„Na smutky se jde humorem,“ říká Kateřina Marie Fialová. „Já na to fakt vzpomínám s tím, že dva roky to nebylo dobrý, ve mně bylo všechno špatně. Vyčítala jsem si, že jsem se nechovala dobře. Přišel pocit toho, že jsem špatný člověk. Tím vším jsem si prošla. Teď už se směju a je to v pořádku,“ vysvětlila, proč na moderátorovu zmínku o smrti tatínka reagovala nejdřív smíchem, a přidala vzpomínku na chvíle bezprostředně po otcově smrti.
„Když tatínek skonal, tak se říká, že musíte vyrovnat ty nožičky, protože to všechno ztvrdne. Ale my jsme to s mamkou neudělaly, protože to bylo hrozný. Když přijeli pohřebáci, tak… Tatínek štval lidi v životě neustále, ale že je bude štvát i po smrti? Ti chlapi stáli nad ním a říkali: To si děláš pr**l, jak to teď uděláme?! Stály jsme tam s mamkou a nevěděly, co se bude dít. Začali mu ty nožičky rovnat… a jak vám to asi rovnají? No tak, že vám je zlámou,“ popsala Fialová a přidala ještě jednu historku z doby, kdy jejího otce zpopelnili.
„My jsme vždycky v rodině věřili v takové ty energie. A nám paní říkala, že máme jeho urnu otevřít a ty ostatky rozmělnit do vody, ať je čistej a ať pluje daleko. Stála jsem u řeky v Pardubicích s tou plastovou urnou. Ale neměla jsem nůž, abych tu plastovou urnu otevřela. Prošpikovala jsem tu urnu klíči, bylo to hrozně zadělaný, to nejde otevřít. Tatínek držel. Udělala jsem tu díru a jak jsem byla naštvaná, protože to bylo nepříjemný, chcete to mít za sebou, sypala jsem to, nešlo to. A jak jsem byla naštvaná, hodila jsem tam i tu urnu. Odplul, to je důležitý. Vždycky chtěl cestovat,“ říká s humorem herečka.
Týden po odchodu otce pro ni ale přišla další rána. Její matka se oběsila. S její smrtí se Fialová vyrovnává hůř. „To bylo špatný. To ne, to není tak veselý. To mě hodně zabolelo. Že táta umře, jsme věděli. Když vám někdo šest let umírá na rakovinu, tak to je tutovka. Ale že ta maminka najednou udělá ten krok, to nebylo veselý za žádných okolností. Bylo mi šestnáct, je mi dvacet sedm, takže je to už jedenáct let,“ říká herečka, kterou zachránila její sestra a hlavně vlastní talent.
„Starala se o mě pak moje sestra. Byla jsem nána pubertální. Nejedete do školy jednou, dvakrát, třikrát, nemáte docházku, máte dvojku z chování, sype se to na vás. Ale máte výhodu, že jste políbeni talentem, protože to mě zachránilo, jinak by mě vyhodili,“ vzpomíná na těžké roky Kateřina Marie Fialová, která se stala čtyřnásobnou mistryní světa ve stepu a když stepky pověsila na hřebík, zamířila k divadlu. Dnes patří mezi žádané herečky v divadle i televizi.
