Aktual.: 26.11.2025 18:10
Praha – Ačkoliv musel v době socialismu odmítnout nabídku z Realu Madrid, se svojí fotbalovou kariérou je Jan Berger spokojený. Čtvrtečních 70. narozenin se dožívá zdravý, stále ještě sportuje a dál se věnuje malování pokojů i obrazů, uvedl pražský rodák v rozhovoru s ČTK. Jeho kariéru poznamenaly problémy s disciplínou, pro fanoušky Sparty však byl v 80. letech minulého století letenským bohem.
V anketě Sparťan století obsadil druhou příčku za Andrejem Kvašňákem. Dnešní mladá generace už nejspíš nepochopí, proč Berger v roce 1983 odmítl nabídku milion dolarů od Realu Madrid, když emigruje a bude oblékat jeho barvy. „Real se neodmítá, je to nejlepší klub na světě. S ohledem na rodinu jsem ale musel. Neměl jsem věk, aby mě komunisti pustili. Kdybych emigroval, rok bych nehrál a o dvě děti bych musel žádat přes Červený kříž. S fotbalem navíc v té době začínal synovec Patrik. Nikoho z rodiny jsem svým odchodem nechtěl ohrozit,“ uvedl olympijský vítěz z Moskvy a bronzový z Eura 1980 v Itálii.
Kariéru musel přerušit poté, co byl v roce 1982 kvůli urážce tehdejšího prezidenta Gustáva Husáka odsouzen k čtyřletému podmíněnému trestu vězení. Před pobytem na protialkoholním léčení si ve vazbě na Ruzyni odseděl 35 dnů. Jeho spoluvězni si vypůjčili pokřik sparťanských fanoušků a skandování „Honza není člověk, Honza je bůh!“ se rozlehlo i za mřížemi.
„Docela mě to potěšilo, bachařům se to samozřejmě nelíbilo. Vždycky jsem říkal, co si myslím, režim jsem kritizoval. Mladí už asi nepochopí, proč jsem odmítl Real. Synovi Tomášovi (bývalý ligový fotbalista) je 40, a když jsem mu doporučil film Bony a klid, aby viděl, jak to dříve fungovalo, spoustě věcí ani nerozumí,“ poukázal Berger s úsměvem.
Na složitou dobu si však nestěžuje. K úspěchům s reprezentací přidal jeden mistrovský titul s Duklou a dva se Spartou. „Na to, že jsem byl problémový a někteří mě dodnes mají za alkoholika, můžu být s kariérou spokojený. Odmala jsem honil jen míč a snil o tom, že se třeba dostanu do ligy. Jsem vděčný, že to jsem i díky skvělým spoluhráčům bohatě překročil. Real jsem musel oželet, ale velkou životní zkušeností pak pro mě bylo angažmá ve Švýcarsku,“ ujistil technicky skvěle vybavený záložník s dirigentskými schopnostmi.
Za reprezentaci odehrál 30 zápasů a dal tři góly. V roce 1984 byl vyhlášen čs. fotbalistou roku. Po skončení kariéry působil jako trenér, dodnes sportuje a vede svou XI. Honzy Bergera, jejíž dres v exhibičních zápasech obléká řada internacionálů. „Od června do září máme tak 25 zápasů, to je slušné. V lednu nás čekají dva halové turnaje v Německu. Pořád si ještě i zahraju. Mladí běhají a my starší tomu dáváme rozum, jak to má být… Na 70 let si nepřipadám. Chodím si zaběhat, jsem zdravý, chutná mi a důležitá jsou pro mě vnoučata,“ řekl Berger.
Vyučil se jako malíř a lakýrník. Řemeslu se na štaflích dodnes věnuje, navíc zručně maluje i obrazy. Jen z fotbalového prostředí má zakázek stále dost. „Vymaloval jsem u Ládi Vízka, Karla Jarolíma, jeho synů i dalších bývalých spoluhráčů. Malířina mě pořád baví a nabíjí, proto ji rád dělám. Navíc příští rok to bude už padesát let, co s mou paní žijeme společně, takže si od sebe potřebujeme občas odpočinout,“ uvedl Berger s úsměvem.