Aktualizace: 31.05.2024 09:38
Varšava – Silná polarizace společnosti, jak je před volbami do Evropského parlamentu patrná v Polsku, Maďarsku, na Slovensku i v Česku, není příznačná jen pro tyto státy visegrádské čtyřky (V4), ale pro celou Evropskou unii. Myslí si to Krzysztof Izdebski z varšavského analytického střediska Nadace Stefana Batoryho.
„Nejsme jako V4 zrovna velmi snadní partneři, jak ukázalo osm posledních let za vlád Práva a spravedlnosti (PiS) v Polsku, Maďarsko a také to, co se nyní děje na Slovensku. Ale problém polarizace existuje v celé Evropě. Rostoucí nespokojenost s EU je patrná také na Západě,“ řekl ČTK expert, spolupracující s portálem Visegrad Insight.
Zatímco z tohoto hlediska nepanuje mezi středem a západem kontinentu žádný velký rozdíl, Izdebski poukazuje na jinou věc: polarizace a nespokojenost s EU vyplývají podle něj i z toho, že jednak země V4 ještě stále „dohánějí Západ“, současně se však cítí mnohem více sebejistoty než kdykoliv dříve, protože se jim podařilo znovu získat a upevnit svou nezávislost, a to i díky členství v EU a pomoci z unijních fondů. „Někteří však mají pocit, že unie by nám tuto nezávislost a svrchovanost zase mohla odebrat,“ říká.
Za třetí díl skládačky má Izdebski skutečnost, že „po vstupu do EU naše země podstoupily – a to velice úspěšně – velkou modernizaci“. Souběžně s rozvojem také vzrostl „apetit na blahobyt“, a ten se zdá ve středu Evropy nejspíše větší než na Západě, který si zvykl na vysokou životní úroveň, ale nyní sleduje pokles kvality života. Prameny nespokojenosti tedy mohou být rozdílné.
Faktem je, že změny jsou ve Varšavě patrné na první pohled. V kdysi šedivé komunistické metropoli dominantu představoval stalinistický Palác kultury a vědy (PKiN) jako jediná výšková budova, ke které později přibyl hotel Marriott, dokončený v roce 1989, kdy se komunismus zhroutil. V současnosti se v sousedství PKiN tyčí tolik nových mrakodrapů, že tento někdejší sovětský dar na jejich pozadí až zaniká.
„Kdybychom se náhle rozhodli spáchat kolektivní politickou a ekonomickou sebevraždu a po vzoru Britů opustili EU, nebylo by peněz z Bruselu na metro ve Varšavě, na tramvaje v Olsztynu či na nové železniční trati. Nejenže by nebyly unijní dotace na traktory, s kterými farmáři přijeli na protesty proti politice EU, ale chyběly by i peníze na 95 procent přímých plateb rolníkům. A na hranici s Německem, Českem, Slovenskem a Litvou by vyrostla celní bariéra chránící unijní trh před 73 procenty vývozu polských potravin. A to jsme dnes v unii největšími výrobci drůbeže, jablek či hub. Trhy mimo EU by tyto přebytky nevstřebaly, čili důsledkem odchodu z EU by bylo zhroucení potravinářského průmyslu a tragédie venkova,“ okomentoval list Rzeczpospolita nedávný průzkum, podle kterého si polovina voličů opozice myslí, že mimo unii by Polsku bylo líp.
Důsledky polexitu by podle listu tvrdě dolehly na cellou zemi. Vždyť polský průmysl je v současnosti evropskou jedničkou ve výrobě praček a sušiček, nábytku či oken. Poptávka v EU na polské zboží a služby podle ekonomů vytváří více než 3,3 milionu pracovních míst z 15 milionů v celé polské ekonomice a polský hrubý domácí produkt by byl skoro o třetinu nižší, kdyby země před 20 lety do EU nevstoupila.
„Polsko skutečně patří k zemím, které nejlépe dokážou vstřebat a využít prostředky z EU k svému rozvoji. Nejenže jsme evropské peníze získali, ale také je dobře utratili,“ říká Izdebski a poukazuje i na to, jak se po vstupu do EU změnila k lepšímu dálniční a silniční síť v zemi.
„Na členství v unii jsme velice vydělali a lidé to vidí,“ míní. Euroskepticismus sice existuje, ale Poláci se vesměs cítí v EU spokojeni. „Vyskytuje se i očekávání, že EU by měla platit ještě víc a ještě hodně dlouho, když Polsko dokáže její peníze tak dobře utrácet,“ upozorňuje a předvídá, že vřelé city k EU ochladnou, jakmile Polsko postoupí z příjemce unijních peněz do skupiny bohatších členů, kteří do společné pokladny více odvádějí, než z ní dostávají.
Rolnické protesty proti změnám v unijní politice v podobě Zelené dohody či proti dovozu ukrajinských zemědělských výrobků podle experta ukazují, že Polákům už nestačí jen peníze z EU, ale chtějí také mít vliv na to, co se v EU děje a jak vypadají unijní nařízení. Připomněl, že Zelenou dohodu přijala předchozí vláda premiéra Mateusze Morawieckého z PiS a chválil ji i předseda PiS Jaroslaw Kaczyński. Ale nyní ji stejná strana, již nikoliv vládní, ale opoziční, zavrhuje jako skandální „diktát z Bruselu“.
Obecně má ale Evropská komise a celá Evropská unie problém s tím, že nedokáže veřejnosti „prodat své zboží“ a vysvětlit, že Zelená dohoda sice přináší náklady, které je teď nutné zaplatit, ale v delší perspektivě se kvůli tomu budeme moci lépe rozvíjet a ušetříme, třeba menšími účty za energie. „Žijeme v postpravdivé éře, kdy kvůli množství emocí a nepravd je těžké racionálně vysvětlit mnoho věcí. Kardinální chybou mnoha analytiků je to, že si polskou politiku racionalizují, přestože je hodně o emocích. Nesnášíme vyjednávání, nesnášíme kompromisy, přáli bychom si, aby vždy se rozhodlo tak, jak chceme, protože to my máme vždy pravdu. Ale EU je kompromisem,“ říká.
Pokud někteří komentátoři i v Polsku tvrdí, že volby do EP jsou důležité, protože ukáží reálnou sílu euroskeptiků, podle Izdebského tato premisa platí spíše pro západní část Evropy, kde kritici EU jsou čím dál populárnější. Ale polská politika je natolik „zabetonovaná“ ve svém rozdělení, že voliči PiS budou hlasovat pro Kaczyńského stranu bez ohledu na vlastní názor na EU – a totéž platí i o přívržencích premiéra Donalda Tuska.