Pro sparťany bolestivých devět let skončilo.
Tisíce fanoušků v úterý vtrhly na trávník stadionu v Uherském Hradišti, kde Sparta proti domácímu Slovácku udělala poslední krok. K titulu ji definitivně postrčila remíza 0:0.
Sparta je mistrem kolo před koncem ligové nadstavby.
Naposledy v roce 2014 slavila ještě dřív, i když sama poslední krok učinit nezvládla. Po porážce 1:3 v Teplicích se sparťané radovali až ve chvíli, kdy o den později druhá Plzeň ztratila body s Jabloncem.
Do konce soutěže zbývala tři kola.
Devítileté čekání na sparťanský titul v číslechFotbalová Sparta od zisku posledního mistrovského titulu odehrála v lize 297 zápasů, 179krát zvítězila a 53krát prohrála, nastřílela 576 gólů a 283 branek inkasovala. Celkem dvanáctkrát měnila trenéra a jen dva si ponechala na lavičce déle než rok. Sedmkrát porazila v derby Slavii a naopak dvanáctkrát s rivalem padla. Déle na titul v poválečné éře čekala pouze dvakrát: mezi roky 1954 a 1965 a pak mezi lety 1967 a 1984, kdy klub dokonce na rok opustil nejvyšší soutěž. Teď je zpátky na vrcholu. |
„Zápas jsem sledoval a byl jsem pořádně nervózní. Na druhý poločas už jsem se skoro vlastně ani dívat nemohl,“ líčil po letech kapitán a útočník David Lafata.
Jako trenér u toho tenkrát byl Vítězslav Lavička, kterému shodou okolností aplaudovala zaplněná Letná i před pár dny: před posledním derby se Slavií mu totiž Sparta těsně před výkopem gratulovala k šedesátinám a on jako by svému klubu pro klíčové utkání sezony přinesl štěstí.
Sparta vyhrála 3:2 a udělala zásadní krok k vytouženému titulu, který stvrdila nyní, o deset dnů později.
Byly to ovšem v mezidobí pro fanoušky klubu z Letné krušné roky.
Během více než devítiletého čekání toho Sparta zažila mnoho: v roce 2018 byla v lize dokonce až pátá i za Jabloncem či Olomoucí, což bylo pro hrdý klub další obří zklamání. A ne jediné.
O pár měsíců dřív se Sparta vydala neprobádanou zahraniční cestou, přivedla si italského kouče Andreu Stramaccioniho i s jeho nákladným štábem pobočníků, bez rozmyslu rozdala drahé kontrakty a pak se posil, které reálně žádnými posilami nebyly, jen těžko zbavovala.
Od Lavičky k Priskemuvšichni trenéři Sparty v době mistrovského půstu Vítězslav Lavička (2012-2015), Zdeněk Ščasný (2015-2016), David Holoubek a Tomáš Požár (2016-2017), Petr Rada (2017), Andrea Stramaccioni (2017-2018), Pavel Hapal (2018), Zdeněk Ščasný (2018-2019), Michal Horňák (2019), Václav Jílek (2019-2020), Václav Kotal (2020-2021), Pavel Vrba (2021-2022), Michal Horňák (2022), Brian Priske (2022-?) |
Sledovala, jak tituly sbírají rivalové: Slavia i Plzeň ovládly nejvyšší soutěž v posledních osmi letech shodně čtyřikrát, objevily se i v Lize mistrů, zatímco sparťané se jen pozvolna drápali vzhůru.
Střídali trenéry, kteří na Letnou přicházeli s velkým očekáváním i smělou vizí, jenže po pár měsících se loučili s pošramocenou reputací, ať už to byli Pavel Hapal, Václav Jílek nebo naposledy Pavel Vrba. Mimochodem, jen on a Zdeněk Ščasný při své druhé sparťanské štaci přitom vydrželi na lavičce déle než rok.
I proto se na konci minulé sezony, kdy Sparta po vyhazovu trenéra Vrby padla ve finále poháru na Slovácku, ozývaly názory, že by měl skončit také sportovní ředitel Tomáš Rosický.
On sám dokonce nabídl rezignaci, kterou představenstvo v čele s majitelem klubu Danielem Křetínským zamítlo. „Tomáš není příčinou problému, ale naopak bude jeho řešením,“ vyřkl sparťanský šéf téměř na den přesně před rokem.
Takovou otočku během dvanácti měsíců přesto čekal málokdo.
Rosický byl ještě v Arsenalu, když Sparta v Česku vládla naposledy. Pak se vrátil do týmu, který vedl zmiňovaný Ital Stramaccioni, ukončil kariéru a učil se v kanceláři.
Tým, který nyní přivedl Spartu zpátky k titulu, už je z větší části jeho. Ne vždycky se do hráčů trefil, ale třeba příchod brněnského Ladislava Krejčího, současného kapitána a lídra týmu, byl před čtyřmi roky vyloženě jeho práce.
V létě do týmu přivedl z Ruska i reprezentačního útočníka Jana Kuchtu, což bylo vzhledem k jeho slávistické minulosti mimořádně třaskavé. Ale především si na konci května 2022 plácl s dánským trenérem Brianem Priskem, když navíc jeho příchod dokázal s klubem do posledního okamžiku utajit před veřejností.
Dánský novinář Gisle Thorsen tehdy reagoval: „Sparta získala velmi dobrého trenéra. Jeho práce byla vždy velmi strukturovaná, precizní, zkrátka: měla hlavu a patu. Klade důraz na kombinační fotbal, důraz na hru s balonem a přímočarost. Určitě to není jen o běhání a soubojích.“
Což se v průběhu sezony navzdory mnohým peripetiím potvrdilo.
Vstup do sezony měla Sparta opět bídný: vypadla z Konferenční ligy hned s prvním soupeřem – norským Vikingem, v úvodu ligy padla před vlastními fanoušky doma s Libercem a od srpna do září táhla sérii pěti remíz, takže se jí konkurenti v boji o čelo tabulky vzdalovali.
I po říjnovém debaklu na Slavii 0:4, nejhorším v derby od roku 1948, však Priske přesvědčoval: „Máme tým, který dokáže Slavii i Plzni konkurovat.“
V zimě ho pak doplnily čtyři posily ze zahraničí, z nichž až na Dimitrijeho Kamenoviče, který nastupuje za rezervu, měli nakonec všichni – Kaan Kairinen, Qazim Laci i zprvu kritizovaný Awer Mabil – podíl na mimořádně povedené jarní části.
Sparta v ní smazala chvílemi i sedmibodové manko na první příčku a slaví svůj titul číslo 37. První od roku 2014.