Aktualizace: 24.07.2024 06:40
Velké Meziříčí (Žďársko) – Restaurátorská dílna ve Velkém Meziříčí se věnuje starožitnému nábytku a jiným výrobkům ze dřeva. Zakázky dostává od státních institucí, muzeí, farností i od soukromých majitelů a sběratelů. Josef Filip, od loňska nositel titulu mistr tradiční rukodělné výroby Kraje Vysočina, v této době vrací původní podobu kulečníku z 19. století. Syna Jana, který s ním spolupracuje, zaměstnávají barokní dubové lavice z kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Valašském Meziříčí.
„Nemáme problém získávat zakázky, protože tady už nějakou dobu pracujeme. Zákazníci o nás ví,“ řekl ČTK Josef Filip. Nejčastěji mají v rukou mobiliář od období baroka, pracovali už i na starších renesančních kusech, například na kazatelně z kostelíka na Jihlavsku. Podotkl, že na rozdíl ode dneška vycházely staré technologie z toho, že věci musí vydržet dlouho. Přitom i teď se do výroby nábytku musí vložit materiál a energie. „Když to nevydrží, je to škoda. My máme po babičce ložnici z roku 1926, ta bude sloužit dalších 100 let. Potřebuje jen nějakou údržbu,“ řekl.
V rodině Filipů se drží truhlářské řemeslo několik generací. Josef se mu věnuje jako čtvrtý v pořadí, jeho syn Jan je pátý. Josef Filip si hrál v truhlářské dílně už jako malý. Truhlářem se pak vyučil, ale o řemesle se chtěl dovědět víc, proto absolvoval dvouletý kurz při Moravském zemském muzeu. Předtím, než se počátkem 90. let začal naplno živit restaurováním, pracoval několik let v Muzeu silnic a dálnic na velkomeziříčském zámku. K tomu 26 let vyučuje na Vyšší odborné škole restaurátorské v Brně. Syn Jan si po vyučení truhlářem udělal průmyslovou školu, pak byl skoro rok na stáži v restaurátorské firmě v Berlíně.
Předloni Filipovi například restaurovali interiér motorového železničního vozu Slovenská strela z 30. let minulého století. Funkční kopii vírského „mlejnku“ poháněného vodním kolem s početnými pohyblivými postavičkami obdivují řadu let návštěvníci na nádvoří Horáckého muzea v Novém Městě na Moravě.
Z kostela ve Valašském Meziříčí se teď v dílně vystřídá osm souborů obsahujících 56 třímetrových barokních lavic zdobených intarziemi. Než na nich Jan Filip začal pracovat, bylo potřeba zlikvidovat dřevokazný hmyz a plísně ozařováním dřeva v odborné firmě. Uvedl, že lavice mají konstrukční vady, některé jejich segmenty jsou ztrouchnivělé. Zásahy průběžně konzultuje s památkáři. „Snažíme se k tomu přistupovat konzervačně,“ řekl a dodal, že na konci by věc neměla vypadat jako opravovaná, ale jako dobře udržovaná.
Řezbami zdobený kulečník, který teď zaměstnává Josefa Filipa, vyrobila v 19. století rakouská firma Seifert & Söhne. Původně to byl zřejmě zámecký kulečník. Je hodně poškozený, zdobení je potřeba z části vyřezat znovu. „Počítám, že minimálně 300 až 350 hodin práce to dá, ono se to velice těžko odhaduje. Člověk pátrá i v archivu, jaké díly tam mají být,“ řekl.
Kromě restaurování a konzervování nábytku se Filipovi zabývají výrobou kopií pomocí původních postupů, vyplétáním sedáků židlí ratanem a výrobou kožených sedáků takzvaným slepotiskem, což je technika reliéfní ražby. Ze zbylých odstřižků kůže dělá Josef Filip zdobené plácačky na mouchy.
