Aktual.: 11.04.2026 09:23
Berlín – Kolik toho věděli Němci za druhé světové války o nacistických zločinech včetně vyvražďování evropských Židů? Takovou otázku si klade nová výstava v dokumentačním centru Topografie teroru v centru Berlína. Až do konce ledna příštího roku mohou zájemci vidět, že i v podmínkách nacistické diktatury bylo možné sestavit si obrázek o tom, co se děje v koncentračních a vyhlazovacích táborech i na východní frontě. V závěru výstavy kurátoři návštěvníky vyzývají, aby odpověděli na otázku, zda podle nich byli běžní Němci za nacistické zločiny spoluzodpovědní.
„Ještě dlouho po konci druhé světové války tvrdilo mnoho Němců, že o masových vraždách z dob vlády nacistů nic nevědělo. Chtěli se tak vyhnout výčitce, že jsou za zločiny spoluzodpovědní,“ stojí na panelu v úvodu výstavy s názvem Holokaust – Co Němci věděli?. „Dodnes se mnoho lidí zabývá otázkou, co Němci skutečně věděli,“ dodává text.
„Vidíme to dnes a denně v naší vzdělávací činnosti – v kontextu nacistických zločinů nenechává lidi v klidu otázka role a zodpovědnosti německého obyvatelstva, které se zdánlivě ničeho nezúčastnilo,“ řekla na tiskové konferenci k výstavě ředitelka dokumentačního centra Andrea Riedleová. Podle ní výstava v Topografii teroru představuje některé dokumenty, fotografie a videa poprvé a prezentuje také nejnovější výsledky historického bádání.
Výstava se soustředí na židovský holokaust, ale věnuje se také tématu systematického vyvražďování Romů a Sintů nebo masových vražd sovětských válečných zajatců. Návštěvníkům předkládá informace, které mohli Němci za druhé světové války o nacistických zločinech získat. Ukazuje dobové novinové články, líčí, jak se informace šířily mezi cestujícími v hromadné dopravě či věřícími v kostele, a ukazuje také fotografie masových vražd, které z východní fronty do Německa přiváželi vojáci. „Ne všichni měli všechny informace, často se k nim dostali jen části, fragmenty,“ uvedla ředitelka Riedleová.
Kurátoři shromáždili zhruba 300 exponátů z 95 archivů a sbírek, a to veřejných i soukromých. Je mezi nimi například holicí strojek, v němž se pašovaly informace o holokaustu z obsazeného Polska do Británie, či porcelán židovského páru Ganzových, který byl v roce 1941 prodán v nucené aukci.
K zhlédnutí je také deník Anny Haagové ze Stuttgartu. Na něm kurátoři ukazují různé přístupy obyvatel Německa k nacistickým zločinům. Zatímco Haagová od roku 1940 poznatky o nich pečlivě sbírala, třídila a sepisovala, nacista Paulheinz Wantzen z Münsteru se jako režimu věrný novinář snažil zločiny zakrývat a využíval k tomu všechny dostupné nástroje propagandy.
Podle kurátora Christiana Schmittwilkena jen málo lidí skutečně po válce tvrdilo, že nevěděli vůbec nic. „Většina se totiž, a to výstava také ukazuje, dostala do kontaktu s útržky informací. Je třeba ale říci, že mnoho z nich prostě nic vědět nechtělo,“ dodal na tiskové konferenci.
V závěru výstavy kladou autoři otázku také návštěvníkům: Mělo německé obyvatelstvo za doby nacismu spoluzodpovědnost za holokaust? Pomocí lepicích papírků mohou svou odpověď nalepit na polovinu panelu vyhrazenou pro „ano“ nebo na polovinu „pro“ ne. Naprostá většina návštěvníků si přitom zatím myslí, že běžní Němci spoluzodpovědnost za nacistické zločiny nesli.
Dokumentační centrum Topografie teroru stojí na místě, kde sídlil za vlády nacistů Hlavní říšský bezpečnostní úřad (RSHA), který sloučil tajnou policii (Gestapo), bezpečnostní službu (SD) a kriminální policii. V jeho čele stál v letech 1939 až 1942 Reinhard Heydrich, který se následně stal zastupujícím říšským protektorem v Protektorátu Čechy a Morava. Jeho osobě se výstava v Topografii teroru věnovala od září 2024 do loňského června. Vstup na všechny výstavy v centru je volný.
‚;
} else {
let zoneId = ‚78406‘;
zoneId = (zoneType === ‚autonaelektrinu‘) ? ‚230106‘ : zoneId;
div.innerHTML = “;
}
}
