S Mekym jsem se necítila jako odstrčená domácí puťka, vzpomíná Žbirková

V knize Katherine – Katka Žbirková: Můj život s Mekym – jste hodně otevřená, místy je to zpověď opravdu až na dřeň… Zafungovalo vzpomínání i jako terapie?
Pokud ano, pak ale určitě nebyla zamýšlená. Psaní vzpomínek ve mně vyplavilo i zasuté věci, které mi mohly v něčem pomoct. Dostala jsem nabídku od tří nakladatelství. Mě by ani nenapadlo napsat knížku o našem vztahu. A kdyby to bylo jenom na mně, trvalo by mi dvacet let, než bych to dala dohromady. S autorem Honzou Vedralem, který před časem napsal podobnou knihu o Mekym, jsme si dávali takové session u nás doma, v Mekyho zkušebně. Byla tam tak příjemná atmosféra, jako by tam seděl s námi. Vytahali jsme jeho diskografii i oblíbené desky… To nás naladilo a taky vedlo, abychom naše vyprávění zasadili časově. A Honza mě občas popichoval.