Aktualizace: 28.06.2024 16:58
Hradec Králové – Dva částečně opracované kmeny, které stavbaři objevili v říjnu ve výkopu u Fakultní nemocnice Hradec Králové nedaleko Labe, jsou z doby Keltů. Datování dřeva radiouhlíkovou metodou C14 potvrdilo jednu z hypotéz archeologů, že stromy rostly v období laténu, konkrétně ve 3. až 2. století před naším letopočtem. Ve východních Čechách jde o mimořádný nález, z období Keltů se dosud takový způsob opracování dřeva nedochoval, řekli dnes ČTK archeologové Muzea východních Čech (MVČ) v Hradci Králové.
Nález nejčastěji interpretují jako polotovary monoxylů – člunů dlabaných z jednoho kmene, které se používaly od pravěku po novověk. Objev monoxylů na východě Čech z období Keltů dosud chyběl.
„Radiokarbonová laboratoř univerzity v polské Poznani stanovila na základě šesti vzorků dobu pokácení do rozmezí let 220 až 180 před naším letopočtem,“ řekl dnes ČTK vedoucí archeologického oddělní MVČ Miroslav Novák.
Archeologové uvažovali o třech obdobích, v nichž jsou monoxyly doloženy. Nejpravděpodobnější se jevila mladší doba kamenná, a to i vzhledem k teorii o opracování kmenů kamennými broušenými nástroji. „Tento způsob opracování je téměř s jistotou vyloučen, v laténském období se kamenné nástroje již nepoužívaly. Otevírá se i otázka, jestli šlo v obou případech o polotovary při výrobě monoxylů, jestli nemohlo jít u jednoho, méně opracovaného kmene, o polotovar na výrobu dřevěných desek. Každopádně výsledky datování ukazují, že kmeny byly opracovávány ve stejné době,“ řekl ČTK archeolog MVČ Radek Bláha.
Dalším obdobím, které připadalo v úvahu, byl ranný středověk a nejméně pravděpodobné se archeologům jevilo laténské období. „Proto je výsledek datování metodou C14 pro nás velkým překvapením. Nyní se otevírá možnost pomocí porovnání letokruhů datum pokácení ještě zpřesnit. Předmětem dalšího výzkumu bude i porovnání pracovních stop na kmenech s dobovými nástroji, což by mohlo přinést zajímavé poznatky o technologiích této historické epochy,“ řekl ČTK Novák.
Radiokarbonová metoda datování je pro určování takto starých nálezů jedna z nespolehlivějších. Metoda je založena na rozpadu radioaktivního uhlíku C14, který se přirozeně vyskytuje v tělech všech živých organismů a po jejich odumření se pravidelnou rychlostí pomalu rozkládá.
Oba kmeny mají průměr od jednoho do 1,5 metru. Jeden kmen, který má obvod téměř čtyři metry, je opracován méně. Je dochován v celém obvodu, ale na několika místech jsou do poloviny kmene záseky, jako kdyby tam někdo začal s opracováváním. Druhý kmen je zhruba do poloviny průměru odštípán, polovina průměru kmene chybí a připomíná monoxyl. Podle jedné z teorií mohlo jít o dvě fáze jejich výroby.
Podle ředitele Archeoparku pravěku Všestary a archeologa z Univerzity Hradec Králové Radomíra Tichého, organizátora expedic na monoxylech, je nové zjištění výzvou pro experimentální archeology. „Pokud bychom kvůli datování vyloučili kamenné broušené nástroje, je potřeba najít takový kovový nástroj, kterým záseky mohly být provedeny a najít takový pracovní postup, jakým toho mohlo být docíleno,“ řekl ČTK Tichý. S největší pravděpodobností kmeny podle něj nebyly opracovány nástrojem s rovným ostřím, jako je dnešní sekera. „Železný nástroj, kterým záseky byly provedeny, musel být velmi netypický, o to větší je to záhada. Datování je nezpochybnitelné,“ řekl Tichý.
Se svým týmem se roky věnuje experimentální výrobě nejen samotných kamenných nástrojů, ale i práci se dřevem za pomocí replik. Byl i u vzniku všech pěti monoxylů, tři čluny archeologové využili při plavbě na moři, naposledy loni v Egejském moři. Při výrobě některých z nich použili i repliky nejen neolitických kamenných nástrojů, ale i bronzových a železných a postup zaznamenali.
Vědci už dříve za pomocí dendrochronologické výzkumné metody zjistili, že obě dřeva pocházejí z jednoho nebo maximálně ze dvou stromů, ale z jednoho stanoviště. Vyloučili možnost, že by šlo o dva na sobě nezávisle naplavené kmeny. Každý kmen dubu má délku okolo 11 metrů, dohromady váží asi 25 tun. Kmeny jsou uloženy v areálu depozitáře MVČ.
Kmeny byly nalezeny v hloubce dvou metrů v nánosech neexistujícího toku řeky, v okolí nebyl žádný archeologický materiál. Jde o oblast pod dnešním soutokem Labe a Orlice.
