Aktual.: 15.04.2026 08:03
Bejrút/Praha – Za pokračujících izraelských útoků mají obyvatelé libanonského Bejrútu obavy z budoucnosti a říkají, že jim chybí naděje. V rozhovorech s ČTK někteří z nich zmiňovali temnou atmosféru, mizející jistoty i vracející se úvahy, zda zemi opustit, nebo setrvat. Nynější válka, která vypukla začátkem března, je další eskalací izraelských útoků na Libanon, které se táhnou již druhým rokem.
„Ještě jsme se nezotavili z první války, finančně ani psychicky,“ říká po telefonu ČTK 26letá Libanonka Murielle, sociální pracovnice zaměřující se na ochranu dětí v organizaci Ana Aqra Association. Jediné, co podle ní mnoha obyvatelům přináší klid, je čas strávený s blízkými – okamžiky, které se staly vzácnými a už dlouho nejsou v zemi samozřejmostí.
Válka v Libanonu přichází ve vlnách – někdy s menší intenzitou, jindy s plnou silou, a občas ji na krátký čas přeruší křehké příměří. V roce 2023 militantní hnutí Hizballáh zaútočilo na území Izraele, aby vyjádřilo podporu Hamásu a solidaritu s Palestinou. Izrael vracel silnější útoky, které vyústily v předloňském roce v izraelskou pozemní invazi na jihu Libanonu a v konflikt, jenž zasáhl celou zemi. Koncem roku 2024 bylo vyhlášeno příměří, které však izraelské síly opakovaně porušovaly.
Boje se znovu rozhořely 2. března, kdy proíránské libanonské hnutí Hizballáh zareagovalo na izraelsko-americkou válku proti Íránu novými vzdušnými údery na Izrael. Izraelská armáda následně spustila rozsáhlé bombardování Libanonu a znovu podnikla invazi na jihu země, přičemž se podle lokálních médií snaží izolovat celou jižní oblast Libanonu až k řece Lítání. Izrael tvrdí, že útočí na cíle Hizballáhu, útoky však často zasahují civilní obyvatelstvo.
„Už před dvěma roky byla situace náročná, ale dnes nám všem nové izraelské útoky způsobují posttraumatickou stresovou poruchu (PTSD),“ upozorňuje Murielle, která žije přibližně 20 kilometrů od Bejrútu v převážně křesťanském regionu Keserván. Zvuky silných výbuchů, které jsou častými spouštěči PTSD, k ní doléhají až z libanonské metropole.
Jako sociální pracovnice na místě každý den pomáhá vysídleným rodinám, které izraelské útoky vyhnaly z domovů. „Stále jsme se nevzpamatovali z první války, nemáme dostatek bezpečných míst, která by zajistila přístřeší pro vysídlené rodiny s dětmi,“ vysvětluje.
Počet obyvatel, kteří kvůli válce opustili domovy a kteří se zaregistrovali u libanonského ministerstva sociálních věcí, dosáhl zhruba 1,05 milionu. Podle prohlášení úřadů 132.742 z vnitřně vysídlených obyvatel nyní přebývá ve více než 600 hromadných uprchlických přístřeších. Stovky dalších však žijí na pobřeží metropole – někteří ve stanech, jiní zcela bez přístřeší.
„Je smutné vidět, jak rychle tahle válka znovu ničí naši zemi,“ říká ČTK Murielle. Osobně ji trápí nestabilita a nulová vidina budoucnosti. Kariérně se nemůže nijak posouvat, je extrémně obtížné v zemi najít novou práci, která by slibovala lepší budoucnost.
Myšlenkami se Murielle topí v úvahách, zda zemi opustit, nebo setrvat. „Člověk nemůže nic plánovat dopředu, jsme ztraceni a netušíme, co nás čeká,“ říká se sevřeným hlasem Murielle.
„Buď odjedu do zahraničí a začnu od nuly, nebo zůstanu tady a budu roky zaseknutá na stejném místě, bez jistoty, že se situace zlepší,“ dodává.
Podobné obavy vyjadřuje mladá Kamar, která žije v bejrútské čtvrti Barbír. Oblast, jako řadu dalších, Izrael minulou středu silně bombardoval. „Ten masakr se stal přímo před mým domem. Atmosféra je tu hodně temná a nepředvídatelná,“ říká hořce. Hustě obydlená čtvrt plná obchodů a restaurací, kde se mísí komunity jak šíitských a sunnitských muslimů, tak i křesťanů, se stala též izraelským terčem.
„Nikdo nevíme, co Izrael podnikne dál. Nikdo moc nikam nemůže, ani nechce. Člověk už neví, jaká místa jsou bezpečná a jaká ne, a tak raději zůstává doma. Jediný způsob, jak se cítit alespoň trochu duševně zdravý, je obklopovat se lidmi, které milujeme – mít je před sebou. Protože když je člověk nevidí, myslí na to nejhorší,“ vysvětluje Kamar.
Velikonoční svátky se minulý týden v Libanonu proměnily z radostných oslav v pietní shromáždění. Křesťané v Libanonu tráví Velikonoce většinou návštěvami blízkých. Válka jim to však komplikuje.
„I když moje nálada byla dost skleslá, šla jsem na velikonoční mši. Svátky jsme strávili s rodinou jen v úzkém kruhu. Křesťanství by nám však mělo připomínat, že je důležité držet pospolu napříč rozdílnými náboženskými komunitami a věřit v lepší budoucnost,“ uzavírá Murielle.
Izrael minulou středu provedl nejsilnější útoky na Libanon od začátku nynější války, která vypukla 2. března. Izraelská armáda potvrdila, že během deseti minut bombardovala 100 míst napříč Libanonem, která označila za „velitelská centra Hizballáhu“. Za jediný den útoky v Libanonu zabily přes 350 lidí a více než 1200 jich zranily.
Podle aktuálních údajů libanonského ministerstva zdravotnictví zahynulo od 2. března při izraelských úderech nejméně 2089 lidí, včetně 165 dětí. V Izraeli bylo při útocích Íránu a Hizballáhu zabito 24 lidí.
‚;
} else {
let zoneId = ‚78406‘;
zoneId = (zoneType === ‚autonaelektrinu‘) ? ‚230106‘ : zoneId;
div.innerHTML = “;
}
}