Aktual.: 15.06.2025 13:46
Pardubice – Sídlištěm Dukla v Pardubicích nově prochází naučná stezka, která na devíti zastaveních přináší příběh jednoho z největších lazaretů ve střední Evropě. Rozkládal se za první světové války na 80 hektarech, později dřevěné baráky nahradily bytové cihlové domy. Dnes je to 110 let, kdy takzvaná Karanténa začala ve městě fungovat. ČTK to řekl vojenský historik Ivan Fuksa, který bude lidi na stezce provázet.
Do války rukovali muži od 18 do 50 let. Rakousko-Uhersko během války zmobilizovalo asi šest a půl milionu vojáků. Přes tři miliony z nich se vrátilo se zraněním a zhruba dva miliony vojáků zemřelo, zběhlo nebo padlo do zajetí. Při bitvách utrpěli závažná zranění. Přicházeli o ruce i nohy, měli zohavené obličeje.
Množství zraněných bylo potřeba někde ošetřit. Pardubice díky napojení na železnici i tím, že byly poměrně blízko bojovým frontám, byly logickou volbou. Lazaret byl postavený podle historika velmi rychle. V listopadu 1914 práce začaly a v červnu 1915 skončily. „Karanténa byla postavená pro 10.000 nemocných lidí a 3000 personálu. Areál postavili za nějakých pět měsíců a baráky pak sloužily až do 50. let, kdy tady byla chudinská čtvrť,“ řekl Fuksa.
Karanténa v Pardubicích navýšila počet obyvatel zhruba o polovinu. Byla pro srovnání svojí plochou o třetinu větší než blízké závodiště. Léčili se tam Češi, němečtí vojáci, Maďaři, Bulhaři, Turci a další národnosti. Podle záznamů byli na nedalekém vojenském hřbitově pochováni vojáci 37 národností. Celkově nemocnicí prošly statisíce vojáků. „Bylo až neuvěřitelné, že tam nenastala epidemie, dokázali tvrdě udržet hygienické standardy,“ řekl Fuksa. Vojáci bojovali s cholerou, tyfem, ale i pohlavními chorobami, dodal.
V lazaretu bylo 206 domů pro nemocné, zbytek představoval zázemí. Nemocnice fungovala jako samostatné město ve městě, byla tam například drůbežárna a pekárna. Karanténa se neobešla bez hasičského sboru, pošty, telefonů, kanalizace, pecí nebo přečerpávacích stanic pro vodu. Prádelna za 12 hodin vyprala 16.000 kilogramů prádla. Malá zoologická zahrada nesloužila pro rozptýlení, morčata, opičky nebo myši tam byli kvůli vědeckým pokusům.
V ideálním stavu pracovalo v lazaretu 750 sester, mezi nimi i Alice Masaryková. O své práci si vedla deník. Strašlivé osudy vojáků prožívala. Jednoho Maďara čekala amputace zhnisané nohy. „Dnes ho nesli na operační sál. Plakal bezmocně jako dítě,“ napsala dcera budoucího prezidenta.
Stezka měří 2,5 kilometru a stála 657.000 korun, na každém panelu jsou dvě kukátka, dolní je pro děti, horní pro dospělé. Ty výše posazené zobrazují drastičtější záběry. Na jednom zastavení je lavička a kolejnice, evokuje to, že vojáci přijížděli vlakem. Nebo tam je také hrazda, připomíná, že vojáci se museli navracet do běžného života a učit se žít s amputovanými končetinami. Na panelech jsou QR kódy.
„Chtěli jsme, aby stezka byla interaktivní. Každá zastávka je originál. Na libretu se podíleli historici,“ řekl náměstek primátora Jakub Rychtecký (Žijeme Pardubice/SOCDEM). Turistické centrum bude stezku provozovat a bude po ní pořádat procházky s průvodcem, dodal.
