Aktual.: 17.04.2025 13:30
Plzeň – Výbuchy bomb, tma, citelné otřesy domu, hluk a všudypřítomný prach – tak si dodnes sedmaosmdesátiletý Plzeňan Vojtěch Hajšman vybavuje noc na 17. dubna 1945, kdy nad ránem letouny britského Královského letectva podnikly nejtěžší a nejkrvavější nálet na Plzeň za celou druhou světovou válku. Cílem náletu více než dvou set těžkých bombardérů Lancaster bylo seřazovací nádraží na Jateční třídě a hlavní nádraží. Bomby ale dopadly i do obytných částí čtvrti Doubravka, zničily mnoho domů a zabily stovky lidí. Plzeňská čtvrť Doubravka si dnes připomněla 80. výročí náletu spojenců na Plzeň.
Hajšman prožil nálet jako čerstvě sedmiletý chlapec, schovaný se členy rodiny ve sklepě rodinného domku. „Brzy ráno se v Doubravce rozezněly sirény. Tentokrát však nešlo o planý poplach jako mnohokrát předtím. Lidé, kteří se ještě nestačili schovat do krytu, viděli, že se obloha rozzářila velkými světlicemi na padácích, které shodil předvoj letadel, a zároveň byla slyšet střelba doubraveckých flaků (německý protiletadlový kanón),“ vzpomíná dnes Hajšman. Jeho rodina ale už tři tuny světlic shozených k označení cílů neviděla. Tou dobou už se ve sklepě pod domem v Třešňové ulici ukrývalo osm lidí.
„Ani nevím, kdo stačil zavěsit před okno do sklepa dřevěný štít. A pak to začalo. Byly slyšet výbuchy bomb, které byly stále silnější, jak bomby dopadaly stále blíž. Mezi výbuchy bylo slyšet svištění bomb, které byly ještě ve vzduchu. Bylo cítit, jak se stěny sklepa chvějí, asi jako při zemětřesení. Cítili jsme, jak se trámy, které podpíraly strop a u kterých jsme seděli, citelně kývají. Elektrické světlo zhaslo hned na začátku, takže byla naprostá tma. Stále se ozývaly výbuchy, někdy větší, jindy menší. Chvílemi se zdálo, že se vzdalují a ustávají, ale potom zase udeřily plnou silou,“ vzpomíná Hajšman, který své vzpomínky před časem zapsal pro rodinu do sešitu.
Dnes nedokáže odhadnout, jak dlouho nálet trval. Podle historiků to bylo asi 17 minut, během nichž bombardéry shodily 891 tun trhavých bomb a čtyři tuny bomb zápalných. „Až najednou vše utichlo. Někdo rozsvítil svíčku. Všude kolem se vznášel prach. Chvíli jsme ještě ve sklepě jen tak seděli a čekali, jestli je to opravdu konec. Přitom jsme zjišťovali, zda jsme všichni v pořádku,“ vypráví Hajšman. Rodina byla v pořádku, dům skončil s rozbitými okny, opadanou omítkou, vyvrácenými dveřmi, pobořenou zdí a popadanými taškami ze střechy. Nejbližší bomby dopadly jen asi 60 a 90 metrů od domu.
Přežili i všichni příbuzní v jiných částech Doubravky, i když z jejich domků zbyly jen trosky. „Nás děti k tomu nepustili, jednak abychom při záchranných pracích nepřekážely a jednak, že to bylo nebezpečné,“ vybavuje si dnes Hajšman. Do jejich domku se přestěhovali další rodinní příslušníci, takže v něm bylo 13 lidí. „Postupně se k nám začaly nosit nebo vozit na vozíčku věci, které se podařilo zachránit. Především potraviny, kdo co měl, aby se mohlo začít vařit,“ zapsal si do vzpomínek pamětník. Lidé z trosek vytahovali, co se dalo zachránit – oblečení, věci na spaní, nádobí, ale i třeba slepice zabité při náletu. Pokud to šlo, lidé je uvařili.
„Nám dětem se tyhle bojové podmínky docela líbily, bylo to pro nás eldorádo, jak s oblibou říkal tatí,“ vzpomíná Hajšman. Nálet byl pro Doubravku tragický. Byla poškozena škola, takže do prázdnin se už neučilo, většina obchodů byla zavřená, nejezdil trolejbus ani vlak a zpočátku nefungovala elektřina.
V polovině dubna 1945 spojenci podnikali nálety na důležité cíle. V Plzni to byla Škodovka a nádraží. Přes Plzeň projíždělo údajně až 370 vlaků denně, vozily zbraně, munici a vojáky na frontu, řekl ČTK Hajšmanův syn Jan, který se věnuje historii a je autorem několika knih. Letecký poplach byl v Plzni 17. dubna vyhlášen ve 3:50, ve 4:05 nálet začal. Kromě obou nádraží bomby dopadly na mnoho civilních budov na Jateční třídě, srovnaly se zemí kolonii zvanou Cikánka a ničily i ve vzdálenějších čtvrtích. Nálet si vyžádal více než 620 mrtvých a stovky vážně zraněných, některé údaje hovoří až o téměř 1000 mrtvých. Zničeno bylo 60 kilometrů kolejí, na 2000 vagonů a 85 lokomotiv, další byly poškozeny. Zcela zničeno bylo 120 domů, uvedl Jan Hajšman. Ze vzpomínek pamětníků náletu, včetně Vojtěcha Hajšmana a jeho sestřenice Milady Novákové, vznikl loni komiks.
Čtvrť Doubravka si připomněla spojenecké bombardování z dubna 1945
Plzeňská čtvrť Doubravka si dnes připomněla 80. výročí náletu spojenců na Plzeň, který byl nejtěžším a nejtragičtějším za celou druhou světovou válku. Přes 200 bombardérů britského Královského letectva mířily 17. ledna 1945 na nádraží, shodily téměř 900 tun bomb, mnohé dopadly i na obytné části a zabily stovky lidí. Pietní akty se uskutečnily u pomníků v Sousedské ulici, na Jateční třídě a Habrmannově náměstí.
Oběti náletu si čtvrtý městský obvod připomíná každoročně. „Dnes jsme si na třech místech společně připomněli památku obětí spojeneckého útoku. Jsem rád, že mezi námi byl i přímý účastník bombardování, který se přihlásil s vlastním svědectvím. Takové osobní vzpomínky mají pro nás velkou hodnotu – dávají událostem konkrétní rozměr a připomínají, že to nebylo zas tak dávno,“ řekl ČTK starosta obvodu Tomáš Soukup (ANO).
Na asi nejděsivější noc, která převrátila jeho dosavadní život, přišel zavzpomínat Jindřich Fiala. Když před 80 lety těsně po čtvrté hodině ráno 17. dubna začaly na Doubravku padat bomby, jeho rodina byla v jedné místnosti v domku v nouzové kolonii nazývané Cikánka. Rozespalá rodina nestačila utéci do krytu. Tatínek do krytu nechtěl chodit, potom už bylo pozdě. Strýc, který se běžel do krytu schovat, rodinu varoval, že nálet bude hrozný. „A bylo to hrozné. Bylo to jako by prasklo nějaké potrubí, takový hukot. Bylo to slyšet daleko,“ řekl dnes ČTK Fiala. Nálet ho zastihl devět dnů před jeho pátými narozeninami.
Následky byly pro Fialu tragické. „Taťka šel držet dveře, toho to roztrhalo. Mamka dostala střepinu do hlavy a krátce nato zemřela,“ uvedl. Jeho bratr přežil nálet ukrytý pod přikrývkami a věcmi v rohu místnosti, sám se ukryl pod převrácené necky. „Já byl úplně v šoku, když mě vytáhli zpod necek. Málokdo tomu chtěl věřit, že jsem se zachránil pod neckami,“ poznamenal pamětník.
Po úmrtí rodičů se jeho poručníkem stal strýc, který ale depresi z válečného zranění a ztrát začal řešit alkoholem. Fiala tak jako sirotek skončil v dětském domově. Vzpomínky na děsivou noc z poloviny dubna 1945 se mu ale vracely ještě mnoho let. „Dlouho jsem se v noci probouzel a zdálo se mi, že na mě něco velkého padá,“ řekl Fiala, který dnes žije v Příchovicích na jižním Plzeňsku.
Podle tabule, připomínající v Jateční třídě nálet, zahynulo v krytu v kolonii Cikánka přes 80 místních, celkové oběti náletu se odhadují na více než 620, některé odhady hovoří údajně až o téměř 1000 mrtvých. Škoda dosáhla 111 milionů tehdejších korun.
Letouny Lancaster tehdy shodily na Plzeň stovky tun bomb, včetně 168 kusů supertěžkých, 1816 kilogramů vážících pum. Nevybuchlé bomby z náletů se ve městě občas ještě při výkopových pracích nacházejí.