Aktualizace: 8.07.2024 14:20
Brusel/Paříž – Voliči ve Francii se opět zmobilizovali, aby neumožnili krajní pravici Marine Le Penové převzít moc. Pro anti-Lepenovce to ale bylo vítězství velmi těsné, ze kterého se úplně radovat nemohou. Přineslo totiž chaotický výsledek, kdy žádná ze stran nezískala většinu v parlamentu, což uvrhlo francouzskou politiku do zmatku, který by mohl trvat měsíce. Co se bude dít teď? Zafungovaly Macronovy předčasné volby? Znamená to konec Marine Le Penové?, ptá se bruselský server Politico v článku s názvem Pět věcí, které byste měli vědět o chaotických volbách ve Francii.
Francouzský prezident Emmanuel Macron vyhlásil předčasné volby nečekaně na začátku června po neúspěchu vládního tábora ve volbách do Evropského parlamentu. Chtěl tím krajně pravicové Národní shromáždění zastavit. Jenže strana naopak posílila, získala o 50 křesel více než v roce 2022 a naopak Macronova liberální koalice ztratila.
Francouzský premiér Gabriel Attal v reakci na výsledky voleb již podal demisi, prezident ji ale odmítl. Kdo by mohl funkci převzít, není zdaleka jasné, francouzskému prezidentovi to ale náladu nezkazilo, píše Politico. Na soukromém setkání se svými příznivci v neděli večer byl podle zdrojů bruselského serveru v pozitivní náladě a přítomným řekl: „Naše nápady stále fungují a voliče jsme neztratili“.
Jak se ve zmatku na francouzské politické scéně vyznat? Bod jedna: Vládnout Francii bude nyní peklo. Na Národní shromáždění, které je dolní komorou francouzského parlamentu s 577 křesly, není hezký pohled. Je rozděleno mezi levici, středové strany a krajní pravici. Žádná ze skupin nemá ani zdaleka většinu a ani jedna z nich nemá 200 poslanců. „Francii není možné vládnout, pokud nemáte 240 až 250 zákonodárců,“ uvedl Sylvain Maillard, poslanec za Macronovu stranu Obnova (Renaissance, RE). Jak dodal, v parlamentu vedl nyní koalici asi 250 členů a už to bylo „velmi komplikované“.
Přestože se levicová aliance a Macronovi liberálové dohodli na spolupráci a taktickém hlasování, aby zabránili vítězství Národního sdružení Marine Le Penové, hlubší koalice mezi těmito dvěma skupinami, která by vládla Francii, se zdá být nepravděpodobná.
Nepodrobená Francie (LFI), jedna ze stran levicové aliance, v jejímž čele je Jean-Luc Mélenchon, vyloučila vládu s prezidentovými liberály. Stejně tak Macronův premiér Gabriel Attal řekl, že by se jeho strana nikdy nedělila o moc s Mélenchonem.
Ať již se z nynějšího zmatku vyklube jakákoli vláda, je nepravděpodobné, že by vydržela dlouho stabilní. Letošní podzimní jednání o rozpočtu by totiž znamenalo hned první střety. Francie je pod tlakem, aby snížila svůj rozpočtový schodek, a jestliže se levice, liberálové a krajní pravice neshodnou na velkém množství témat, tak právě fiskální politika je jedním z těch nejzásadnějších.
Bod dva: Le Penová sice nezvítězila, ale neznamená to její konec. Po prvním kole voleb bylo Le Penové Národní sdružení vůbec poprvé ve své historii na cestě k získání moci. Tento sen se v neděli večer rozplynul poté, co Macronovi centristé a levicová aliance díky spolupráci odsunuli krajní pravici až na třetí místo.
Ponurá nálada na volební akci Národního sdružení mluvila za vše, aktivisté vypískali Mélenchona a předseda strany Jordan Bardella odsoudil „nepřirozené spojenectví“ středových a levicových stran.
Přes veškerou hořkost ale strana dramaticky zvýšila počet svých zákonodárců v Národním shromáždění. Jak dlouho je ještě vládnoucí establishment může udržet mimo moc? „Znamená to politický otřes, i když Národní sdružení nebude řídit zemi,“ uvedl Benjamin Morel, politolog z pařížské univerzity Panthéon-Assas. Hnutí Le Penové je podle něj velkým vítězem voleb. „Miliony hlasů se promítají do velkého finančního zisku,“ dodal Morel s odkazem na státní financování, které souvisí s výsledkem voleb.
To staví Le Penovou do silné pozice. Křivdu, která se jí nyní stala, navíc může využít před pravděpodobnou kampaní v prezidentských volbách v roce 2027, kdy už Macron nebude moci kandidovat. „Směrem k roku 2027 mají skvělý příběh. Mohou říct, že jim vítězství bylo ukradeno a že jen oni jsou tou skutečnou alternativou,“ prohlásil francouzský politolog Benjamin Morel.
Bod tři: Macronův hazard selhal, ale mohlo to být horší. Ještě před týdnem to vypadalo, že Macron směřuje ke katastrofě, když jím vyhlášené předčasné volby Le Penovou nejenže nezastavily, ale pozici její strany ještě posílily. V neděli večer jeho středová koalice odvrátila nejhorší, přežila jako parlamentní síla, i když menší, zatímco strana Le Penové nezvítězila. Může to ale být jen malá útěcha, protože skutečností je, že krajní pravice je nyní silnější a liberálové jsou slabší a prezidentské klání v roce 2027 zůstává široce otevřené.
Před předčasnými volbami stál prezident za největší skupinou v parlamentu. Nyní bude muset pravděpodobně spolupracovat se zástupcem opozice v pozici premiéra. Macronova autorita doma i jeho důvěryhodnost v zahraničí byly poškozeny.
Bod čtyři: Mélenchon nebude vládnout. Pokud by měl existovat jeden vítěz voleb, tak je to Jean-Luc Mélenchon, lídr krajně levicové strany Nepodrobená Francie (LFI). Podařilo se mu hlasitě šířit poselství své strany a na shromáždění LFI dokonce vyzval Macrona, aby jmenoval levicového premiéra a jeho hnutí se tak dostalo k moci.
„Jsme na to připraveni,“ oznámil Mélenchon. Trojnásobný prezidentský kandidát se nechal slyšet, že by mu nevadilo, kdyby se stal premiérem on sám. To se ale nestane, poznamenal server Politico.
Melénchon je toxický pro mnoho vysoce postavených francouzských politiků zejména kvůli fascinaci latinskoamerickými autoritářskými vůdci, záchvatům vzteku i bezohledným útokům na protivníky. Nedávno byl rovněž obviněn z flirtování s antisemitismem, když to vypadalo, že bagatelizuje útoky proti Židům ve Francii.
Širší levicová koalice pod taktovkou bloku Nová lidová fronta (NFP) se také příliš nerýsuje. Již v neděli večer vysílali jednotliví vůdci značně protichůdné vzkazy o tom, jaké jsou jejich plány a cíle. Zatímco Mélenchon hovořil o tom, že levice bude uplatňovat „náš manifest, nic než náš manifest“, europoslanec a lídr socialistů Raphaël Glucksmann byl mnohem smířlivější a chtěl „debatovat a změnit politickou kulturu“.
Co se z tohoto zmatku vyklube?, ptá se Politico ve svém pátém bodu. Na to není snadná odpověď. Protože žádná ze stran nevyhrála nijak přesvědčivě, je možné, že se prezident rozhodne pro takzvané období na rozmyšlenou, které stranám poskytne čas na koaliční rozhovory.
Macron by si poté mohl vybrat zástupce levice, který by sestavil vládu. Právě levice je nyní největší skupinou v parlamentu. Socialistická strana například zcela nevyloučila sestavení širší koalice, nicméně u Mélenchona je nepravděpodobné, že by souhlasil s oslabením manifestu jeho strany.
Druhou možností je, že by francouzský prezident jmenoval úřednickou vládu a Gabriela Attala ponechal premiérem. Takový kabinet by se nepouštěl do žádných ambiciózních plánů a zaměřil by se jen na to, aby země nadále fungovala.
Vláda úředníků nebo expertů ale může být podle politologa Morela „demokraticky velmi frustrující“. „Francouzi masově hlasovali, středové strany utrpěly porážku, a kdyby to skončilo tím, že Attal zůstane premiérem, nebylo by to dobré pro francouzskou demokracii,“ uzavřel Morel.
