Proč přisuzujeme druhým lidem nepříznivé vlastnosti, které nemají

Tendence pisuzovat jinm vlastnosti, sklony nebo zmry, kter nemaj, je asto mysln a pln vdom. Souvis se snahou setst ze sebe obvinn, kter by mohla dopadnout na ns, nebo odpoutat pozornost od naeho vlastnho jednn. Tedy dit se tak trochu slovm Zlodj ki chyte zlodje.

Nkdy si vak tohoto sklonu pln vdomi bt nemusme. Dochz k nmu toti i v situacch, kdy se touto cestou sname podvdom chrnit sv ego. Nejastji tehdy, kdy se bojme pipustit, e nae jednn vetn dsledk je jen kvli naim vlastnostem a nedostatenm schopnostem.

O sklonu pitat druhm vlastnosti, kter nemaj, spadajcm mezi tak zvan obrann mechanismy naeho ega, je dobr vdt. Jde o sklon, kter nm as od asu, s uritou nadszkou, usnaduje t se sebou samm. M vak i sv nebezpe.

Kdy se projevuje pli asto, zaneme ztrcet schopnost realisticky vnmat vlastn jednn i jeho dsledky a meme pak jednat zpsobem, kter nen v naem dlouhodobm zjmu.

Kdy se tento sklon projevuje nejastji? Vtinou k takovmu chovn dochz ve tyech vzjemn souvisejcch situacch.

1. Efekt pisuzovn a hypotza spravedlivho svta

Nae uvaovn, tkajc se druhch, m tendenci dopoutt se zkreslen. Jednn druhch si vysvtlujeme jejich trvalmi osobnostnmi vlastnostmi, kter jim pisuzujeme. Psychologie tento sklon oznauje jako efekt pisuzovn.

Nae vlastnosti jsou pro nae jednn nesporn dleit. Dleit jsou vak i okolnosti, kter toto jednn provzej. Jsou tak i situace, kdy je nae chovn ovlivnno hlavn tm, v jak situaci jsme se ocitli.

Efekt pisuzovn vede k tomu, e dleit okolnosti, kter ovlivuj jednn druhch, nevnmme. Pisuzujeme ho jejich osobnostnm vlastnostem. Vlastnosti, kter jim v jeho dsledku pisuzujeme, jsou navc asto negativn. Svou roli v tom hraje n sklon domnvat se, e kdy se druhm stalo nco nepznivho, bylo to velmi pravdpodobn proto, e si to svmi vlastnostmi sami zpsobili.

Psychologie toto uvaovn oznauje jako hypotzu spravedlivho svta. Jde o pedstavu, e dobr vci se stvaj dobrm lidem a patn vci patnm lidem. Dvod, pro lid tto pedstav v, je asto spojen se snahou vyhnout se pocitu zranitelnosti v situacch, kter nemaj pod kontrolou. V, e jim se dky jejich vlastnostem nic nepznivho stt neme. Dsledkem tto pedstavy vak me bt sklon pisuzovat vinu za uritou nepznivou udlost tomu, kdo se ve skutenosti stal jej obt.

2. Obviovn druhch z vlastnch nespch

Vtina lid trp sklonem, e pisuzuje sv spchy svm vlastnostem, schopnostem, zkuenostem i talentu. Ze svch nespch naopak obviuje spe smlu, nepze okol a nejastji i jednn druhch. Psychologie oznauje tento sklon jako samoelnou zaujatost (self-serving bias).

Jde o obrann mechanismus, kter se projevuje v ad situac, a s nam egem doke udlat zzraky. Nen vak prv mylenm, kter z ns uin nejoblbenjho lovka ve mst, ani mylenm, kter umouje se tchto svch nedostatk zbavit. Spe vede k tomu, e podpo n sklon jednat jako narcis.

Situac, ve kterch se tento sklon projevuje, je ada. Pokud mme problmy ve vztahu s partnerem, meme propadnout pedstav, e pinou je pedevm n partner, kter n vztah neustle bo. Pokud se nm v prci neda, jak bychom si pedstavovali, vede ns to asto k pesvden, e pinou je n nadzen, kter na ns sed, a ned nm prostor uplatnit nae schopnosti. A kdy se nm nepodailo obhjit ve volbch svou dosavadn pozici, bylo to proto, e opozice nm trvale brnila prosadit n program.

Jist mra samoeln zaujatosti je namst. Udruje nae sebevdom, odpovd na poteb mt se rdi a nepropadme depresm. U lid trpcch zvenm sklonem k depresi bylo toti zjitno, e jejich samoeln zaujatost je spe obrcen: projevuje se tendenc pipisovat tm vechny sv nespchy sob sammu, a obasn spchy chpat spe jako dk ppady, kdy mli tst.

Pli siln sklon k samoeln zaujatosti je vak problm. Brn nm pijmout za nae nespchy odpovdnost, pouit se z nich, a dle je neopakovat. Stoj v cest ve vytven jasnho obrazu o naich schopnostech, a me vst k pehnanmu sebevdom. Ti, kdo nadhodnocuj sv schopnosti a svdj vinu na sv okol navc povauj ostatn za neptele a hloup lidi.

3. Promtn svch vlastnost do druhch

Sklon pitat druhm urit nepzniv vlastnosti nebo zpsoby jednn vychz obas i z toho, e jim pisuzuj vlastnosti, kter maj sami. Tyto vlastnosti dvrn znaj, pedpokldaj proto, e ve stejn me jako oni je maj i ostatn. Tento pedpoklad jim umouje zlepit si sv svdom, e v tom nejsou sami.

I tento obrann mechanismus, oznaovan jako projekce, je pomrn ast. Postihuje lidi majc zven sklon nemluvit pravdu, kte se domnvaj, e tendence lht je bn i pro ostatn. Podobn zasahuje i ty, kte s oblibou spdaj nejrznj plny, jak na ostatn zatoit. asto se jim proto zd, e druz jednaj stejn, a obviuj je z toho, e elov to na n.

Lid se sklonem promtat sv nepzniv vlastnosti do druhch padaj tak asto do vlastnch past, kter si sami pipravili. Jejich jednn vytv zaarovan kruh, a oni sami ij v trvalm napt a strachu, co se jim pihod. Pkladem je lovk se silnou potebou okrdat nebo podvdt druh, kter trp utkvlou pedstavou, e se do jeho domu sna nkdo vloupat.

Podobn jako v ppad pedchoz tendence je i projekce charakteristick pro lidi se sklonem k narcismu. Postihuje vak i sociopaty, tedy lidi s tendenc k protispoleenskmu jednn.

4. Sklon ospravedlovat vlastn jednn

K obviovn druhch z nevstcnho nebo dokonce tonho jednn vede i snaha ospravedlnit sv vlastn jednn, a to nejen ped druhmi, ale i ped sebou samm.

Na rozdl od pedchozho sklonu, tedy tendence k promtn svch vlastnost do druhch, jde o obrann mechanismus pouvan vtinou a pot, co jsme se sami uritho jednn dopustili. Me jt o jednn, na kter nejsme zrovna hrd, a v dsledku toho ns t svdom, ale tak o jednn, pro kter ns druz kritizuj.

Tato jednn se proto sname odvodnit i ospravedlnit, a to tm, e dvody pisuzujeme druhm. Odvodujeme ho vak jednnm, ke ktermu z jejich strany ve skutenosti nikdy nedolo, ppadn tm, e jim pitme zmry a sklony, kter ve skutenosti nemaj.

Toto jednn me bt mysln a pln vdom, asto je vak i formou sebeklamu. O druhch si v tomto ppad utvome i uritou celkov negativn pedstavu, a dojdeme k zvru, e jsme je nikdy nemli v oblib. Dvodem je, aby nae pedstava o nich byla s nam jednnm v souladu. Tento mechanismus vystihli ji staromt psychologov, kte tvrdili, e lovku, vi ktermu jsme se dopustili neho nespravedlivho, dokeme jen zdkakdy odpustit.

Nebezpe, kter je s tmto obrannm mechanismem spojen, spov v tom, e si na jeho zklad dokeme ospravedlnit i jednn morln zcela nepijateln. Jeho soust bv toti i pedstava, e to, eho jsme se dopustili, dokeme pln pochopit a zhodnotit jen my sami.

V intenzvn podob me tento mechanismus vst a k tzv. amoralizaci. Tedy sklonu odmtat nebo nerespektovat jakkoli morln pravidla s odkazem na dajn nepzniv jednn druhch.

Co s tm

Pokud se takovmu chovn dokete ubrnit, m to sv vhody. Posl to vai povst i oblibu a zanete vidt sami sebe i svt kolem ns realisticky.

Nezaujat mylen me ale vyadovat urit trnink, pedevm trnink vlastn sebereflexe. Kdy nco nedopadne dobe, ne ze svho nespchu obvinte nkoho jinho, polote si nkolik jednoduchch otzek. Namst mohou bt otzky typu:

• Co jsem udlal, aby vci dopadly dobe.
• Co jsem mohl udlat lpe?
• Nevede m k obviovn druh strany obava piznat si vlastn chyby?
• Nemm sklon pisuzovat druhm vlastnosti, kter mm sm?
• Nemm tendenci ospravedlovat sv jednn domnlmi zmry druhch?