Vždyť pro nečekaný debut ve španělské lize si syn bývalého uruguayského reprezentanta Coquita minulý týden doletěl přes půl světa. Za pár minut stihl dvě asistence, byť jednu z nich kvůli drobnému ofsajdu zneplatnil VAR, a i zkušeného kouče Carla Ancelottiho, kterému pod rukama prošly desítky, ne-li stovky podobných borců, okamžitě zaujal.
„Pozor, v tomhle klukovi něco je,“ zmínil. „Mnoho fotbalistů s podobným profilem v týmu nemáme,“ pokračoval.
Legendární útočník Raúl González v roli trenéra rezervy Realu Madrid.
Álvaro Rodríguez je ročník 2004. Měří přes metr devadesát, hubeňour, noha šestačtyřicítka, více než solidní technika a taky sebevědomí na rozdávání. Jeho druhou vášní je hudba, říkají mu El Toro čili býk a v Realu ho k obrazu svému piplá především legendární Raúl González, v současnosti trenér třetiligové rezervy.
„Vybral si ho, pracuje s ním a hodně na něj sází. Nejvíc oceňuje, jak dokáže naslouchat, a rady, které dostává, umí uvést do praxe,“ zní z klubu od zdrojů renomovaného serveru The Athletic. „Je rychlejší, než si leckdo možná myslí. V osmnáctce stylem hry hodně připomínal Haalanda, ze vzduchu je neomylný a na zemi? Zakončuje pravou i levou, nedělá rozdíly.“
A když na to přijde, není chrt a správně vnímá pohyb spoluhráčů.
Při ligové premiéře v Pamploně takřka okamžitě – při svém druhém kontaktu s míčem – nahrál na gól Viníciusovi, ale ofsajd mu radost překazil. Vzápětí však na polovině soupeře získal míč, správně načasoval pas pro změnu na Marka Asensia a slavil, jako by se trefil on sám.
Ihned po závěrečném hvizdu mu právě Asensio předal míč na památku a svého o devět let mladšího parťáka radostně objal. Gratuloval také trenér Ancelotti: „Budeme se ještě bavit, ale myslím, že Álvaro by s námi na jaře měl trávit víc času. Může nám hodně pomoct.“
Doteď byl přitom hlavně hráčem béčka, které má rozjetou sezonu na postup do druhé nejvyšší soutěže.
S prvním týmem byl na podzim jen dvakrát na lavičce a začátkem roku dostal čuchnout v pohárovém duelu proti Cacereňu. Ligový debut pro něj byl nečekaným dárkem poté, co se teprve v úterý vrátil z jihoamerického šampionátu do 20 let v Kolumbii.
Rozbitý po stříbrném turnaji a dlouhém letu přes oceán se ve středu a ve čtvrtek zvolna připravoval normálně s rezervou, ale už v pátek dostal pozvánku na tréninku áčka a v sobotu večer poprvé ochutnal La Ligu. V neděli odpoledne už zase nastoupil ve třetí lize, rozloučil se a druhý den odcestoval do Liverpoolu, kde bude v úterý večer trpělivě čekat na další šanci, tentokrát v úvodním osmifinále Champions League.
Uruguayský útočník Álvaro Rodríguez v dresu reprezentačního výběru do 20 let.
Kdo by to byl před pár lety řekl.
Vyrůstal přece v katalánské Gironě, na dohled slavné barcelonské akademii La Masia, kam měl přirozeně směřovat, jenže trenéři Barcelony usoudili, že nemá jejich klubové DNA. Proto šel do Realu.
Skok do hlavního města v jeho čerstvých šestnácti komplikovala série zranění. Real pro něj přichystal individuální plán, aby zesílil, vyspěl a zocelil se. Z levého křídla se postupně posunul do středu útoku, detailně studoval pohyb Romela Lukaka a po několika povedených zápasech se na něj přijel podívat i Raúl osobně.
Právě tehdy se rodil jejich zvláštní vztah.
Sedmnáctiletý Álvaro dostal šanci ve třetí lize, při svém čtvrtém startu se trefil a dojetím se rozplakal. Po premiéře v áčku zase dlouze objímal před týmovým autobusem pyšnou maminku Pilar i otčíma Juana Carlose.
Začátek něčeho velkého, nebo jen první rozkvět talentu, který časem povadne? Záleží hlavně na něm. „Ale my v Realu Álvarovi věříme,“ přesvědčuje Ancelotti.
