Gaza – Novináři agentury AFP v Pásmu Gazy od začátku války 7. října nasazují životy, aby informovali svět o situaci na místě. I zkušení zpravodajové se přitom potýkají s vyčerpáním, psychickými dopady konfliktu a komplikacemi v novinářské práci. Hrůzy, které viděli na vlastní oči, obavy ze smrti a odhodlání válku zdokumentovat žurnalisté popsali v rozhovorech, které agentura začátkem tohoto měsíce publikovala na svém webu.
Většina z osmi zpovídaných spolupracovníků AFP za sebou před loňským 7. říjnem měla několik válek a jako obyvatelé Pásma Gazy se v důsledku 17 let trvající blokády potýkali s omezením pohybu. Byli zvyklí, že museli navštěvovat márnice, aby spočítali mrtvé. Jejich životy se však navždy změnily, když při teroristickém útoku Hamásu na Izrael zahynulo 1160 lidí, zejména civilistů. Podle Hamásem ovládaného ministerstva zdravotnictví v Pásmu Gazy si izraelská ofenziva od té doby vyžádala životy již více než 28.000 Palestinců.
„Kolem šesté ráno jsem byl venku, když jsem uslyšel výbuchy, které jakoby přicházely odevšad,“ vzpomíná Ádil Zaanún, který působí v Gaze jako novinář AFP již 30 let. „Snažili jsme se zjistit, zda jde o izraelské bombardování nebo o raketovou palbu Hamásu. Obvolal jsem všechny kolegy z AFP, aby se sešli v kanceláři… Cestou jsem obvolal všechny mluvčí Hamásu a Islámského džihádu. Říkali, že o ničem nevědí. Nakonec jeden z nich řekl, že se brigády Kasám (ozbrojené křídlo Hamásu) chystají vydat prohlášení. O něco později se objevilo sdělení jejich šéfa Muhammada Dífa, který oznámil, že začala ‚operace Povodeň al-Aksá‘,“ dodal s odkazem na útok Hamásu ze 7. října.
Pokud je to možné, spěchají reportéři, fotografové a kameramani AFP na místo každého nového vzdušného úderu. Pokaždé se kromě nebezpečí druhého náletu, který by je mohl zabít, setkávají s bolestí, utrpením a někdy i hněvem přeživších. Hrůzu zohavených těl, často malých dětí, je třeba vidět, popsat, vyfotografovat, natočit.
„Pokud funguje internet, vyměňují si novináři informace o místě nejnovějších úderů přes WhatsApp. Když spojení nefunguje, snažíme se sledovat zvuk a jakmile jsme v oblasti, lidé nás navedou,“ řekl Muhammad Abid, který působí jako fotograf AFP v Pásmu Gazy 24 let. Pohybovat se na místě ale podle něj není snadné a všude se tvoří dopravní zácpy, téměř dva miliony lidí byly vysídleny a většina z nich se nyní ukrývá v Rafáhu na samém jihu Pásma Gazy. „Musíte se proplétat mezi vlnami vysídlenců, mezi stany a stánky postavenými uprostřed silnice. Celé čtvrtě byly srovnány se zemí a zbyly z nich jen trosky,“ líčí fotograf.
„Jeden litr benzínu může stát 45 dolarů (více než 1000 Kč),“ řekl Zaanún. „Někdy raději jdeme hodinu pěšky, než abychom jeli autem, protože nevíme, jestli zítra, kdy nás může čekat důležitější cesta, benzín seženeme,“ dodal.
Také Mai Jághíová, která je 16 let reportérkou AFP, se musela vyrovnat s vyčerpáním a pocitem bezmoci. Když někteří čtenáři zpochybňovali údaje ministerstva zdravotnictví o počtu zabitých Gazanů, obcházela nemocnice, aby informace ověřila. Přiměla úředníky, aby jí ukázali počítačový systém, kam zapisují oběti: v jednom sloupci jsou ti, kteří byli zabiti ve válce, ve druhém ti, kteří zemřeli přirozenou smrtí. „Kvůli naší práci vidíme víc hrůz než kdokoli jiný,“ řekla. „Je naší povinností popsat utrpení lidí. Ale když se do něj ponoříte, uvědomíte si, jak obrovské je i pro nás a jak jsme bezmocní,“ dodala.
Když válka začala, tým AFP doufal, že nebude trvat dlouho a že život půjde navzdory všemu dál, řekl Zaanún. Brzy se ale podle něj naplno projevila nynější hrůza. „Údery ze vzduchu, z moře i ze země zesílily. Nikdy předtím jsme to takhle nezažili. Izraelská armáda zasahovala domy, když jejich obyvatelé byli ještě uvnitř. Počet zabitých a zraněných nepřestával růst,“ dodal.
Práce se novinářům AFP ještě víc zkomplikovala, když izraelská armáda nařídila, aby se všichni obyvatelé severu Pásma Gazy, který byl domovem většiny reportérů, evakuovali na jih. Nejenže museli novináři 13. října opustit své domovy, museli se evakuovat i z redakce AFP, která pro mnohé byla druhým domovem. Další rána přišla, když byla tato kancelář vážně poškozena při vzdušném úderu a kamera na jejím balkóně, která světovým médiím od začátku války poskytovala živý přenos, přestala fungovat.
Od 9. října, kdy Izrael uvalil na Pásmo Gazy „totální blokádu“ jsou novináři agentury AFP v Gaze odříznuti od světa. Na rozdíl od některých předchozích konfliktů je nemohli posílit kolegové z Jeruzaléma ani z jiných redakcí AFP. Dokonce i zavolat kolegům do Jeruzaléma, s nimiž vždy úzce spolupracovali, se stalo obtížné. Ani jednomu novináři AFP přes četné žádosti izraelské úřady neumožnily Pásmo Gazy opustit. K jejich obavám o život zároveň nepřispěl nárůst počtu zabitých novinářů v Pásmu. K 7. únoru v konfliktu podle Výboru na ochranu novinářů (CPJ) v Pásmu Gazy zahynulo 85 novinářů a dalších mediálních pracovníků.
„Jednoho dne došlo k úderu, který si nedaleko ode mě vyžádal životy několika kolegů,“ řekl Zaanún. „Představte si, že před vámi umírají vaši přátelé, vaši kolegové. Představte si, že vás probudí hluk silného bombardování, že vidíte lidské pozůstatky létat všemi směry, že se vám zhroutí stan nad hlavou a že na vás padá hromada prachu a písku,“ dodal. „Všichni víme, že to může být kdykoli někdo z nás,“ dodal. „Vědí to i naše rodiny. Panikaří. Když funguje telefon, naše ženy a děti nám neustále volají a ptají se, kde jsme a co děláme….vědí, že kamkoli půjdeme, míříme do srdce smrti, a doufají, že přežijeme,“ dodal.
Vzhledem k tomu, že izraelská armáda sdělila agentuře AFP, že „nemůže zaručit bezpečnost“ novinářů agentury v Pásmu Gazy, cítí se všichni ohroženi. „To, že máte na sobě neprůstřelnou vestu s nápisem PRESS, vás neochrání,“ řekl fotograf Abid.
Kameraman AFP Jahjá Hasúna si vzpomíná na jeden říjnový útok ve městě Gaza. „Obyvatelé jednoho domu byli varováni, že bude bombardován. Připravili jsme se s dalšími novináři pod verandou protější budovy. O několik minut později byla terčem útoku právě naše budova. Tři z mých kolegů byli zabiti,“ řekl.
Strach, že se stanou terčem útoku, je o to silnější, když jsou novináři obviňováni z toho, že se podílejí na činnosti Hamásu. Někteří kritici zašli tak daleko, že tvrdí, že reportéři byli před útokem 7. října o plánu informováni, což vedení AFP důrazně odmítlo.
Novináři AFP v Pásmu Gazy považují taková obvinění za o to víc pobuřující, že léta úzce spolupracovali s izraelskými kolegy v jeruzalémské redakci. Fotograf Abid uvedl, že novináři čelí nařčení ze zaujatosti, ale zůstávají profesionály. „Zůstáváme novináři, i když jsou naši sousedé, naši přátelé a naše rodiny bombardováni,“ řekl. Realita je taková, že většina majitelů domů v Pásmu Gazy nechce novinářům pronajímat byt v obavě, že bude terčem bombardování. Někdy tak novináři musí za střechu nad hlavou zaplatit i pětinásobek běžného nájmu.
Obviňování novinářů v Pásmu Gazy ze sympatizování s Hamásem podle AFP pramení z toho, že žurnalisté jsou v pravidelném kontaktu s představiteli Hamásu, jak se od nich očekává, aby mohli správně vykonávat svou práci. „Kontakt je nevyhnutelný,“ řekl Zaanún. Každý den izraelská vláda a Hamás, který Pásmo Gazy ovládá od roku 2007, oznamují nové operace a nejnovější počty mrtvých a vzájemně si vyhrožují. Agentura AFP musí systematicky žádat o reakci obě strany, aby mohla poskytovat vyvážené a nestranné zprávy.
„V Gaze není mnoho novinářů a ani tolik (politických) vůdců. Takže je to malý svět a nakonec se navzájem poznáváme,“ řekl Zaanún, který kariéru v Gaze zahájil v době, kdy území ovládalo hnutí Fatah Jásira Arafata. Přímý kontakt s ozbrojeným křídlem Hamásu nemá. „Komunikuje pouze prostřednictvím prohlášení,“ dodal.
