Přitom nabídne spíš motorkový komfort: obě zrcátka, kotoučová brzda na předním kole, blinkry i dobře svítící LED světlomety. Všechny ovládací prvky jsou také „motorkové“, takže papírovou příbuznost s elektrokolem, připomínají jen malé pedály místo stupaček.
Český distributor SWS uvedl koncem léta na tuzemský trh vlastní značku elektrických skútrů a motorek ViaGo. Má ambice stát se významným hráčem na lokálním trhu elektromobility. Z nabídky zahrnující malé skútry pro jízdu bez řidičského průkazu až po výkonnější stroje s dojezdem přes 100 km či specializovaný model pro využití v oblasti doručovacích služeb jsme vyzkoušeli to nejlevnější z nabídky, aktuálně stojí Tokio pětatřicet tisíc.
Největším překvapením je jízda samotná. Podvozek je i přes malá kola komfortní, zadní kyvná vidlice pracuje v poměrně velkých drahách, takže o vaše pozadí je tím pádem postaráno i na kočičích hlavách.
Tokio je především lehoučké, obratné a hravé. Pomocí hydraulické kotoučové brzdy ho zastavíte na místě. Při běžné jízdě za vás destičky bude šetřit rekuperace, která kromě brzdění zásadně prodlužuje dojezd a doplňuje jinak nevyužitou energii lithium-iontovým bateriím.
V rámci testu jsme sice nezkoušeli vyjet baterku do dna, ale po padesáti kilometrech Prahou pořád ještě nějaká procenta baterie zbývala. Výrobce udává až teoretických 70 kilometrů na jedno nabití, což při troše rozumu zřejmě opravdu ujedete. Rozhodovat bude profil trati i tahání za plyn.
Proplétání Prahou jsme si vyzkoušeli na maximum, protáhnete se i těmi nejužšími mezerami mezi auty, otočíte se na pětníku a když už to dál nejde, prostě skútr zvednete a přenesete třeba vedle na cyklostezku. Pocit jistoty dává řidičům menších postav i nízký posaz. Z pouhých 70 centimetrů pořád dosáhnou v případě potřeby nohama na zem.
Právě legislativní zařazení – že jde o elektrokolo, dělá z Tokia velmi zajímavou dopravní alternativu. Kdo jezdí občas třeba do práce přes město na kole, ušetří kromě nohou i čas. A přitom může jet přesně tudy, kudy jezdí na kole, jen rychleji. Maximální rychlost 25 kilometrů v hodině není nijak závratná, ale i s našimi 80 kily dokázalo Tokio jet prakticky pořád přes dvacet km/h.
Dojezd prodlužuje rekuperace, stačí i menší kopec se zaklapnutým plynem a dílky na měřáku dojezdu začnou přibývat. Do ostrého provozu je pětadvacetikilometrová rychlost poměrně málo. Sotva se rozjedete už zasáhne omezovač. Přitom podvozek i brzdy by zvládly bezpečně mnohem vyšší rychlost.
Zkoušeli jsme i jízdu ve dvou. Podle výrobce motorka zvládne 150 kilogramů zátěže, což jsme sice v součtu neměli, ale moc nechybělo. Zadní sedátko není pro dospěláka příliš pohodlné, ale nouzově na něm odvezete třeba dítě do školy. Pokud ho tam nepošlete na Tokiu rovnou samotné.
Kromě výjezdu z podzemních garáží, kde jsme si museli pomoci šlapkami, se vyplatí Tokiu pomoci i při rozjezdu. Ne, že by to nezvládlo, ale ušetříte energii. Olejem chlazený motor umí při rozjezdu poslat na zadní kolo až 500 W výkonu, pak už vystačí s nominálními 250 watty.
Ovládací prvky jsou přehledné, přístrojovka svítí jasně a dobře čitelná i za ostřejšího světla. Dominuje jí velký číslicový tachometr, hodiny, indikátor stavu baterie a pak kontrolky elektrického vybavení. Přepínač světel, blinkrů, houkačka, ale i spínací skříňka si nezadají s klasickým ovládáním řádově dražších spalovacích motorek.
Praktický je i sklopný háček na tašku, USB port, kapsa na drobnosti pod řídítky nebo jednoduše vyndavací baterie. Kdo nemá zásuvku po ruce, vezme si akumulátor domů a nabije ho kde potřebuje. Když si pořídíte druhou, nemusíte ani čekat, než se za 8 hodin dobije.
