Komerční prezentace Aktual.: 13.11.2024 11:10
Praha – Pražský městský soud dnes pravomocně přiznal disidentovi Jiřímu Wonkovi dalších 15.000 korun za perzekuci v době komunistického režimu. Dohromady tak má muž od státu dostat přes 41.000 Kč. Wonku v roce 1988 zatkli pardubičtí příslušníci Veřejné bezpečnosti, při tom mu způsobili zranění a poslali ho na den do psychiatrické léčebny. Po rehabilitaci v lednu 2021 se muž začal domáhat náhrady škody, kterou ministerstvo spravedlnosti a následně obecné soudy vyhodnotily na zhruba 4100 korun. Případ se dostal až k Ústavnímu soudu, který ho vrátil k novému projednání s tím, že má disident právo na důstojné odškodnění.
Wonka a jeho rodina zažívali v době komunismu dlouhodobou perzekuci, projevující se mimo jiné nezákonným odnětím svobody. Wonka byl v roce 1988 násilně hospitalizován na psychiatrickém oddělení pardubické nemocnice. Několik měsíců před tím zemřel ve vězení jeho bratr Pavel.
Obvodní soud pro Prahu 2 přiznal letos v červenci Wonkovi přes 26.000 korun. Uvedl však, že muž nemá nárok na zaplacení nákladů řízení. „Celý případ se stává absurdní. Pan Wonka je ve skutečnosti potrestán,“ odůvodnil disidentův právní zástupce Lubomír Müller odvolání proti prvoinstančnímu verdiktu. Náklady řízení totiž podle právníka značně přesáhly částku přiznanou obvodním soudem.
Městský soud dnes chybu napravil a náhradu nákladů řízení muži přiznal. Zvýšil také částku, kterou má stát muži zaplatit. Ministerstvo původně vypočítalo odškodnění podle vyhlášky platné v době jeho zatčení. Dnešní rozsudek zvýšil částku na desetinásobek. Wonka původně žádal zhruba 94.000 korun.
„Jsem spokojen. Ale je to prostě neuvěřitelné, že se musí člověk léta domáhat spravedlnosti,“ reagoval na soudní rozhodnutí Wonka. Jeho právník dodal, že odškodnění považuje za přiměřené. I on však připomněl, že se případ musel projednávat až u Ústavního soudu. K tomu se disident obrátil, protože nesouhlasil s tím, že se odškodnění počítá mechanicky podle předpisu z doby, kdy byla zcela odlišná cenová a mzdová hladina.
Ústavní soud dal muži za pravdu. „U újmy na zdraví jde o zásah do absolutního práva, které má zvláštní ochranu. Obecné soudy pracovaly s právní úpravou pro stanovování výše náhrady újmy při poškození zdraví v době poškození zdraví, tedy v době účinnosti vyhlášky z roku 1965, kterou Ústavní soud již dříve opakovaně kritizoval. Vyčíslování újmy neodpovídalo příliš ani době, kdy byly ekonomické poměry zcela jiné, a tím spíše dnes,“ uvedl.
