Komerční prezentace Aktualizace: 29.07.2024 20:24
Paříž – Český vodní slalomář Lukáš Rohan si nechtěl kazit dojem z olympijského závodu v Paříži před skvělou diváckou kulisou tím, že jej chyba na jedné brance připravila o obhajobu stříbra. Devětadvacetiletý kanoista obsadil šesté místo, bez penalizace by teoreticky mohl zopakovat tři roky starý životní úspěch z Tokia. V cíli se zaradoval, ale také se chytil za hlavu.
„Jsem málokdy za cílem extrémně pozitivní, ale nechtěl jsem tam být nějaký naštvaný. Věděl jsem samozřejmě o tom šťouchu, i když při jízdě jsem na něj trochu zapomněl. Prostě hodil jsem to za hlavu. Jel jsem dál a naplno. Když jsem viděl rozestup, že jsem vlastně vteřinu za prvním místem, už v tom dojezdu jsem si říkal, že bez toho šťouchu by to medaile být mohla,“ řekl Rohan českým novinářům.
„Mrzelo mě to, ale nechci se tady mračit. Jel jsem finále olympiády, sjel jsem ho dobře a chci trochu i poděkovat divákům za to, co tady vytvořili, protože fakt to je celoživotní zážitek,“ prohlásil Rohan, který v Tokiu prožil olympiádu ovlivněnou covidem.
Před posledními čtyřmi kanoisty byl druhý a v zázrak nevěřil. „Spíš jsem realista. Já jsem čekal, že spíš skončí přede mnou. Pak se tam vlastně měnily výsledky. Když dojel Brit, tak jsme si s Maťkem Beňušem říkali, že na jedné bráně byl hodně natěsno. Ale neviděl jsem to a podle rozhodčích jel čistě. Mně to vlastně mohlo být úplně jedno. Zrovna Adam Burgess by si to hodně zasloužil, protože v Tokiu mu to uteklo o setinky, takže jsem mu to přál. Nepřát jim, to do sportu nepatří,“ uvedl na adresu stříbrného medailisty.
I když medaili nezískal, opět ukázal, že se umí připravit na klíčovou jízdu. „Vím, že nejsem Jířa Prskavec a nejsem sportovec, který bude vyhrávat vždycky. Na to prostě nemám, to si musím přiznat. Jsem hodně dobrý v tom, že se dokážu fakt připravit na důležité závody. Už to, že jsem se sem dostal, bylo strašně těžké a vážím si toho. A potvrdil jsem si to, jsem za to strašně rád. Na druhou stranu vím taky, co za tím stojí a co je potřeba tomu dát a někdy obětovat. Za zážitek, co tady prožívám a ještě prožívat budu, to jednoznačně stojí,“ řekl syn dvojnásobného stříbrného olympijského medailisty na deblkanoi Jiřího Rohana.
Když hledal motivaci, byla to právě olympiáda, která ho utvrdila v tom, aby pokračoval. „Byly tam loni na začátku sezony pochybnosti, jestli to chci dělat. Možná jsem byl trošku vyhořelý. Nevěděl jsem, jestli bych nepotřeboval v životě radikální změnu. Hodně jsem nad tím přemýšlet. To co tu dnes zažívám, byla ta motivace a všechno se to vrátilo. Je to pro mě pocit totálního štěstí. Medaile by byla bonbónek, ale jedu dál. Ještě jedeme kayakcross. Neházíme flintu do žita,“ prohlásil.
Na kayakcross si opět zatrénuje s Terezou Fišerovou, která se kvalifikovala jako jediná z pěti českých vodních slalomářů speciálně na tuto novou olympijskou disciplínu. „Jsem tady sparingpartner pro ni, takže jsem se jí snažil pomoct. Je upřímně asi jediná, kdo z nás má šanci na nějaký úspěch. Ale samozřejmě pro mě je to taky dobrý trénink a teď se pokusím ještě párkrát do té lodi sednout,“ dodal Rohan, který si užil i podporu rodiny a přátel v hledišti.
