koruny. Kromě umění a módy byla její další láskou zvířata. Angažovala se v mnoha projektech na ochranu zvířat zneužívaných na kožešinových farmách.
V roce 1999 obdržela státní vyznamenání Za zásluhy v oblasti umění a v roce 2012 získala francouzský Řád za zásluhy i čestné občanství Kupkova rodného Opočna.
Mládková zemřela v úterý v brzkých ranních hodinách, uvedl předseda správní rady nadace Jiří Pospíšil. „Celý život věřila myšlence: ‚Přežije-li kultura, přežije národ‘ a tato její myšlenka po ní zůstane,“ dodal.
