Plzeň – Oslavy odpovídající velkému životnímu jubileu v podobě padesátin, které připadají na neděli, chystá bývalý skvělý hokejový obránce Jaroslav Špaček. Jak uvedl olympijský vítěz z Nagana, trojnásobný mistr světa a současný manažer mládeže v Plzni v rozhovoru s ČTK, protáhnou se dost možná až do léta. Nikdy se netajil tím, jak mu chutná pivo. I proto se ale snaží neustále udržovat ve formě a aktivně sportovat. Po nocích pak sleduje počínání syna Davida v zápasech AHL. S vírou, že třeba jednou doplní rodinnou sbírku o Stanley Cup, který jemu samotnému velmi těsně unikl.
„Jsem pověrčivej a nerad mluvím o padesátce, když jsem to jubileum ještě nedovršil, tak doufám, že se té neděle opravdu dožiju. Ale cítím se jinak dobře, je mi fajn, jsem zdravý, tak snad to vyjde,“ hlásil Špaček. „Před rokem a půl jsem byl na nějaké operaci, chodím na kontroly, tělo je však zdravé. Jen mě trošku zlobí pravé koleno, ale hraju padel tenis, taky golf, běhám… Zkrátka se udržuju. Pivo mi pořád chutná, tak je třeba to trošku korigovat,“ vyprávěl se smíchem Špaček.
Oslavy plánuje už delší dobu. „Abych byl upřímný, tak už se mi o tom půl roku zdá. Starý páni na hokeji, pak na golfu, kamarádi, co přijedou z Ameriky, bude to asi zajímavý. Kamarádů je mraky a jsou po celém světě, je toho zkrátka hodně na více frontách, tak si myslím, že se to protáhne až do léta, ale to mi nedělá problém,“ ujistil s úsměvem Špaček. Na prvním místě však bude rodina. „Sejdeme se nejdřív v neděli odpoledne. Pak chystám na později pro ty nejbližší i něco velkého.“
Během hráčské kariéry sportovci často říkají, že úspěch a jeho skutečnou váhu docení až po jejím skončení. Špaček kariéru definitivně uzavřel před takřka 11 lety. Už se stihl ohlédnout?
„Teď mi třeba Pepa Hošek dělá koutek v té jeho Hokejové síni slávy v Lánech, někdy v dubnu by to mělo být, tak jsem mu dodával nějaké fotky. Člověku se to hned vrací. Stejně tak mám i doma takovou svoji malou síň slávy. Když si tam jdu pro pivo, rozsvítím a všechno to vidím… Nejvíc se mi to asi vrací, když pak dávají v televizi sestřihy z Nagana a mistrovství světa,“ řekl Špaček.
„Je každopádně hezký si to připomenout. Jako třeba včera, když mi kluci ze Švédska z Karlstadu, kde hraje Färjestad, posílali fotku týmu z doby, kdy jsme vyhráli titul. Jinak ale koukám rozhodně víc dopředu, syna Davida mám v Iowě, tak sleduju jeho vývoj a také moderní trendy, jak se vyvíjí hokej jako takový. I tím, že dělám celou mládež v Plzni, tak chci, aby se trenéři neustále posouvali,“ dodal Špaček.
Prožil velmi úspěšnou kariéru, vedle největších triumfů s reprezentací vyhrál na klubové úrovni ligu ve Švédsku i doma s Plzní díky památnému návratu v závěru sezony 2012/13, kdy vypomohl týmu při zdravotních potížích obránců a odehrál poslední tři duely mimořádně dramatické finálové série proti Zlínu, kterou rozhodl až v sedmé bitvě v čase 96:15 Martin Straka.
„Každé to vítězství či titul bylo krásný a mělo svoje. První moje velká akce s nároďákem byla Nagano, což všichni berou jako úplný vrchol. Já to zažil ve 24 letech, pak jsem hned vyhrál titul ve Švédsku. Užil jsem si samozřejmě i tituly mistra světa, v Norsku v roce 1999 tím spíš, když jsem dal v semifinále rozhodující nájezd proti Kanadě… Vrcholem pak byl titul s Plzní, což jsem byl strašně rád, že se nám tady s Martinem Strakou a dalšími kluky povedlo,“ uvedl Špaček.
K úplné spokojenosti chybělo snad jen jediné. Rokycanský rodák odehrál porci 880 zápasů v základní části a dalších 61 v play off NHL, ale na Stanley Cup nedosáhl. V roce 2006 mu v dresu Edmontonu scházela ve finále proti Carolině jediná výhra, aby si mohl odškrtnout i tuhle významnou trofej a stal se členem prestižního Triple Gold Clubu.
„To mě hrozně mrzí, to je to jediné, co mi nevyšlo. Byl jsem od toho jen malý kousíček, ale bohužel. S odstupem času si však říkám, že to jsou takové věci, které tak prostě asi měly být. Když si to vezmu z té druhé strany, co se povedlo… V tom sedmém finále ve Zlíně mi v jednu chvíli odskočil blbě puk a mohl z toho být rozhodující gól. Šel jsem se pak radši převléknout a dokoukal to už v teplákách ze střídačky. Kdybychom tehdy prohráli, tak bych si to neodpustil do konce života. A třeba se Stanley Cupu v rodině ještě dočkám,“ věří Špaček.
Dvacetiletý syn David obléká dres týmu Iowa Wild v AHL, během draftu NHL v roce 2022 si ho vybrala Minnesota. Má stříbro z juniorského MS. Hokej hraje i šestnáctiletý Jacob, byť na nižší úrovni. „David je tvrdohlavý a zarputilý, dělá opravdu hodně, aby uspěl. Jacob by potřeboval ještě větší zápal, ale hraje, chodí zodpovědně na tréninky. Kluci jsou každý úplně jiný, ale jsem každopádně rád, že se hokeji věnují,“ uvedl Špaček.
Všechny Davidovy zápasy sleduje živě v přímých přenosech. „Už jsem taky starší člověk, tak toho spánku tolik nepotřebuju,“ podotkl s úsměvem Špaček. „Vždy si pak voláme, takže má zpětnou vazbu on, ale i já, když mi popisuje, co a jak po nich chce trenér a jak chtějí hrát. Posouvá se v hokeji, ale i v životě, což je fajn. A když někde prohlásil, že by mě chtěl překonat, tak bych si jen přál, aby se mu to povedlo a dokázal vyhrát Stanley Cup. Já bych to pak oslavil víc, než kdybych ho vyhrál já sám,“ ujistil Špaček.
A jak vypadají jinak jeho běžné dny? „Na led chodím pomáhat už jen při trénincích dovedností pro obránce. Nebaví mě se do toho oblékat, do toho to koleno… Když jsem si naposledy zahrál, tři dny jsem nechodil. Věnuju se mládeži, samozřejmě sleduju i plzeňské ‚áčko‘. Přál bych jim lepší výchozí finanční pozici, aby se to zase celkově zvedlo, ale to samozřejmě není moje věc,“ konstatoval Špaček.
Současná pozice mu vyhovuje. „Zodpovědnost je tam veliká, práce je určitě dost, ale je to trochu volnější, můžu si to uzpůsobit. Jsem moc rád, že poslední tři roky vyhrála Plzeň ocenění jako nejlepší akademie roku. Každý rok se snažíme dodat hráče pro A-tým a daří se nám to, což mě hrozně těší. Mladí hráči pak vidí, že když k nám přijdou, tak ta šance prosadit se až do extraligy je velká, když budou makat,“ řekl Špaček.
