Aktualizace: 25.01.2024 13:31
Brusel – Rve mi srdce, když vidím svá vnoučata, jak vyrůstají ve válce. Během svého dnešního vystoupení před europoslanci to uvedla Irene Shasharová, která přežila hrůzy varšavského ghetta. Její děti i vnoučata žijí v Izraeli.
„Věřila jsem, že už jsem zaplatila dost, a přesto nyní musí moje vnoučata bojovat za to, aby si uhájila své právo žít v židovském státě,“ dodala 86letá žena pocházející z Polska s odkazem na válku Izraele s palestinským hnutím Hamás, které EU považuje za teroristickou organizaci. Evropský parlament si dnes na zvláštním plenárním zasedání připomněl Mezinárodní den památky obětí holokaustu.
Ceremoniál zahájila svým projevem předsedkyně Evropského parlamentu Roberta Metsolaová. Nejdříve přítomní zhlédli část filmu o koncentračním táboře v Osvětimi od Simone Veilové, která byla první ženou v čele Evropského parlamentu. Veilová byla deportována jako šestnáctiletá dívka. Její otec, matka a bratr se z nacistických táborů nikdy nevrátili, přežila pouze Simone a její dvě sestry.
„Cesta, která vedla k Osvětimi a k holokaustu, začala o generace dříve, začalo to ostrakizací těch, kteří byli vnímáni jako odlišní,“ řekla ve svém projevu Metsolaová. Mnoho lidí bylo tehdy podle ní lhostejných a zavíralo nad tím, co se děje, oči. „Jsem pyšná na to, že Evropský parlament není místem lhostejnosti, že se tento parlament vyjadřuje proti popíračům holokaustu, konspiračním mýtům i násilí, které cílí na členy našich komunit,“ dodala předsedkyně EP.
Příběh Irene Shasharové je podle ní důležité si připomínat zejména pro další generace. „Musíme si i nadále připomínat historii Evropy, hrůzy, které zažila, a cenit si úspěchů i toho, co překonala. Musíme pochopit, odkud pocházíme, a toto ponaučení předat našim dětem,“ dodala.
Shasharová se narodila 12. prosince 1937 ve Varšavě jako Ruth Lewkowiczová. Poté, co jejího otce zabili nacisté, utekla s matkou z varšavského ghetta kanalizací do jiné části Varšavy, kde se po zbytek války skrývala. „Stojím dnes před vámi, abych vám řekla, že Hitler nezvítězil,“ řekla hned na úvod svého vystoupení před europoslanci drobná žena.
„Píše se rok 1942, je mi pět let, moje matka, otec a já žijeme ve varšavském ghettu a umíráme hlady. Ve své nevinnosti jsem doufala, že je to všechno jen dočasné, že přijde někdo, kdo řekne: Abrakadabra, a já se vrátím do našeho bezpečného a pohodlného domova. Ale byl to jen dětský sen,“ uvedla Shasharová. Jak popsala, „podmínky v ghettu byly hrozné, byla jsem bosa, měla jsem hlad a často jsme s matkou vyrážely ven shánět jídlo“.
Jedna taková výprava ale byla jiná, její matka nesla velkou černou tašku a jí dovolila vzít si její milovanou panenku „Laleczku“. „Zdálo se, že má nějaký plán. Najednou otevřela poklop od kanálu a vhodila mě dovnitř. Byla tam tma, špína, mokro, jediné, co jsem viděla a cítila, byl proud páchnoucí vody, který na mě stříkal. Sevřela jsem v náručí svojí milovanou Laleczku a čekala jsem na matku, až se ke mně připojí,“ vyprávěla europoslancům Shasharová, která nyní žije v Izraeli. „Mé oči si pomalu začaly zvykat na tmu a já viděla špinavý tunel a krysy. Spoustu krys, které mi skákaly na hlavu i na obličej. Matka do mě zezadu strčila a postupovaly jsme dál,“ dodala. Tehdy procházely kanalizací pod celou oblastí varšavského ghetta a zápach, který jako malá cítila, si pamatuje dodnes.
Dostaly se až do jiné části Varšavy. Shasharová uvedla, že se do dneška diví, jak vůbec její matka tehdy věděla, jak dlouho a kam musejí jít. Po zbytek války se tehdy malá dívka musela skrývat, většinou ve skříni, kde měla nočník a svou panenku a kam jí matka nosila jídlo. Po skončení války se přestěhovaly do Paříže a po smrti matky v roce 1948 žila mladá dívka u svých příbuzných v Peru.
Po studiích v USA se Shasharová v 25 letech přestěhovala do Izraele, kde dlouhá léta učila na Hebrejské univerzitě. V loňském roce publikovala svůj životopis s názvem Zvítězila jsem nad Hitlerem.
Den památky obětí holokaustu připomíná 27. leden 1945, kdy byl osvobozen německý koncentrační a vyhlazovací tábor Osvětim na jihu Polska. Mezi lety 1940 až 1945 podle historiků v Osvětimi zahynulo zhruba 1,1 milionu lidí, většinou Židů. K vězňům osvětimského tábora patřilo také 50.000 československých občanů, z nichž přežilo asi 6000. Nacisté za druhé světové války zavraždili na šest milionů lidí židovského původu. Z celého Československa, jehož předválečná židovská komunita čítala 350.000 lidí, zahynulo 250.000 Židů.
