Podle Traiana Urbana neexistuje jediný správný recept na to, jak zajistit lidem ve městech kvalitní a udržitelný život. Jedním z konceptů je takzvané „patnáctiminutové město“.
„V patnáctiminutovém městě by měl mít každý člověk v dosahu 15 minut chůze nebo jízdy na kole veškeré potřebné služby, tedy školu, obchody, kadeřníka a tak dále. Aby prostě nemusel nikam daleko jezdit autem,“ vysvětluje Urban.
Pomohou drony i říční doprava
Podle něj se už tento koncept v současné době slibně rozjíždí například v Paříži, v Londýně nebo v Barceloně. Cílem je zabránit zbytečnému přemisťování z dalekého místa na jiné daleké místo, aby lidé zůstávali v lokalitě, kde bydlí.
Tím se uleví tranzitní, hromadné i automobilové dopravě. Ve městech ubude automobilů a sníží se množství emisí. Souvisí s tím ale i další inovace. Například přechod městské hromadné dopravy na čistý bezemisní pohon.
S tím souvisí také logistika. Podle Urbana by se mohly při doručování zboží ve městě do budoucna mnohem více používat například drony, což by mohlo odstranit z ulic nákladní auta, která často zpomalují dopravu.
„Drony jsme takto pilotně testovali například v Turíně nebo v Izraeli. Ale dá se v tomto ohledu ve městech použít v logistice i říční doprava, v některých zemích i cyklotrasy a v neposlední řadě se nesmí zapomínat ani na sdílení dopravních prostředků,“ doplňuje Urban s tím, že k tomu už v některých státech dochází,
Bulhaři s Poláky jsou před námi
Dalším příkladem může být přechod na autonomní automobily, které podle všech dosavadních propočtů zásadně přispívají k plynulejší dopravě. „Když se podíváte na Londýn, tak tam už na letiště jezdí autonomní vozy. Nebo jsme také v uzavřených areálech v Helsinkách pilotovali třeba dopravní linku, která jezdila po městě a vozila už běžně pasažéry.“
A jak je na tom v inovacích Česká republika? Podle Urbana jsou v tomto ohledu výrazně napřed zejména západoevropské či skandinávské státy, které se inovacemi na úrovni měst zabývají už desítky let.
„My na tom nejsme úplně špatně, ale záleží na tom, s kým se porovnáváme. Důležitá je také odvaha politických reprezentací,“ míní Urban.
Jsou totiž podle něj státy střední a východní Evropy, které Česko v inovativních přístupech začínají předbíhat. „Třeba bulharská Sofie je jedním z měst, kde se používá nejvíc bezemisních autobusů ve východní Evropě, podobně se na předních příčkách umisťují i různá polská města.“
Problém je podle něj také v tom, že Češi jsou ze své přirozenosti opatrnější, což je vidět například na jejich skeptickém postoji ke „green dealu“. „Opatrnost je dána z podstaty historicky i sociálně. Prostě když s čímkoliv přišel stát nebo město, každý k tomu měl přirozenou nedůvěru.“
„Teď je samozřejmě těžké tuto nedůvěru změnit. Ale samozřejmě vinu nesou i politici, kteří zřejmě dělají věci, jež nejsou snadno pochopitelné. Nebo špatně s lidmi komunikují, nejsou schopni inovace dobře vysvětlit občanům,“ uzavírá Traian Urban.
