Jednm z nejslavnjch zpodobnn obho sauropodnho dinosaura druhu Brachiosaurus brancai (dnes Giraffatitan brancai) je nepochybn to, s nm piel n skvl vtvarnk a eeno modernm slovnkem paleoumlec Zdenk Burian (19051981) v roce 1941.
Tato scenrie ze severoamerick pozdn jury by vak dnes jako platn hypotza o biologii a chovn sauropod neprola.
Co je tedy patn a pro? V prvn ad je teba ci, e tento celkov ndhern a psobiv obraz jednodue neodpovd z hlediska fyziky a biomechaniky. Pokud by se brachiosaurus nebo kterkoliv jin sauropod potopil do takov hloubky, e by mu z vody vynvala jen hlava a konec krku, pravdpodobn by brzy zahynul. Hydrostatick tlak by mu toti nedovolil dchat a brzy by nastal kolaps spojen s celkovm selhnm organismu (pinejmenm s takovm objemem vody u tak velkch dinosaur, jako je zobrazen Giraffatitan brancai).
Vezmeme-li v vahu extenzivn systm vzdunch vak, pak lze pedpokldat, e by scn udlost nebyl a tak drastick, pesto by tato situace byla pro sauropoda velmi nebezpen. Pro tedy Burian namaloval ob blorav dinosaury ve vod? Odpov je jednoduch a do poloviny 20. stolet mezi paleontology skuten pevaoval nzor, e ob sauropodi byli pli velc a tc na to, aby se mohli pohybovat po pevn a such zemi.
Brachiosaurus a jeho pbuzn byli v t dob nejvtmi dobe znmmi dinosaury, a proto se stali neprvem jakmisi ambasadory tchto nyn pekonanch a vyvrcench domnnek. U neobvykle velk rozmry sauropod, ktermi se podobali souasnm velrybm, byly pro vdce v 19. stolet jistm pojtkem mezi sauropody a akvatickm prostedm, na potku 20. stolet pak pevldl nzor, e tito a destky tun vc giganti se jednodue nemohli na soui unst. Nozdry umstn na vrchu lebky (jako v ppad rodu Diplodocus) navc tyto myln domnnky zdnliv podporovaly.
Po celou prvn polovinu minulho stolet pak byli velc sauropodi obvykle zobrazovni jako zsti nebo zcela ponoen tvorov, jejich ohromnou hmotnost musela nadnet voda. Sm autor formlnho popisu druhu Brachiosaurus altithorax, americk paleontolog Elmer Samuel Riggs (18691963) ml vak jin nzor. V roce 1904 publikoval obshl popis fosili brachiosaura a potvrdil dvj pozorovn svho pedasn zesnulho kolegy Johna Bella Hatchera (18611904), ohledn adaptac brachiosaura pro ivot na soui.
Hatcher i Riggs zcela sprvn konstatovali, e dut obratle, pevn a ve sv distln sti kompaktn nohy nejsou znm u dnho obojivelnho ani vodnho obratlovce, zato jsou vborn uzpsoben k chzi po pevn zemi. Brachiosaurus byl podle Riggse navc jet lpe adaptovn pro terestrick zpsob ivota ne ostatn tehdy znm sauropodi a to dky relativn thlosti svch konetin, vysoko poloenmu hrudnku, irok pnvi a relativn krtkmu ocasu. Jet vznamnj pak bylo zjitn ohledn detailn anatomie hrudnch obratl.
Vbky obratle slouc k napojen na dal obratel (tzv. zygapofzy) byly vrazn redukovny, naopak znan vyvinut byl typ napojen zvan hyposfn-hypantrum (doplkov zpsob sklouben obratl znm jen u nkterch skupin archosauromorf). Vbek hyposfn na konci jednoho obratle zapad do prohlubn hypantrum v nsledujcm obratli. Celkov se nejsp jedn o adaptaci na zpevnn a zven stability ptee, napklad prv u obch sauropod (akoliv tento anatomick znak znme i u mnohem mench rauisuchid nebo silesaurid).
Podstatn je, e tato forma zaklouben obratl prakticky vyluuje monost prohbn trupu do stran a pro aktivn pohyb ve vod je tak velmi nevhodn. Riggs proto ji ped 120 lety zcela sprvn tvrdil, e anatomie brachiosaura je vhodn pouze pro pohyb po soui. Akoliv jeho argumenty byly pesvdiv, paleontologick mainstream na n pomrn brzy pozapomnl a pedstava semiakvatickch a akvatickch dinosaur na dal plstolet pevldla.
Rozmry obch sauropodnch dinosaur, jakm byl i Brachiosaurus altithorax, vdce na zatku 20. stolet fascinovaly. Mnoz z nich nabyli mylnho dojmu, e tito giganti nemohli svoji nesmrnou hmotnost na soui udret a museli t alespo v prbhu dosplosti ve vod.
V roce 1951 publikoval britsk paleontolog Kenneth A. Kermack (19192000) prci, kter ukzala, e sauropodi ponoen zcela do vody nemohli z biologickho ani fyziklnho hlediska fungovat, protoe by pod vodou zkolabovala jejich dchac soustava. Vzhledem k ptomnosti dutin v kostech to sice nemus bt pravda, jak ukzaly ji nkter studie ze 70. let minulho stolet, pesto bylo v t dob ji zjevn, e sauropodi byli terestrit. Postupn se pak tak dky stle detailnjm vzkumm sedimentologickm, biomechanickm i histologickm v prbhu tzv. dinosau renesance od konce 60. let zaaly objevovat prvn rekonstrukce ladn se pohybujcch, elegantn vzpmench a hlavn pln terestrickch sauropod.
Ostatn i sm Zdenk Burian mohl jet na konci sv akademick drhy ve druh polovin 70. let brachiosaura pedlat do podoby pln suchozemskho obra. Ob jeho hodnotn vtvarn prce dl od sebe tm tyi desetilet, bhem kterch se mnil nejen paleontologick a vtvarn svt. V poslednch desetiletch byla nicmn vzata na milost i voda v blzkm okol sauropod, a to ve vce ohledech. Napklad se zjistilo, e i velc dinosaui z tto skupiny alespo obas do vody vstupovali, a to zejmna z dvodu poteby ochladit svoje gigantick tla.
Dle pibyly dkazy v podob fosilnch otisk stop, e nkte sauropodi mon dokzali na krat vzdlenost plavat, nebo alespo vznet se u hladiny dky systmu vzdunch vak a odret se pitom pednmi konetinami v kenm smru. A konen, paleoekologick rozbory ukazuj, e zstupci mnoha druh sauropod se nejradji zdrovali ve vlhkch a teplch oblastech blzkch ekm nebo jezerm, ppadn moskm a ocenskm behm. Akoliv tedy krsn obraz Zdeka Buriana z roku 1941 ji dnes neobstoj, nejedn se o plnou fikci. Mnoz brachiosauridi i dal sauropodn dinosaui pece jen do vody vstupovali a ili nejsp v jej blzkosti.
lnek vznikl pro Dinosaurusblog Vladimra Sochy a byl redakn upraven. Pvodn verzi vetn bohatho odkazovho rejstku najdete zde.
