Taky má při hře hlavu nahoře jako jeho táta Štěpán, je podobně štíhlý a vysoký, ale pro obránce bývá ještě o trochu nečitelnější. V zakončení hledá originální řešení. Aspoň tak jej hodnotí experti, kteří jeho vývoj sledují zblízka.
Pravda, Slavii pokořil Tadeáš Vachoušek bez vymýšlení, docela chladnokrevně. Ukradl vypadnutý míč, v nájezdu si ho navedl ke střele a pravačkou propálil brankáře Koláře: „Odmalička jsem snil o tom dát gól na teplickém stadionu.“
Táta patří mezi teplické ikony. Právě odsud vyrazil za více než třicet milionů korun do Slavie, pak šel do Marseille nebo do Austrie Vídeň. Fanoušci měli rádi jeho finty levačkou, novináři oceňovali vtipné hlášky a rozhovory bez vytáček.
Když sečtete všechny jeho ligové góly a asistence, blížíte se k číslu 100. „Moc gólů nedával,“ hecnul ho junior s úsměvem. Táta teď pracuje v Teplicích v roli sportovního ředitele.
Když před šesti lety končil kariéru, bylo reálné, že ho jednou budou následovat synové. Starší Matyáš si zatím připsal jedinou ligovou minutu, devatenáctiletý Tadeáš prožívá boom.
Poslední dva zápasy, dva góly.
Ten proti Slavii jej navíc poslal před televizní kamery, kde se – na rozdíl od táty – zatím cítí dost nesvůj. Vlastně se není co divit, vždyť se teprve chystá na maturitu.
Fotbalovou kariéru odšpuntoval slušně, ale zatím těžko odhadovat, zda se přiblíží tátovým úspěchům.
Tomáš Rosický.
Takových příběhů se v českém fotbale vyskytuje celkem dost. Frýdkovi, Kadlecovi, hned ve dvojím provedení Haškovi, Jarolímovi, Černí, Gabrielovi. Scénář si bývá dost podobný: otec se proslaví a syn (nebo klidně synové) jej ve sportovním řemesle následují, protože jsou chtě nechtě celé dětství na hřišti. Veřejnost pak srovnává.
Třeba špílmachr Tomáš Rosický svými úspěchy předčil tátu Jiřího, mistra ligy z roku 1967.
Petr Kouba, brankář vicemistrů Evropy 1996, možná dorovnal svého otce Pavla, pětinásobného mistra ligy a vicemistra světa 1962.
Samostatnou kapitolou je rodina Veselých. Hned čtyři generace se zapsaly do ligových dějin, což je zřejmě světový unikát.
František nejstarší, podle kolébavého pohybu řečený Kachna, hrával dlouhé roky za Slavii. František druhý se proslavil coby křídlo mistrů Evropy z Bělehradu 1976. František třetí si připsal přes šedesát startů za Slavii, jeden i při zlaté jízdě v sezoně 1995/96. Na ligu ve Slavii ještě dosáhl i jeho syn Daniel. Proč ne František čtvrtý? „Manželka už nechtěla a ani já ne. Když se doma řeklo Fando, otočili jsme se všichni. Navíc to jméno příliš zavazuje.“
Ligovou kuriozitou je teplický rekordman Pavel Verbíř, který si při své rozlučce zahrál se synem. Pavel junior však víc startů nemá.
Teplický útočník Tadeáš Vachoušek
Jako prvnímu se totéž povedlo Pavlovi Černému, hradecké legendě. Když v devětatřiceti fanouškům mával naposledy, po boku mu stál vyjukaný Pavel mladší, kterého v sedmnácti postavil kouč Uličný vedle táty do základní sestavy. Teď je Černému juniorovi osmatřicet a pořád válí za sousední Pardubice.
Vachouškovi mají zatím do fotbalové dynastie daleko, ale cosi zajímavého se v Teplicích znovu rodí.
