Turbulence je chaotický pohyb vzduchu, který vzniká během kontaktu různě silných vzdušných větrů anebo v důsledku proudění větrných mas nad horami. Svou fyzikou není tento jev v atmosféře úplně nepodobný například vodním vírům.
Nebezpečné vyloženě nejsou, příjemné pro pasažéry ovšem také ne. Pokud se znenadání začne letadlo a všechno v něm třást, může snadno dojít k pádu a zranění. Anebo k opaření horkou kávou. Podobným nenadálostem se předchází tím, že pasažéři mají během celého letu řádně sedět a být připoutáni bezpečnostními pásy.
Existuje totiž několik odlišných typů turbulencí – inverzní, frontální, tlakové, termální, mechanické. Asi nejzrádnější jsou tzv. CAT (clear air turbulence), k nimž dochází paradoxně za ideálního počasí – jasné a bezoblačné oblohy.
Právě to, že žádný vizuální prvek nenaznačuje, že by k nim mělo dojít, umí cestující potrápit. CAT způsobují i velmi silné otřesy celého letadla.
Od vtipných po neveselé
Turbulence se rozdělují podle intenzity na délky trvání na slabé, střední a silné. Slabé trvají v řádu jednotek minut a představují spíše lehké rozptýlení, okořeněné trochou nepohodlí. Objevují se prakticky během každého letu, ale díky umu pilota většinu z nich pasažéři ani nezaznamenají. Letadlo se při nich může „poskakovat“ přibližně jeden metr nahoru a dolů.
Středně silné turbulence už tak veselým zážitkem nejsou. Trvat mohou v rozmezí deseti až patnácti minut, někdy však i několik hodin. Z takového letu se cestující vypotácí notně vytřeseni. Jako kdyby jeli po cestě plné výmolů bez tlumičů. Drncání má totiž podobu pětimetrových hrbolů.
Na sedadlech ve střední části letadla budete turbulence snášet lépe, než v čele a na konci kabiny.
A silné turbulence? Nemusí trvat dlouho, ale jsou opravdu intenzivní a velmi houpavé. Jako při plavbě na rozbouřeném moři. Letadlo vertikálně poskakuje o desítky metrů. Hrozí při ní pády předmětů v kabině a zranění z nepozornosti. Takový střet letadla s rychle proudícím a vířícím prouděním vzduchu je velmi vzácný.
V jeden každý moment méně než jedno procento planetární atmosféry obsahuje silnou turbulenci.
Jestli chcete nepříjemnostem s turbulencemi předcházet, je doporučeno vybírat si sedadla ve střední části letadla. U křídel možná není nejlepší výhled, ale nachází se tu těžiště celého letadla. V zadní části, u ocasu, to „houpe“ o dost víc.
Na lovu turbulentních zážitků
Ale co když turbulencím předcházet nechcete? Pak se s důvěrou můžete obrátit na statistiku vypracovanou nadšenci z portálu Turbli.
Analyzovali záznamy 150 000 letových tras za loňský rok, a sestavili z nic žebříček těch, které se počítají k nejdivočejším. Trasy seřadily podle míry rozptylu vírů, kterou se měří, a podle intenzity v daném místě turbulence.
Podle nich byla tou nejturbulentnější letovou trasou na světě v roce 2023 ta mezi Santiagem de Chile a bolivijským Santa Cruz de la Sierra. Let trvající necelých pět hodin byl podle záznamů skutečně pekelný.
Dalším takovým zaručeně zážitkovým letem v pořadí byla 210 kilometrů dlouhá trasa spojující kazašské město Almaty s Biškekem, hlavním městem Kyrgyzstánu.
V jeden každý moment méně než jedno procento planetární atmosféry obsahuje silnou turbulenci.
Dvě z deseti nejturbulentnějších tras světa se nacházely (a stále nachází) v Evropě – vděčíme za to Alpám – zatímco šest z deseti nejturbulentnějších tras se nacházelo na vnitrostátních leteckých linkách v Japonsku a Číně. Tam za ně mohou chválit pravidelné tryskové proudění – jet stream – vanoucí ve výškách pět až deset kilometrů nad zemí, ze západu na východ.
Kromě světového sestavili v Turbli ještě žebříček zacílený čistě na Evropu. Co z něj plyne?
Že pokud vás čeká cesta do Curychu, Ženevy nebo Milána – a bojíte se turbulencí – měli byste možná začít shánět lístky na vlak. Na leteckých trasách k těmto letištím se to bez turbulencí totiž obejde jen zřídka.
Nejvíce turbulentní trasy roku 2023Santiago de Chile – Santa Cruz de la Sierra Deset nejturbulentnějších letových tras v Evropě podle Turbli: Ženeva–Milán |
