Rozálie i Josefína daly na jejich radu a vydaly se zprvu jiným směrem. Nakonec je ale převálcovaly vlastní geny. „Měla jsem samé jedničky, tak mi rodiče doporučili gympl,“ svěřila se Josefína. „Jenomže po roce a půl jsem zjistila, že tohle není moje cesta, že se potřebuji věnovat tomu, co dělám celý život, což byl v té době tanec. Tak jsem udělala rozdílové zkoušky a nastoupila do druháku na Duncan centre. Pokud všechno dobře dopadne, za pár měsíců bych měla maturovat.“
Rozálie Prachařová, Sofie Höppnerová a Josefína Prachařová v Show Jana Krause
Ale ani tanci se zřejmě nebude věnovat intenzivně. Zlákalo ji totiž herectví. „Když člověk pochází z takové rodiny, je strašně těžké přiznat si, že chce taky hrát. Dlouho jsem si to zakazovala, ale pak jsem s tím přestala, a začalo mi to vycházet. Jsem strašně vděčná, že jsem byla obsazená do seriálu Lež na pláži, je to moje první větší role před kamerou. Ale jsem součástí i dalších projektů. Pro Českou televizi točím minisérii a moc mě to baví,“ prozradila.
Rozálie vystudovala film a animaci. „Chtěla jsem si to zkusit, zajímalo mě, jak by takové studium vypadalo. Vždycky jsem měla ráda starší animované filmy, například Trnkovy. Vyrůstala jsem na nich, takže to pro mě byla srdcová záležitost. Myslela jsem si, že jednou taky nějaký natočím, ale začaly mi do toho vplouvat jiné věci, jako je kreslení, fotografování a hraní, které mě teď baví víc. Takže animace šla na čas stranou,“ přiznala.
Zatímco její sestra Josefína už před kamerou stála, pro Rozálii bylo natáčení seriálu Lež na pláži první zkušeností. „Naštěstí jsem měla kolem sebe skupinu lidí, která si navzájem pomáhala. Možná jsem to potřebovala trochu víc než ostatní, ale tím spíš jsem byla za jejich pomoc ráda, bylo to od nich hezké,“ vysvětluje pokorně.
David Prachař a Linda Rybová
Kupodivu ji vůbec nenapadlo, aby si o pomoc řekla doma. Přitom její rodiče Linda Rybová a David Prachař a také nevlastní bratr Jakub Prachař mají zkušeností, že by je mohli předávat i na škole. „Každý má k rodičům jiný vztah a já tohle neviděla jako nejlepší možnost,“ vysvětluje Rozálie s tím, že tátovo herectví ale uznává. „Je mi nejbližší z toho, co jsem viděla.“
Zažila ještě i dědečka Ilju Prachaře, ale byla velmi malá, než aby na něj mohla jít například do divadla. „Mám hodně vzpomínek z Doubice, kde měli prarodiče chatu, jezdili jsme tam na prázdniny. Pamatuji si ho, jak se pohyboval na zahradě,“ řekla.
Kdyby přišly další příležitosti, ráda se prý bude herectví věnovat dál. „Možná nemám v tomhle směru až takové ambice, spíš je to tak, že mě to nějakým způsobem baví, ale nebránila bych se dalším rolím,“ dodala.
Zatímco Rozálie se už od rodičů odstěhovala, Josefína s nimi ještě bydlí. „Připravuji se na maturitu, tak potřebuji mít klid, který tam mám. A pak bych ráda odjela, pokud budu mít pár dní volna, do zahraničí. Strašně bych se chtěla naučit surfovat,“ prozrazuje mladší ze sester.
Zásadní rozdíl mezi ní a Rozou je prý v tom, že Josefína je pořádkumilovná. „Jsme si dost podobné. Roza je akorát bordelář, kdežto já to potřebuji mít kolem sebe pěkné,“ práskla na sestru Josefína, která spolupráci s rodiči vidí stejně jako Rozálie. „Domov a práci je třeba oddělovat.“
Zatím tudíž nehrozí, že by se s rodiči potkávala na jevišti, a to mají Prachařovi vlastní divadelní společnost Verze.
