Aktualizace: 13.02.2024 11:26
Brno – Nejvyšší soud zamítl dovolání muže, jenž se domáhal eutanazie, tedy dobrovolného ukončení života. České zákony eutanazii neumožňují. Žaloba však nárok na ni odvozovala z Listiny základních práv a svobod, a to s argumentací, že právo na zachování lidské důstojnosti zahrnuje i právo na důstojnou smrt. Nejvyšší soud s tímto výkladem nesouhlasil. Rozhodnutí dočasně zpřístupnil na úřední desce.
„V České republice, jak správně dovodily i soudy nižších stupňů, neexistuje de iure možnost provedení eutanazie ani asistované sebevraždy,“ stojí v rozsudku. Život a zdraví jsou považovány za tak významné hodnoty, že i když se týkají konkrétního člověka, převažuje společenský zájem na jejich ochraně před právem jedince svobodně rozhodovat, argumentoval Nejvyšší soud.
Okresní soud v Pardubicích se žalobou o přivolení k zásahu do osobní integrity zabýval od roku 2018. Muž uváděl, že dále nechce žít, a to jednak kvůli svému zdravotnímu stavu, bolestem a nedobré prognóze, ale také kvůli nesouhlasu s režimem v České republice. Život v něm označil za subjektivně nesnesitelný.
Pardubický soud žalobu poprvé zamítl v roce 2021 s tím, že návrhu nelze vyhovět, protože eutanazie není v Česku povolená. Jednání, jehož se muž po státu dožaduje, má naopak znaky skutkové podstaty trestného činu. Pardubická pobočka krajského soudu rozhodnutí potvrdila, opět s poukazem na chybějící zákonný rámec.
Nejvyšší soud však v roce 2022 vrátil spor k okresnímu soudu. Uvedl, že mužův požadavek je neurčitý a je zapotřebí jej nejprve specifikovat. Konstatoval, že eutanazie je mnohovýznamový pojem. Může zahrnovat aktivní i pasivní eutanazii, případně asistovanou sebevraždu. Muž pak při obnoveném projednání žaloby uvedl, že se domáhá „podání smrtícího prostředku lékařem, na základě výslovné a dobrovolné žádosti žalobce, jehož účelem bude ukončení života žalobce“.
Okresní soud znovu žalobu zamítl. Zdůraznil, že aktivní způsobení smrti pacientovi, byť na jeho přání, ze soucitu a s ohledem na jeho utrpení, je v Česku hodnoceno jako trestný čin vraždy, což „nelze zhojit ani vydáním soudního rozhodnutí, které by směřovalo k takovému postupu“. Krajský soud opět rozhodnutí potvrdil.
V novém dovolání nastolil muž otázku, zda lze v ČR povolit eutanazii jen na základě Listiny základních práv a svobod, ačkoliv ji zákony nepřipouštějí. Uvedl, že „člověk by měl mít právo rozhodovat i o své smrti“, že „svobodná vůle je projevem autonomie člověka, na základě které může každý činit libovolná rozhodnutí“ a že „jeho svobodné rozhodnutí v podobě ukončení jeho života nikoho neohrožuje, nezasahuje do práv třetích osob a je naplněním práva na svobodu člověka“.
Nejvyšší soud se dovoláním zabýval, protože danou otázku pokládal za dosud v judikatuře nevyřešenou, nakonec ale podnět zamítl. Nedomnívá se, že by s odkazem na Listinu základních práv a svobod bylo možné povolit eutanazii. Stát by měl chránit hodnotu života jednotlivce i proti vůli jeho samotného.
V některých zemích je eutanazie legální. Český parlament zatím podobné návrhy neschválil. Podpora veřejnosti ale narůstá. Podle loni zveřejněného průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění Akademie věd ČR souhlasilo s uzákoněním eutanazie 73 procent Čechů, což je nejvíce od roku 2007, kdy se centrum na tuto otázku začalo ptát.
