Přišli za prací, hrají i fotbal. Okresní tým ze Žiželic sází na Rumuny

„Klukům přinášíme pozitivní energii, do hry dáváme srdce. A my se díky fotbalu taky cítíme líp, protože tady máme kamarády. Na hřišti se můžeme nejen chválit, ale taky si vynadat, to je při zápase normální,“ tvrdil Mihai Leustean, jeden z rumunské party. Patřili do ní i švihák Narcis Florinel Tudor, pořízek Ionel Nicusor Cojocaru a veterán Radu Juravlea. Cizineckou legii na vesnici doplňoval Bělorus Andrei Davydau.

Jak jste se v klubu sešli?
Tudor: Začal jsem tady pracovat, našel jsem si kamarády Rumuny. Mihai mě vzal na trénink a jim se líbilo, jak hraju, tak mě přijali.
Leustean: Jsem v České republice už skoro sedm let, pracuji v žatecké továrně Koito, bydlím tady. Začal jsem hrát v Bezděkově s kamarády z práce, s techniky. Měli jsme dobrý tým, škoda, že se nedali lidi dohromady. Nebyly peníze, lidi dělají směny, nemůžou jít pokaždé. Bezděkov se rozpustil a pár jich odtamtud přišlo do Žiželic. I já.
Cojocaru: Já začínal za Sokol Lipenec, potom jsem přestoupil do Žiželic. Nejdřív jako brankář, ale pak přišli jiní gólmani a já šel do útoku. Škoda, že nemáme dost hráčů, abychom mohli vyhrávat a postoupit. Někdy nám chybělo až šest lidí.

Proč jste opustili Rumunsko?
Cojocaru: Kvůli penězům. U nás je těžké sehnat práci.
Tudor: Abych měl v Rumunsku stejné peníze jako tady, musel bych pracovat od pondělka do soboty samé dvanáctky. Tady je mám za osmičky za pět dní týdně.
Leustean: Když v Rumunsku nemáš vysokou školu, nedostaneš se nikam. Já mám jen základku, přitom tady se ze mě stal mistr, mám pod sebou šestnáct lidí. To je docela hustý. Jsem na sebe hrdý. A rodina taky, že jsem dokázal uspět v cizině.

Všichni děláte v jedné firmě?
Cojocaru: Já pracuji v Sokolově, žiju v Karlových Varech, jsem tlumočník pro Rumuny. Jsem v Česku už skoro dvanáct let.
Leustean: My s Narcisem jsme se poznali v práci.

Jste tady sami?
Leustean: Já mám v Česku i bráchu.
Tudor: Měl jsem tady čtyři roky tátu, pak šel zpátky do Rumunska.

S rasismem jste se nesetkali?
Tudor: Líbí se mi, že ačkoli jsem tady už šest let, nikdy jsem nezažil, aby se ke mně nějaký Čech choval rasisticky.
Leustean: Nebo jsi ještě nerozuměl česky… Při fotbale ne, ale v práci občas něco zaslechneme.

Jaký je váš post?
Cojocaru: Brankář, útok, to je jedno. Záleží, kdo chybí.
Tudor: Já útok.
Leustean: Jsem univerzál. Většinou bek, ale klidně zaplním mezeru.

Jaký je fotbal v Česku na okresní úrovni?
Leustean: Dojíždíme na trénink, benzin šel nahoru, všechno si platíme sami. I příspěvky. Nejhorší je, když přijde cizinec a chce hrát, musí si sám zaplatit registraci. A to je strašně drahé. Tři tisíce korun. Když jsem začal v Bezděkově, to bylo ještě za šest tisíc, tři tisíce jsem dal já, tři tisíce dali kluci pro nás. Je to škoda, lidi chtějí hrát. Pak brečí, že zemře okresní přebor, protože nejsou lidi.

Máte nějaký ryze rumunský tým, třeba neregistrovaných?
Leustean: Hrajeme s kluky z práce o víkendech. Domluvíme se, Ukrajinci a Bělorusové nastoupí proti Rumunsku. Udělali jsme si krásný turnaj. Taky každoročně složíme tým pro firemní Family Day nebo jezdíme na turnaje v okolí. Tady je docela dost Rumunů. Chtěli jsme i rumunský tým v soutěži, ale už jsme se rozprchli, někteří jsou v Holedeči nebo Měcholupech.

A jak vám zachutnalo vyhlášené české pivo?
Tudor: Já miluju hlavně Braník.
Leustean: Já Gambrinus, ne desítku, radši jedenáctku.
Cojocaru: I já si dávám Gambáč, už dvanáct let. U nás se pije spíš víno. Luestean: A slivovice, tu si všichni pálí doma.

Komentář

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno

Související články

Latest Posts