Ikonickými vlaky Rhétských drah jsou Bernina Express a Ledovcový Express a oba stojí za koupi jízdenky. Zatímco Bernina Express se vydá ze Svatého Mořice rovnou k ledovcům a následně kolem fotogenických jezer sjíždí až do italského Tirana, Ledovcový Express si to skrz švýcarské hory šine až do věhlasného Zermattu. Jelikož o Bernina Expressu jsme vám už v minulosti reportovali, zaměřili jsme se tentokrát právě na Ledovcový Express.
Ledovcový Express představuje nejpanoramatičtější železnici světa a zároveň takzvaný nejpomalejší rychlík. Můžete ho pojmout různě. Buď si zakoupíte jízdenku na jeho kompletní trasu ze Svatého Mořice do Zermattu a budete se u debužírování regionálních dobrot kochat švýcarskými horami v pohodlném sedadle panoramatického vagonu, nebo si zakoupíte jen část tratě a na nějakém zajímavém místě si vystoupíte a jízdu zkombinujete s nějakým sportovním nebo lyžařským zážitkem. Ledovcový Express jezdí v obou směrech dvakrát za den, ze Svatého Mořice vyráží v 8:51 a 9:42, ze Zermattu pak v 7:52 a 8:52. Na kompletní jízdní řád Ledovcového Expressu se můžete podívat zde.
Ledovcový Express na Landwasserviaduktu
U některých míst si dokonce nebudete jistí, jestli je chcete zažít přímo z vlaku, nebo jako vnější pozorovatel. Mluvím například o slavném Landwasser viaduktu, který je vysoký 65 metrů a dlouhý 142 metrů a patří k největším švýcarským lákadlům pro (vlakové) fotografy. I na tyto fanoušky se tady myslí. Až se budete chtít cítit jako v Bradavicích, vyjděte si na vyhlídku na Landwasser viadukt z nedaleké vesničky Filisur. Od parkoviště se ke značené vyhlídce dostanete zhruba za patnáct minut a vlak i s viaduktem tu budete mít jako na dlani. Zhruba o osm minut kratší je pak cesta, která vede k „nohám“ viaduktu, kde na vás zapůsobí velkolepost této stavby.
Nejkrásnější zasněžená švýcarská panoramata jsou pak podle mě kolem průsmyku Oberalppas, který je s nadmořskou výškou 2 033 metrů zároveň nejvýše položenou stanicí na trase Ledovcového expressu. I když se vám v zimě může stát, že se dole v údolí už bude zelenat tráva, kolem průsmyku Oberalppas máte díky dostatečné nadmořské výšce jistotu zasněžených scenérií skoro vždy.
Bernina Express na viaduktu Landwasser
Pokud si chcete projet jen trať kolem průsmyku Oberalppas, musíte nastoupit už ve stanici v Disentis, protože vlak v každé stanici nestaví. Hned za Oberalppassem můžete vystoupit v Andermattu, kde si můžete užít lyžování v samotném srdci Alp.
Kdo vydrží až do konce, dorazí do vyhlášeného Zermattu, který asi není potřeba blíže představovat. V Zermattu se vyplatí pobýt pár dní a na lyžování pod světoznámým Matterhornem jen tak nezapomenete.
Kromě jízdenky na Ledovcový Express je potřeba zakoupit si i místenku, jejíž cena se pohybuje od 29 CHF (766 Kč) do 49 CHF (1 294 Kč), a to dostatečně dopředu, protože v některé slunné víkendy bývá vlak dokonce vyprodaný. Místenku pak můžete koupit do 2. třídy, do 1. třídy nebo do luxusního vagonu Excellence Class s garantovaným místem u okna. Moderní panoramatické vagony najdete ovšem i v druhé a první třídě.
Občerstvení v Ledovcovém Expressu
Cena jízdenky Ledovcového Expressu na trase Svatý Mořic – Zermatt vyjde do 2. třídy na 159 CHF (4 023 Kč), do 1. třídy na 272 CHF (6 909 Kč). Při cestování po Švýcarsku vám poměrně dost franků ušetří tzv. Swiss Pass, který vám platí na veškerou veřejnou dopravu po Švýcarsku, tedy i na Ledovcový Express, dále na všechny autobusy a dokonce i lodě. Swiss pass na tři dny (do 2. třídy) vyjde na 224 CHF (5 690 Kč) a kromě bezplatné veřejné dopravy vám zajistí i poloviční ceny na většinu švýcarských lanovek a dokonce bezplatný vstup do 500 muzeí. Děti do 6 let mají Swiss Pass zdarma, mládež do 16 let má slevu 50 procent, mladiství do 25 let mají slevu 30 procent.
Vyzkoušeli jsme i sáňky
Rhétské dráhy samozřejmě nejsou jen o Bernina Expressu a Ledovcovém Expressu, za nejrůznějšími cestovatelskými zážitky vás tu dovezou i další červené vláčky Rhétských drah. My se nechali vyvézt z malebné vesničky Bergün do Predy, odkud vede populární sáňkařská dráha. Vstupenku na sáňkařskou dráhu je potřeba zakoupit už na nádraží v Bergünu, dospělého vyjde na 18 CHF (475 Kč), děti do 15 let platí polovinu.
Sánkařská dráha a Albula viadukty
Sáňky jsme si pohodlně zapůjčili v půjčovně Mark Sport, přímo u stanice vlaku v Predě. Dokonce si můžete vybírat mezi různými druhy sáněk, k dispozici jsou například klasické sáňky za 8 CHF (212 Kč), sportovní carvingové sáňky za 15 CHF (396 Kč) nebo dokonce závodní sáňky za 20 CHF (528 Kč). Samozřejmě, že jsme si potřebovali vyzkoušet závodní sáňky a vřele je můžeme doporučit, protože byly nejen rychlé, ale i velmi dobře ovladatelné. Od půjčovny je to na start sáňkařské dráhy jen pár kroků a můžete odstartovat do šest kilometrů dlouhé zasněžené trati. Cestou dolu se jsme se kochali nejen zasněženou krajinou, ale také nespočetnými viadukty, kterými je trať Albula vyhlášená. Tento úsek je díky kruhovým Albula viaduktům dokonce součástí světového dědictví UNESCO.
Trať Albula je unikátní i z toho důvodu, že vlak bez ozubení vystoupá o 417 výškových metrů jen s pomocí slavných Albula viaduktů a točitých tunelů vytesaných do skal. Zatímco vzdušná vzdálenost činí 6,5 kilometru, ta železniční se díky tunelům a galeriím dostala na 12,6 kilometru. Celkově je trať Albula dlouhá 67 kilometrů a patří k ní 42 tunelů a 144 viaduktů, mostů a krytých galerií.
Od cíle sáňkařské dráhy, kde turniket prověří, zda jste si nezapomněli koupit vstupenku na dráhu, je to ještě zhruba kilometr pěšky zpátky na nádraží v Bergünu. Sáňky jsme ovšem až na nádraží tahat nemuseli, odložili jsme je přímo v centru města opět v půjčovně Mark Sport. Procházka skrz historické centrum Bergünu kolem domků zdobených sgrafiti má ovšem také svoje osobité kouzlo.
Bergün
Modelová železnice v technickém muzeu v Bergünu
Na nádraží v Bergünu rovněž doporučuji navštívit Technické muzeum, kam máte se Swiss Passem vstup zdarma. Muzeum nabízí spoustu informací o historii Albula trati, nicméně my jsme se na dlouho zasekli už v první místnosti, kterou z většiny vyplňovala obří modelová železnice vychytaná do nejpodrobnějších detailů. Od třetí hodiny odpoledne na ni vidíte jezdit i modely vláčků, které vás vrátí na Rhétskou dráhu do padesátých a šedesátých let, kdy vláčky ještě nebyly červené, ale zelené. Dokonce jsme se tu setkali i se samotným modelářem Bernhardem Tarnutzerem, který zasvětil modelování takřka celý život a vyprávěl nám, jak například z mechu vyrobil trávu, z klacíčků stromy a všechny koleje a vláčky vyráběl několik let zcela ručně. Ačkoli nepatřím mezi vlakové nadšence, tato železnice mě naprosto a na dlouho ohromila.
