V hlavní roli Marcus Rashford, útočník Manchesteru United a aktuálně nejproduktivnější fotbalista na kontinentu. V těch vedlejších pak všichni parťáci z klubu a trenér Erik ten Hag. Nebo ne?
„Nejsem žádný kouzelník,“ kroutil hlavou nizozemský kouč. „Tohle všechno je pouze o tvrdé práci a sebevědomí hráče.“
Když člověk zblízka pozoruje aktuální Rashfordovy výkony, těžko chápe, jak mohl loni touhle dobou kdokoli v Anglii přemýšlet nad jeho odchodem.
Fotbalista Marcus Rashford z Manchesteru United a jeho tradiční gesto po vstřeleném gólu.
Že už prý Manchesteru United nemá co dát. Že by mu prospěla změna prostředí, aby se znovu nastartoval. Ztratil místo v základní sestavě i v reprezentaci. Nehrával a trápil se.
Sám později přiznal: „Nebyl jsem správně mentálně nastavený.“ Sžíraly ho osobní problémy, o nichž jako jeden z mála fotbalistů otevřeně hovoří. Měsíce působil odevzdaně, netečně a bez duše. Zkrátka úplně jinak, než vypadá teď, kdy prožívá bez přehánění období snů.
Po šampionátu v Kataru nastřádal už 16 branek, přidal čtyři asistence a je symbolem velkého vzmachu fotbalistů United, kteří v anglické lize pořád drží ve střehu druhé City s vedoucím Arsenalem.
Od začátku sezony má v součtu s duely národního týmu už 27 gólů, a to je teprve únor. Klub navzdory nejistotě kvůli chystané změně majitele připravuje nový kontrakt, protože ví, jaký klenot v pětadvacetiletém útočníkovi s desítkou na zádech má.
Hrdého odchovance, jakého od slavné generace okolo Giggse, Scholese, Beckhama či bratří Nevillových nevypiplal. A také mládence s obrovským přesahem mimo fotbalové stadiony, jenž třeba za vlastní kampaň proti dětské chudobě převzal Řád britského impéria.
„Jsme na tebe, chlapče, všichni moc pyšní,“ volal mu tenkrát s gratulací i legendární trenér sir Alex Ferguson. Co myslíte, jaká slova by asi volil nyní?
United na Rashforda spoléhají víc než kdy dřív: čeká je odveta v Evropské lize s Barcelonou, hned nato finále Ligového poháru s Newcastlem a příští týden klíčový ligový duel v Liverpoolu, který naznačí, jestli ještě zamíchají bojem o titul.
Nepřekvapilo by, kdyby rozjetý Rashford zase přiložil ukazováček ke spánku, což je od Vánoc jeho rutina.
Gesto, jež po gólech kopírují ostatní, prý odkazuje k tomu, jak překonal těžké časy – a třeba mimoděk přispěje k širší diskusi o duševním zdraví ve vrcholovém sportu. Přitom původně šlo jen o pozdrav pro kamarády a jeho význam měl zůstat skrytý. „Byly to věci mimo hřiště, které mě brzdily,“ vysvětloval.
Zato teď je Rashford, zdá se, nezastavitelný. A jeho oslava virální.
