Mistryně světa Manuel se těší na oslavu s rodinou

Radost ze životního úspěchu měla stále stejnou jako bezprostředně po vítězném finálovém běhu. „Pořád z toho mám silné emoce, ale už se těším, až to oslavím doma s rodinou,“ svěřila se. Právě možnost sdílet svůj úspěch s nejbližšími je něco, po čem nyní touží nejvíc. „Protože na stadionu to bylo krásné a strašně ráda jsem se proběhla s českou vlajkou, ale oslavit to pořádně doma je pořád to, co si přeju,“ dodala atletka z Tábora.

Vedle sobotních oslav na ploše absolvovala v neděli večer medailový ceremoniál, kdy na její počest hrála česká hymna. „Pro mě to bylo hodně dojemné. Ukáplo pár slziček, ale štěstím. Hodně mě to dojalo slyšet naši hymnu. Zatímco jsem tam stála, tak jsem si zrekapitulovala, jak ta moje sezona vypadala, kolik práce jsme do toho se všemi dali.“

Po ceremoniálu ji objala kolem ramen zkušenější tréninková kolegyně Lieke Klaverová, která získala bronz. „Říkala mi, že je na nás strašně pyšná a že ví, kolik práce to bylo, jak ty tréninky byly těžké a kolik jsme do toho daly energie. A že je ráda, že jsme mohly takhle sdílet obě medailové pódium,“ prozradila Manuel.

Po úspěšné halové sezoně si může odpočinout. „Teď mě čeká pár dní volna, takže budu moci zregenerovat, načerpat nové síly, připravit se možná i hlavou na letní sezonu. Vlastně za týden nebo víc jak týden odjíždíme na soustředění do Afriky, kde se budeme s holkama připravovat na mistrovství světa štafet,“ přiblížila své plány. Ještě před odjezdem do Afriky plánuje i menší oslavu s parťačkami z nizozemského týmu trenéra Laurenta Meuwlyho.

Přímo v Toruni si zašla s reprezentačními kolegyněmi na hamburger. Uzavřely tam šampionát a vlastně celou halovou sezonu, která byla pro Manuel mimořádně úspěšná. Po zranění, které ji připravilo prakticky o celou loňskou letní sezonu, v jejím úvodu nevěděla, co od sebe čekat. Potěšilo ji hned vystoupení na Czech Indoor Gala, kde si posunula osobní rekord na 51,12 sekundy. O pět dní později v Metách z něj dalších devět setin ubrala a pokračovala ve stabilních výkonech. „Bylo vidět, že výkonnost je na správném místě. K mistrovství světa jsme se to snažili s trenérem vygradovat a povedlo se,“ řekla Manuel.

Samotnou ji překvapilo, že nakonec své maximum stlačila na 50,76 sekundy a slavila zlato. „Doufala jsem, že bych mohla zopakovat čas ze semifinále, protože ten už byl hodně kvalitní (50,96). Tenhle čas a osobáček na konci sezony je skvělý,“ rozplývala se.

Její halové výkony jsou velkým příslibem pro letní sezonu s mistrovstvím Evropy v Birminghamu. „Nechám se překvapit. Mým pravidlem je, že si nikdy nechci dopředu říkat časy. Nechci se tím extra svazovat. Chci mít v tomhle volnou hlavu, a když to přijde, tak to přijde,“ uvedla Manuel.

Venkovní sezona pro ni vždy byla tou oblíbenější a zatím se na tom nic nemění. „Teď bude těžší na tuhle otázku odpovídat po tomhle mistrovství světa, ale myslím si, že přece jen budu mít venek radši. Tam pořád budu ve svojí dráze, běhá se mi tak líp,“ vysvětlila.

Bronzová tyčkařka Švábíková po úspěchu moc nespala, těší se na lázně

Bronzová tyčkařka Amálie Švábíková toho po nedělním úspěchu na halovém mistrovství světa v Toruni moc nenaspala. Večer slavila a brzo ráno vyrážela s českou atletickou reprezentací na desetihodinovou cestu autobusem do Česka. Novinářům se po příjezdu svěřila, že se těší na to, až si koncem týdne odpočine v lázních.

V noci spala asi tři hodiny, zbytek se snažila dohnat v autobuse. Má před sebou týden volna částečně vyplněný mediálními a sponzorskými povinnostmi. „A od čtvrtka do neděle jedeme s Ladou Vondrovou a ségrou do Janských Lázní na wellness. Máme od Victorie zaplacený pobyt. Jsme moc rády. Těšíme se, jak si odpočineme,“ řekla šestadvacetiletá atletka.

Kromě únavy je po halové sezoně v pořádku. „Hned po tom závodě jsem se cítila hodně rozbitá, Bolelo mě koleno, bolely mě achilovky. Ale je to úplně normální, protože povrch tam byl opravdu tvrdý. Mělo to spoustu atletů, ale nebyly to zdravotní problémy, spíš to bylo vypětí po závodě. Teď jsem zdravá, achilovka drží, nic mě nelimitovalo. Jsem ráda, že můžu do přípravy vstoupit naprosto zdravá,“ pochvalovala si tyčkařka, která loni na podzim léčila třímilimetrovou trhlinu v achilovce.

Z bronzové medaile byla nadšená a nevadilo jí, že se o třetí místo dělila s dvěma soupeřkami. Pořád ji trápilo, že ve finále nevyrovnala svůj český rekord 480 centimetrů. „Ze všech těch závodů jsem se za halovou sezonu cítila nejlíp. Pro 480 jsem si tam šla. Chyběly opravdu milimetry. Co se týče techniky, byl to jeden z nejlepších závodů, co jsem zvládla. I se to ukázalo tím, že jsem brala dvě nejtvrdší tyče, které jsem nikdy v životě nebrala,“ vykládala.

A nechala si to jako úkol do letní sezony. „Myslím, že jsem teď ukázala, že na ty výšky je. Potřebuju hlavně stabilizovat výkonnost na těch 470, aby padaly daleko častěji. Díky tomu se můžu odrazit na vyšší výšky,“ uvedla pátá žena olympijských her v Paříži.

Zrychlila rozběh, ale někdy má problém na to navázat správnou tyčkařskou technikou. „Teď je potřeba to lépe skloubit, zapracovat na nějakých technických věcech. Dost mi to odpadávalo od tyče. Létalo mi to hodně do laťky,“ přiblížila juniorská mistryně světa z roku 2018.

Před šampionátem v Toruni patřila k nadějím, které mohly po osmi letech ukončit čekání české atletiky na medaili z této akce. O to už se den před její soutěží postarala titulem čtvrtkařka Lurdes Gloria Manuel. Výkon reprezentační kolegyně Švábíkovou nadchl. „Lu mě extrémně motivovala. S Ladou Vondrovou jsme na to koukaly na pokoji a brečely jsme obě jak želvy. Lu nás opravdu dojala. Jsme i dobré kamarádky. Ve dvaceti letech předvést výkon, který předvedla, je fakt neuvěřitelné. Jsem na ni pyšná,“ řekla.

Připomněla, že to česká čtvrtkařka neměla lehké po přechodu do nizozemské skupiny trenéra Laurenta Meuwleyho. „Moc lidem se to nelíbilo. Pořád se to řešilo, jestli to byla správná volba. Pak přišlo zranění. Jsem strašně ráda, že se ukázalo, že jsou na správné cestě a že po tom velkém zranění, které měla, se dokázala takhle skvěle připravit a vyfoukla to tam těm nejlepším z nejlepších,“ ocenila Švábíková.

Sama po olympijských hrách 2024 v Paříži rovněž udělala odvážný krok, když odešla od Štěpána Janáčka a jako trenérku oslovila bývalou českou rekordmanku Jiřinu Kudličkovou. „Věřím, že těch medailových umístění bych mohla dosáhnout i se Štěpánem, ale prostě po olympiádě jsem cítila, že chci dát šanci ještě někomu jinému. Ukázalo se, že to byla skvělá volba. Já jsem se spoluprací s Jiřkou naprosto spokojená a jsem ráda i za ni, že si to může užívat z jiné pozice,“ uvedla Švábíková.

‚;
} else {
let zoneId = ‚78406‘;
zoneId = (zoneType === ‚autonaelektrinu‘) ? ‚230106‘ : zoneId;
div.innerHTML = “;
}
}