Komerční prezentace Aktual.: 26.06.2026 08:54
Damašek – Sýrie se pomalu vymaňuje z následků bývalého diktátorského režimu rodiny Asadů, část syrské společnosti ale nechce čekat na pomalé právní změny a volá po okamžité spravedlnosti.
„Jsi alavita, podporuješ Asada,“ zní často obvinění vůči příslušníkům alavitské menšiny, z níž pochází i bývalý prezident Bašár Asad. Během minulého týdne lidé vyšli do ulic, hrozili alavitům a na některých místech došlo i k násilným střetům. Podle jednoho z příslušníků této náboženské menšiny se ale situace v některých ohledech zlepšila. Největší obavy podle něj nevyvolává nová vláda jako taková, ale spíše působení extremistických skupin a rozkol mezi jednotlivými náboženskými komunitami, jak řekl v rozhovoru s ČTK.
Přestože byl Asad alavita, ani příslušníci této komunity nebyli podle některých jejích příslušníků ušetřeni strachu a represí režimu.
„Dnes se cítím výrazně bezpečněji. Alavité, ať už umělci, intelektuálové nebo lidé z chudších poměrů, byli dlouhodobě pod tlakem a často byli nuceni nastoupit do vojenské služby. Ti, kteří žili v převážně sunnitských oblastech, navíc čelili zvýšenému riziku násilí,“ řekl Alí, jehož jméno ČTK z bezpečnostních důvodů změnila. „Obyčejní alavité byli také terčem zastrašování a ponižování ze strany Asadových bezpečnostních složek,“ dodal.
V damašské čtvrti Mezze propukly minulý týden protesty, při kterých demonstranti požadovali potrestání příslušníků takzvaných šabíha, ozbrojených milic podporovaných minulým režimem, a Asadových stoupenců. Demonstrace se rozšířily také do damašských předměstí Tadámun a Barza a do dalších měst, včetně Aleppa (Halabu), Idlíbu, Dajr az-Zauru a Rakky.
Na některých místech však protesty získaly sektářský rozměr a jejich terčem se stali alavité bez ohledu na to, zda měli s bývalým režimem cokoli společného. Desítky demonstrantů se pokusily vstoupit do damašských čtvrtí obývaných převážně alavity. Podle jednoho ze svědků výtržníci vtrhli do jeho obchodu, zbili ho obušky a přitom ho slovně uráželi, uvedla začátkem týdne organizace na ochranu lidských práv Human Rights Watch (HRW).
„Syřané mají plné právo požadovat spravedlnost, ale spravedlnost by se nikdy neměla stát záminkou pro cílení na lidi jen kvůli jejich náboženství nebo původu. Syrské úřady musejí tuto hranici jasně stanovit,“ zdůraznila hlavní poradkyně pro oddělení Blízkého východu a severní Afriky Hiba Zayadinová z HRW.
Mnohé zákony z éry bývalého režimu stále zůstávají v platnosti a podle odborníků potrvá ještě několik let, než se země politicky změní. Důležitou otázkou zůstává, jak potrestat lidi, kteří se za bývalého režimu podíleli na masakrech a dalších zločinech.
Ve středu začal v Damašku soudní proces s Vasímem Asadem, bratrancem Bašára Asada, na základě obvinění z účasti na válečných zločinech spáchaných v roce 2011. Ve čtvrtek pak začal soudní proces s bývalým syrským muftím Ahmadem Hassúnem, který je obviněn z podněcování Asadova režimu k zabíjení, mizení a mučení statisíců lidí. V neděli se má také uskutečnit proces s Amdžadem Júsifem, hlavním podezřelým z masakru ve čtvrti Tadámun na jižním předměstí Damašku, kde byly v roce 2013 za Asadovy vlády popraveny stovky civilistů.
Alí, který se živí jako hudební skladatel, přiznává, že pociťuje strach zejména ze strany extremistů. „Jistě, teď tu panuje trochu strach, ale ne od sunnitských přátel; spíše od extremistů a fanatiků, kteří se zdržují jen v určitých oblastech a je jich málo. Dokud jsem od těchto oblastí daleko, cítím se bezpečně,“ vysvětluje Alí.
Bývalá vláda Bašára Asada se opírala zejména o bezpečnostní a vojenský aparát, v němž byli příslušníci alavitské menšiny výrazně zastoupeni a z něhož pocházela řada klíčových politických a bezpečnostních představitelů. Za občanské války, která trvala téměř 14 let, vedl režim rozsáhlé útoky proti oblastem ovládaným opozicí, jež tvořili převážně sunnité. Terčem intenzivního bombardování se staly zejména sunnitské čtvrti a města, například Aleppo (Halab), Homs či východní Ghúta na předměstí Damašku. Podle organizací na ochranu lidských práv režim opakovaně útočil na civilní infrastrukturu, včetně nemocnic a škol.
Po pádu režimu, kdy vládu svrhla převážně sunnitská islamistická skupina Haját Tahrír aš-Šám (HTS) ze severní provincie Idlíb, se karty obrátily. Alavité, kteří byli desítky let spojováni s vládnoucími strukturami, o své výsadní postavení přišli. Politický vliv nyní získávají především sunnité, kteří zároveň tvoří většinu syrské populace.
„Jako člen alavitské komunity si myslím, že bychom měli vnímat současnou situaci jako jedinečnou příležitost odpoutat se od spojování s bývalým režimem. Tento režim alavitskou komunitu nereprezentoval; sloužil především vlastním zájmům a zájmům vládnoucí rodiny, říká Alí.
HRW v úterý varovala, že podobné sektářské střety a napětí v zemi mohou vést k větším násilnostem. Na tom se shoduje i řada místních. „Pokud to takhle bude pokračovat, brzy přijde další povstání právě ze strany sunnitů,“ říká rozhodným hlasem jeden místní Syřan.
Zejména část liberálně smýšlejících sunnitů novou vládu nepodporuje a obává se jejího konzervativního směřování a minulosti spojené s teroristickou organizací Al-Káida, včetně jejího podílu na útocích proti civilistům.
Řada lidí se čím dál více obává rozkolu uvnitř jednotlivých komunit, než případného střetu s vládou. „Po Asadově pádu Syřané hledají svou identitu a často se vzájemně obviňují ze zločinů spáchaných v minulosti,“ řekla archeoložka Lajla, jejíž jméno ČTK rovněž z bezpečnostních důvodů změnila.
V zemi nadále přetrvává mentalita oko za oko, zub za zub a roste skepse vůči krokům vlády, která dosud nedokázala situaci účinně řešit. Sýrie se zároveň potýká s hlubokou ekonomickou krizí. Mnoho lidí si nemůže dovolit ani základní potraviny a více než 90 procent obyvatelstva žije pod hranicí chudoby, jak na začátku roku uvedla Syrská síť pro lidská práva (SNHR).
Alí je naopak vcelku optimista, největší riziko podle něj představuje vliv západních zemí a hlavně americké sankce, kvůli kterým se země stále potýká s hlubokou ekonomickou krizí. „Situaci zhoršuje přetrvávající kultura závislosti na pomoci druhých a pasivní přístup k řešení problémů, které podle některých zakořenily za vlády bývalého režimu,“ říká Alí.
„Demonstrace se navíc pro část společnosti staly spíše módním trendem, aniž by byly schopny zásadně změnit stávající realitu. Existují účinnější způsoby, jak řešit problémy, jimž Syřané čelí,“ vysvětluje umělec.
‚;
} else {
let zoneId = ‚78406‘;
zoneId = (zoneType === ‚autonaelektrinu‘) ? ‚230106‘ : zoneId;
div.innerHTML = “;
}
}
