Forman si Věru Křesadlovou vyhlédl v Lucerně na bigbeatovém večeru, kde vystupovala se svou amatérskou kapelou. Sháněl tehdy zpěvačku do svého krátkometrážního filmu. Zjistil si její číslo a pozval ji na oběd.
„Nechtělo se mi, tak jsem se vymluvila, že máme doma husu. Tak navrhl, že když máme dneska husu, abych přišla zítra k němu domů. To bylo ještě horší, že jo… Nakonec jsem šla,“ vzpomíná.
„Byla to jedna místnost na Malé Straně, kterou si pronajal s Janou Brejchovou. Byla tam postel a kolem binec. Ale kupodivu se nic nestalo. Ale asi jsem nějak prošla,“ popisuje.
Pak se dali dohromady a došli spolu až k oltáři, i když Forman víc než po svatbě toužil po dětech. „Nejdřív chtěl hned honem děti. Já ještě nechtěla, bylo mi dvacet, ale nějak to vyšlo. Nevím, proč chtěl najednou děti, když pak odjel do Ameriky,“ říká Křesadlová, která se až po čase z jedné z knih oscarového režiséra dozvěděla, že ke svatbě ho musel trochu popohnat její otec.
Samotná svatba nakonec ale nebyla taková, jak by si její rodiče asi představovali. „Na naší svatbě byl filmový štáb Věry Chytilové, který hledal lokace. My jsme den předtím u ní byli na návštěvě. Hodně jsme se s ní kamarádili. Teda Miloš hlavně. Tam jsme se prořekli, že bude svatba,“ popisuje Křesadlová.
„Neřekli jsme jí kde, ale ona jezdila se štábem po radnicích a hledala, kde jsme. Takže na naší svatbě byl štáb Věry Chytilové, moje kamarádka Vlasta Kahovcová, její maminka, její brácha a jejich malinká tetička. A to bylo všechno. Naši to skousli, já bych vyváděla,“ přiznává.
