Tábor – Závod mistrovství světa cyklokrosařů v Táboře vyhrál fenomenální Nizozemec Mathieu van der Poel, největší aplaus si ale i přesto mohl vychutnat Zdeněk Štybar. Trojnásobný mistr světa v terénu z let 2010, 2011, 2014 uzavřel právě na místě, kde slavil první ze tří titulů, úspěšnou profesionální kariéru. A jak přiznal v rozhovoru s novináři poté, co za bouřlivého aplausu diváků symbolicky pověsil kolo na hřebík, bylo to pro něho velmi emotivní loučení.
„Raději se mě ani neptejte na pocity, protože je to něco jako jít do důchodu. Už když jsem odjížděl z camperu, bylo to pro mě trošku náročné. Poslední týden jsem toho moc nenaspal, spousta věcí mi šla hlavou. Samozřejmě jsem chtěl, abychom si to všichni užili, abychom byli spokojení, i já. Spíš jsem myslel na ostatní,“ řekl Štybar.
S emocemi bojoval rodák z Plané delší dobu, v cílové rovince už jim podlehl a z očí mu vyhrkly slzy. „Slzy ale byly, už když jsem šel na start. Semlelo mě to emotivně již během závodu. Už minule v Hoogerheide to bylo složité, když tam byla celá rodina. Ale teď to nezastavíte, emoce byly velké. Za těch čtrnáct let, co mi tady začala naplno kariéra, se toho událo tolik… Spousta věcí se stala také za poslední tři roky, to všechno mi letělo hlavou. A fanoušci mi to neusnadnili, protože byli neuvěřitelní,“ řekl Štybar.
Rozloučil se 31. místem. „Asi všichni jsme věděli, že to dneska nebude úplně o výsledku. I když jsem se snažil a soustředil na závod, vůbec se mi nepovedl start, najížděl jsem do terénu jako poslední. Ohlédl jsem se a říkal si: Ty jo, já jsem fakt poslední, nebo co. Nakonec už v prvním kole se mi podařilo objet dost lidí. Myslím, že jsem projížděl kolem 20. místa, ale pak mě pár lidí zase předjelo, začal jsem dělat chyby a trvalo mi tak dvacet minut, než jsem se zase rozjel,“ popsal Štybar.
Závodníka v sobě přes všechny okolnosti nezapřel. „Chtěl jsem zajet dobrý výsledek. A když jsem viděl, že projíždím do druhého kola někde na 20. místě s velkou skupinou před sebou, tak jsem si říkal, že bych tam mohl dojet. Hlava byla napůl zapnutá. Pořád v ní ale šrotovala spousta věcí. Slyšel jsem manželku, že na mě někde křičí. Pak jsem ji hledal, když jsem tím místem projížděl, ale už jsem ji nenašel. Těžko se to popisuje,“ konstatoval Štybar.
Když najížděl do předposledního z šesti okruhů závodu s prázdnou galuskou, bylo zřejmé, že tím jeho boj o co nejlepší výsledek končí. „Asi to tak mělo být. Samozřejmě jsem byl v první chvíli naštvaný, protože jsem se začal rozjíždět, začal jsem si závod víc užívat a chytil druhý dech. Jel jsem dobré stopy, ale přišel ten defekt,“ připomněl Štybar.
„Nakonec jsem za to rád, protože jsem si mohl užít naprosto neuvěřitelnou atmosféru, kupy fanoušků. Mohl jsem jim zamávat a rozloučit se s nimi. Takové rozlučkové poslední kolo. To se nedá popsat, co jsem v tom posledním okruhu prožil. Dokonce jsem měl i čas obejmout mechaniky v depu. Myslím, že jsem si vážně nemohl na loučení vybrat lepší závod,“ řekl Štybar.
Za mnoho let v sedle má nač vzpomínat. „Je toho strašně moc. Kariéra přinesla spoustu krásných i spoustu špatných momentů. Na co budu vzpomínat nejvíc? Teď je to asi to poslední kolo, co jsem tady zažil, celá ta rozlučka. I slova, která řekl včera prezident, to mi zůstane v hlavě,“ připomněl Štybar.
„Když máme několikanásobného mistra světa, tak se jméno České republiky dostává do zahraničí v dobrém kontextu. Zrovna Zdeněk Štybar není z tohoto světa. Když si vezmu, co všechno dokázal. Je krásné, že se loučí právě v Táboře,“ uvedl v sobotu v rozhovoru pro Českou televizi Petr Pavel.
Přímo na závodišti měl připravený stan na rozlučkový večírek, kam zamířil záhy po rozhovorech s médii a poté, co rozdal řadu podpisů a vyřídil žádosti o společnou fotografii. Těšil se, jak si užije oslavu s rodinou a přáteli. „Nevím, co plánuje táta, ale pro mě hlavně o tom, že si sednu a popovídám s lidmi, které mám rád a stáli při mě hlavně ve špatných momentech. Těch lidí bylo málo ve chvílích, kdy jsem byl poslední dva tři roky na dně. Nemusí to být nijak velkolepé, jde o to, že si dáme něco dobrého v malé skupině,“ řekl Štybar.
Očekával, že první dva dny „cyklistického důchodce“ budou náročné. „Dneska večer si to užijeme se Štybar týmem, který za mnou stojí ve špatných i dobrých momentech posledních patnáct let. Dáme si dobrou večeři, popovídáme, zavzpomínáme a zítra pojedou Belgičani do Belgie, Češi domů, my do Stříbra. Zítra si jako rodina sedneme a budeme užívat, úterý mám další náročný den. A myslím, že tak ve čtvrtek to na mě všechno padne,“ pousmál se Štybar.
A jak dlouho neuvidí kolo? „Je možné, že budu pozítří zase v sedle. Tuším, že nebude úplně jednoduché nechat kolo na hřebíku, vím že mi bude chybět. Na druhou stranu vím, že už nebudu muset trénovat pět šest hodin denně, ale já jsem na sportu závislý. Domnívám se ale, že tohle je dobrá závislost. Jen to bude s mírou. Těším se na pohodové vyjížďky. Vůbec ale nevím, jak bude reagovat hlava, jak tělo,“ přemítal.
Ležet doma na pohovce a zahálet však nebude ani v případě, že nevyjede na kole. Zanedlouho zamíří na dva týdny do Indie a na začátku dubna ho čeká výstup na Kilimandžáro.
