Tuhý boj, štěstí i hodinu vznikající účes. Jak kamarádky oživily Tokio

Mäki se těsně vešla mezi šestici postupujících z úvodního rozběhu, Mezuliáníková proklouzla dál až díky času.

„Myslím, že to nevypadlo moc jistě,“ hodnotila prvně jmenovaná. „Na poslední stovce jsem měla dost štěstí.“

Do cílové rovinky vbíhala až z osmého místa, ale v závěrečných metrech zrychlila a prchla dvěma sokyním. Nejbližší pronásledovatelku za sebou nechala o 15 setin.

Kristiina Mäki v rozběhu na 1500 metrů.

„Vždycky, když se dostanu do boje a jsem připravená, tak se mi málokdy stane, že bych nemohla. Věřím si. Není to stoprocentní, ale souboje mám ráda. Jen se do nich musím dostat.“

Její červený dres se většinu 1500 metrů dlouhého závodu pohyboval na chvostu nahuštěného balíku. Schovaný mezi houfem trikotů ostatních barev, přesto s nimi vytrvale držel krok.

„Ze začátku jsem byla vepředu, ale tam jsme se hrozně kopaly a mně přijde úplně zbytečné vydávat energii do soubojů, tak jsem se propadala furt dozadu,“ přiblížila Mäki.

Jenže když v posledním kole chtěla zavelet k nástupu a prokličkovat vpřed, přes změť protivnic neměla kudy.

„Říkala jsem si, že to není dobré, ale spoléhala jsem na poslední pětistovku. Dopředu jsem chtěla jít už na třístovce, ale tam mě dvě soupeřky vyblokovaly, že nebylo kudy běžet. Tak jsem to nechala na poslední stovku.“

Nervózní čekání, finále není nemožné

Rovněž Mezuliáníková bojovala do závěrečných metrů. Přímo postupující šestici sice měla daleko před sebou, potřebovala se ale co nejvíc vymáčknout kvůli možné kvalifikaci na čas.

„Moc si toho nevybavuju, protože člověk je hrozně nervózní, ale chvílemi se rozběh vyvíjel dost beznadějně, protože jsem byla vzadu a počítala jsem, že ani na čas to stačit nebude,“ prozradila.

Verdikt, že se do semifinále díky času o necelé čtyři desetiny vešla, se dozvěděla až v mixzóně od novinářů.

„Po závodě jsem se chvíli bezútěšně válela na zemi. Tušila jsem, že to bude buď těsně postupové, nebo těsně nepostupové místo. A když jsem výsledek zjistila, byla jsem samozřejmě šťastná.“

K těsnému úspěchu jí možná pomohl i složitý účes s copánky v národních barvách, který si sama na hlavě vykouzlila.

Diana Mezuliáníková v rozběhu na 1500 metrů na MS v Eugene.

„Vznikal v bolestech, protože není jednoduché ho natrénovat,“ zasmála se. „Ale lepším se. Za chvíli ho zvládnu dřív než za hodinu.“

Znovu jej bude připravovat na sobotní semifinále (od 19:05 místního času, v neděli od 4:05 SELČ). A stejně jako na loňských hrách v Tokiu budou o finále mílařek bojovat dvě Češky.

„Vzpomínky ožily,“ souhlasila Mezuliáníková, která tehdy na rozdíl od Mäki do závěrečného kola disciplíny nepostoupila.

„Ale teď doufám, že se semifinále poběží co nejrychleji, ať je z toho hezký čas. A finále není úplně nemožné. Náš rozběh nebyl tempově vyrovnaný, nějaká rezerva by tam být mohla.“

Zatímco v Japonsku měly reprezentantky před semifinále volný den, v Eugene půjdou do akce rovnou znovu. A tak se shodly, že po rozbězích bude nejdůležitější brzy usnout.

„Což ale vzhledem k adrenalinu ze závodu nebude úplně snadné,“ poznamenala Mäki.

Třicetiletá běžkyně bude chtít v semifinále napodobit úspěšné Tokio, kde si ve stejné fázi soutěže vylepšila osobní rekord na 4:01,23.

„Tréninkové ukazatele říkaly, že je to dobré. Myslím, že forma je, jen je loterie, jak se poběží. Ve své pozici to nemůžu tahat, protože bych shořela. Tempo vepředu ovlivnit nemůžu.“

A tak budou obě Češky znovu vyčkávat na příležitost. Už ukázaly, že se rvát umí.

Komentář

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno

Související články

Latest Posts