Hlavně zůstaň v klidu, přesvědčuje sám sebe Michal Krčmář před startem. Po pokaženém čtvrtečním singl mixu debatoval s trenéry a doznal: „Jo, přehecoval jsem se, byl tam moc velký chtíč, nepotlačil jsem ho v sobě a pokazil jsem závod.“
Proto se teď snaží být se svojí myslí takříkajíc „down“ a nabádá se: Ničím se nenech rozházet, nic neřeš, nic se nesnaž zachraňovat, jen se soustřeď, abys svoji práci odvedl nejlíp, jak umíš.
Přesně to dělá. A v porovnání se singl mixem je jeho vystoupení jako nebe a dudy.
Tentokrát je tu mazák Krčmář.
NA STŘELNICI. Zleva Němec Strelow, Krčmář a Francouz Guigonnat.
Po čisté ležce jede druhý za štafetou Francie a přemítá: Tonda Guigonnatů má super lyže a běžecky je silný, tak se za ním trochu schovám.
Jenže Antonin Guigonnat je také mnohými bitvami protřelý chlap, a tak zpomaluje a Krčmářovi naznačuje: A teď zase tahej tempo ty, jo? V tom protivětru není o co stát.
Dobře tedy, Krčmář přebírá první pozici. „Já mám rád fair play a nejsem vyčůránek, co by chtěl pořád jen taktizovat,“ poví později. „Dotáhl jsem to na čele na stadion. Takovým tempem, aby mě před střelbou nezahltilo.“
Stojka. Třetí ranou Krčmář míjí. S první dobíjenou však položku vyčistí.
„Dobil v pohodě, fakt super, bohudík,“ vykládá střelecký kouč Matt Emmons. „Vítr je nepříjemný, jsou silné poryvy, jen se podívejte.“
Třeba na Nora Vetleho Christiansena. Čeká a čeká, než se s položkou za 1:18 minuty vypořádá. Pohled na průběžné pořadí: v čele jedou Francie, Švýcarsko a Česko, zato Norsko je 16., Švédsko 19.
Biatlonový svět vzhůru nohama.
„Dneska konečně Bimbovi jedou lyže,“ ukazuje Vlastimil Vávra, bývalý juniorský reprezentant a nyní expert České televize.
„A už má Staldera,“ radují se Češi, když se Krčmář prohrne kolem Švýcara. Před sebou už má zase jen Toníka Guigonnatů.
Řítí se na stadion tak rychle, že tím vyděsí i Tomáše Mikysku, muže pro druhý úsek. Sakra, já snad nestihnu předávku, vyčiní si Mikyska a kvapem si nasazuje běžky.
A TEĎ TY. Michal Krčmář posílá do boje Tomáše Mikysku.
Češi jsou druzí jen 1,5 sekundy za Francouzi a čtyři sekundy před Švýcary. Pískej konec, chce se říci.
„To by byla škoda, ještě máme před sebou Francouze a Mikys je ve formě,“ pousměje se Emmons.
„Mikys“ se zatím žene po trati za Fabienem Claudem. Nervózní? Kdepak. Dlouhé hodiny u simulací formule 1 jako by mu vyklidnily hlavu. Po závodě bude vyprávět: „Já dneska ani nějak nevnímal, že jedeme o první místo. Prostě jsem si jen dělal to svoje. Klidná hlava.“
Vysoká škola biatlonu
Šéf svazu Jiří Hamza u trati potěšeně glosuje: „Jedou mu lyže jak sviňa, málem z kopce srazil Francouze.“
Když Mikyska míjí věnec zaplněných tribun, dokonce ho napadne: To je stejně neskutečný, jak nám všichni fandí.
Tak teď jim ještě něco předvést. Co třeba pět sestřelených terčů z pěti ran? Ano, takhle se to dělá. Z předních štafet jsou bezchybný jen on a Němec Kühn. Claude jednou dobíjí. Rázem Mikyska vede o devět sekund.
„Pro fanoušky to musí být super závod, který je vtáhne, ať už se to na konci povede nebo ne,“ říká Krčmář, ale zůstává z pohledu českých ambicí oběma nohama na sněhu, tedy na zemi. „Pořád platí, že každé umístění do šestky bude super. Tolik skvělých týmů se na nás bude tlačit zezadu.“
Tomáš Mikyska v závodě mužské štafety na MS v Oberhofu
Stojka je drastická. Vítr zesiluje. Claude potřebuje dvě dobíjené rány, Mikyska tři. Přichází poryv.
„Přijel jsem ve vysokém tempu a zkusil to nějak odstřílet,“ popíše dění Mikyska. „Při první dobíjené jsem ani pořádně neviděl terč, ale risknul jsem ji. Byl to kalibr a naštěstí spadl.“
Třetí dobíjenou ranou vybílí stav a vyráží za Claudem.
„Ta už byla jistá,“ říká od dalekohledu Emmons.
„Mikys právě zvládl vysokou školu biatlonu,“ prohodí Karel Halberštádt, mluvčí českého týmu.
Co by za to dali mnohem slavnější soupeři. Při dalším poryvu prostojí na podložkách důlky, nestřílejí, pak to přece jen zkusí – a míjejí.
„Na střelnici je to teď naprosto hrozný,“ hlásí do vysílačky Emmons.
Tarjei Bö jde na trestné kolo, Johannes Kühn rovnou na tři, Rakušan Dominic Unterweger také, Švýcar Jeremy Finello dokonce na čtyři. Hotová apokalypsa.
Ital Tomasso Giacomel si sice vystačí s jedinou dobíjenou ránou, zato na svém stavu prostál mládí. Ze třetí pozice ztrácí na Francouze a Čecha více než minutu.
Spíme? Bdíme? Kdo by předpovídal takový vývoj štafety.
Navíc se Mikyska cpe v kopci před Clauda. „Teď mu už Mikys trochu cuknul,“ ozývá se ve vysílačce z trati.
„A každým metrem mu cuká víc,“ všímá si Hamza. Skvělá podívaná.
„Claude nejdřív působil dost nahecovaně, ale jakmile jsme najeli na Birxsteig, už tak dobře nevypadal. Tak jsem to na něj zkusil,“ poví Mikyska.
Francouz se zase přitáhne, přesto Češi předávají první. Třetí Švédové ztrácejí 56 sekund, za nimi Italové a Norové už 1:09 minuty, devátí Němci dokonce 2:10 minuty.
Mikyska měl nejrychlejší střelbu a druhý absolutní čas na úseku.
„Poslouchá se to výborně se všemi těmi dobrými jmény kolem mě,“ říká. „Moc jsem si závod užil, i když už začínám cítit, že je toho tady dost. A teď zažijeme veliký nervy.“
A Jacquelin je ruplej!
Hlavní part přebírá v čele závodu duo Jakub Štvrtecký – Emilien Jacquelin.
„Nesmí to Kuba celou dobu tahat… tahá furt, to není dobrý,“ komentuje Hamza.
Ze sjezdu už ne, Francouz jde před něj. Před střelbou vleže přichází další poryv, ale Štvrtecký zapisuje pět sestřelených terčů z pěti ran. „Jen první z nich byl kalibr, ale na 80 procent dovnitř, pokračování už bylo v klidu,“ říká Emmons.
Štvrtecký vede o pět sekund před Jacquelinem, za nimi ztrácejí Nor Sturla Holm Lägreid minutu a Švéd Jasper Nelin 1:08 minuty. Pořád je vše báječné.
JÁ SE NEDÁM. Bojovník Jakub Štvrtecký.
Větrná stojka je znovu o nervy.
Jacquelin rychle třikrát míjí, Štvrtecký dvakrát, pak čeká. Francouz zkusí dostřílet, ale musí na trestné kolo. Čech po dlouhém vyhlížení mírumilovnějšího větru skolí poslední zbylý terč druhou dobíjenou ránou a vydává se na trať sedm sekund za Jacquelinem.
„Nic se mi nehonilo hlavou, jen jsem se snažil v tom větru najít terč a dobře rány spustit,“ zkonstatuje. Položka mu trvala minutu a pět sekund. „Těžko říct, jestli měl až tak dlouho čekat, ale dal to, a to se počítá,“ říká Emmons.
Lägreid se s terči zkusil vypořádat rychleji, ale musel na kolo. Norové mají na vedoucí duo stále manko 50 sekund.
„Všechno se ještě může stát,“ říká Emmons.
ČELO ZÁVODU. Jakub Štvrtecký stíhá Emiliena Jacquelina.
Štvrtecký je při chuti, dojíždí Clauda. „Ty vole, on mu snad ujede,“ vykřikne po chvíli Hamza. Třetí člen české štafety si pomyslí: Jacquelin vypadá, že mu došlo, že už nemá sílu.
Tak ho prověří. A opravdu, nemá.
„Jacquelin je ruplej, Kuba ho uštval,“ sdílí své nadšení Hamza.
Předávka. Češi vedou ve třech čtvrtinách závodu štafetu na mistrovství světa o 10 sekund před Francií a 49 sekund před skandinávským duem Norsko – Švédsko. Štvrtecký nadšeně vymrští do vzduchu pěst. To byla, panečku, jízda.
„Jsem na pokraji infarktu,“ oznamuje Hamza.
„Jony je na tyhle situace v pohodě. Střelba mu většinou jde. Polštář máme velký, ale Norové a Švédové pořád nejsou dost daleko,“ říká pozorující Mikyska, zatímco Jonáš Mareček ukrajuje první metry svého úseku.
Tři cvaky, ne dva
„Pro Marečka to bude pořádná maturita,“ sděluje posluchačům Radiožurnálu sport reportér Jan Suchan. Zvlášť když běžecky byl loňský juniorský mistr světa z vytrvalostního závodu v Oberhofu poněkud nevýrazný.
Meta 24,2 kilometru: Francouz Quentin Fillon Maillet už je za ním, Johannes Bö se Sebastianem Samuelssonem ztrácejí 33 sekund. Přituhuje. Ale jen aby bylo jasno: Mareček bojuje proti třem olympijský šampionům a dvěma posledním vítězům Světového poháru.
Před ležkou se zařazuje na Fillona Mailleta. A pak se to stane. Musí na dvě trestná kola.
„Začalo foukat, nevím, jestli na ten vítr dost reagoval,“ prohodí Štvrtecký.
Ano, reagoval, jenže málo.
„Vítr byl hodně silný. Měl všechny rány napravo.“ ukazuje Emmons na magnetické tabuli tři kalibry, které nespadly, a další milimetrové rány mimo terče.
„Chtělo to tři cvaky,“ naznačuje, jak měl Mareček upravit miřidla.
Bohužel, udělal jen dva.
„Byla to moje chyba,“ řekne nejmladší z Čechů po závodě. „Nesoustředil jsem se, jak jsem měl, a špatně jsem vyhodnotil sílu větru. Kdybych cvaknul tři, bylo to tam. Nechtěl jsem závod klukům zkazit, vážně ne, Ale možná by to nic nezměnilo, ti tři favorité neudělali žádnou chybu.“
Z ležky vyjíždí čtvrtý, těsně za třetím Samuelssonem. Švéd mu na trati uniká. Zdařilá Marečkova stojka s jediným dobíjením už na stavu věcí nic nezmění.
Tak blízko byli
Francouzi si jedou pro zlato. Zlatá šňůra Johannese Böa končí stříbrem, ačkoliv nikoliv jeho vinou. Bronzový Samuelsson oslavuje rekordní sedmou švédskou medaili z tohoto šampionátu.
PORAZILI JSME NORY! Quentin Fillon Maillet oslavuje.
A Češi jsou čtvrtí.
„Ku…, jindy bychom byli tak rádi, zato teď,“ uleví si Hamza.
„Nabrali jsme motivaci do dalších závodů. Ujistili jsme se, že na to máme,“ prohlásí Mareček poté, co jej kolegové utěšovali. „Letos jsem jezdil spíš dost vzadu, do takových soubojů jako dnes jsem se nedostal. Dopadlo to, jak mělo.“
Michal Krčmář stojí úplně sám opodál, v očích má slzy, bojuje s obrovským přívalem emocí. Tak blízko medaile byla. Bude pro mě ještě někdy takhle blízko, ptá se sám sebe. Přichází k němu Hamza, obejme ho.
„Jo, kluci byli blízko,“ říká Emmons. „Ale i tak je čtyřka fakt úspěch. Nejlepší štafeta, jakou jsme letos zajeli. Kluci viděli, že můžou v první pětce být. A že můžou bojovat i o medaili.“
Opouští střelnici, jde za nimi.
Co jim řekne?
„Moc je pochválím. Že odvedli kvalitní práci. Jasně, i pár chyb tam bylo. Ale z 90 procent udělali přesně, co měli.“
Krčmářovi je 32 let a stále je při chuti. Štvrteckému 24, Mikyskovi 23 a juniorovi Marečkovi 22. V záloze je vicemistr světa z roku 2021 Karlík, kterého v lednu vyhnalo z tratí vleklé onemocnění. Takový zástup mladých talentů má málokdo.
Tahle parta má budoucnost.
Klidně i medailovou.
