Nemůžu se dočkat, co mě čeká další roky, řekla po třetím místu Voborníková

„To je přesně to, co jsem si přála,“ řekla Voborníková, která si v celkovém hodnocení SP vylepšila o čtyři příčky předloňské maximum. „Já bych byla spokojená i s patnáctým nebo šestnáctým místem, ale ty poslední dva měsíce byly moje výsledky ohromně vyrovnané. Těch výsledků do patnáctky bylo hodně. To jsem si pro letošek strašně přála, abych neměla výkyvy. Celá sezona byla skvělá a nemůžu se dočkat, co mě čeká další roky,“ uvedla.

Pětadvacetiletá rodačka z Vrchlabí stanula v SP na stupních vítězů popáté v kariéře, poprvé ale v individuálním závodě. V této sezoně byla také třetí s ženskou a smíšenou štafetou. „Je to třetí bronzová medaile, potažmo čtvrtá. Je to vždy skvělé být na stupních nebo na (květinovém) pódiu mezi těmi nejlepšími. To je to, proč tu závodíme. Jsem strašně ráda, že se mi to zase povedlo,“ řekla Voborníková.

Na Holmenkollenu dnes mohla bojovat o ještě vyšší příčky. Měla čtvrtý nejrychlejší běžecký čas a do poslední střelby stoprocentní bilanci. Minula ale poslední terč celého závodu a musela na trestné kolo.

„Byla to taková klasická hloupá chyba. Utrhla jsem ji dopředu, aniž bych v podstatě najela na terč. Nevím, byla to nekoncentrace. Naštěstí to dobře dopadlo, ale mohla jsem si udělat dvacet vteřin k dobru do posledního kola. Díkybohu jsem to v tom posledním kole zvládla, takže mě ta rána zase tolik nebolí,“ uvedla Voborníková.

Do posledního kola vbíhala česká reprezentantka třetí s náskokem sedmi sekund na Norku Ingrid Landmark Tandrevoldovou. Nakonec bronzovou příčku udržela o necelých pět sekund před Švédkou Elvirou Öbergovou.

„Snažila jsem se nad tím nepřemýšlet. Už jsem toho také měla docela plné zuby. Všechna kola jsem jela s někým. Říkala jsem si, že uvidíme. Když jede skupinka, tak je to jednodušší, než když člověk jede sám. Snažila jsem se jim to ale nedat zadarmo. Jsem ráda, že jsem se z toho nezbláznila, nezpanikařila jako na olympiádě a snažila se to s klidnou hlavou dojet,“ řekla Voborníková.

Zatímco na olympijských hrách v Anterselvě přišla o vedení a dojela třetí, nyní příčku, na které vbíhala po odjezdu do posledního kola, udržela. „Neřekla bych, že bych si na to zvykla. Těch závodů zase tolik nebylo. Jet o medaili na olympiádě se oproti svěťáku nedá srovnat. Tím, že jsem si to ale na olympiádě vyzkoušela a větší stres už asi nikdy nezažiju, tak jsem dnes trochu věděla, jak s tím pracovat a naložit. I na trati mě hnala slova jako ‚neotáčej se‘, ‚jsi olympijská medailistka‘, ‚nedojíždějí tě‘. To mi hodně pomohlo, abych to nevzdala, našla tam zbytky sil a doválčila to do cíle,“ líčila Voborníková.

Ačkoliv do nového kalendářního roku vstupovala jako 25. žena průběžného pořadí Světového poháru, seriál nakonec ukončila o třináct příček výše. V posledních osmi individuálních závodech skončila šestkrát v první desítce.

„Já to takhle mám, že se rozjíždím až po Vánocích. I poslední světák před Vánocemi už je trochu lepší. Sama nevím, co s tím. Třeba trenéři přijdou s nápadem, jak to nastartovat dřív. Tím, že ale sezona trvá čtyři měsíce, tak je nemožné vydržet čtyři měsíce ve stejné formě. Také je otázka, že kdyby to bylo takhle na začátku, jaké by to bylo na konci. Těžko říct. Zkusíme s tím nějak pracovat,“ doplnila Voborníková.

‚;
} else {
let zoneId = ‚78406‘;
zoneId = (zoneType === ‚autonaelektrinu‘) ? ‚230106‘ : zoneId;
div.innerHTML = “;
}
}