Aktual.: 22.09.2026 09:24
Brno – Evropský parlament (EP) při komunikaci o klimatické změně výrazně pracoval s apely založenými na strachu, upozornila studie z Masarykovy univerzity v Brně. Nadužívání strachu však může být kontraproduktivní. Existuje riziko, že povede spíše k pocitu bezmoci, následně pak k nečinnosti. Studie Moniky Brusenbauch Meislové, kterou publikoval časopis Parliamentary Affairs, proto poukazuje na potřebu vyváženější komunikace, která vedle naléhavosti posiluje také pocit, že změna je možná a že veřejnost může být její součástí.
Vědkyně z fakulty sociálních studií zkoumala 235 tiskových zpráv EP souvisejících s klimatem a 639 příspěvků zveřejněných v letech 2019 až 2024 na síti Twitter, nyní X. „Téměř každá druhá tisková zpráva a zhruba každý pátý tweet o změně klimatu, zaměřený na posílení legitimity a proaktivního postoje parlamentu, spoléhá na strach jako komunikační nástroj,“ uvedla.
Analýza odhalila tři hlavní vzorce založené na strachu. Konkrétně jde o narativy nouze, ztráty a nebezpečí. První pracuje s představou krize a bezprostřední potřeby jednat. Narativ ztráty zdůrazňuje zhoršování stavu životního prostředí a jeho možné nevratné důsledky. Narativ ohrožení obrací pozornost k rizikům pro budoucnost. Ve všech případech EP zdůrazňoval nutnost okamžité akce a prezentoval změnu klimatu jako existenční hrozbu.
„Tento diskurz často používá superlativní vyjádření a další jazykové prostředky zdůrazňující mimořádnost situace, například odkazy na bezprecedentní rozsah požárů. Jejich prostřednictvím je klimatická krize rámována jako mimořádně závažná hrozba a současná situace jako ta nejvážnější, jíž kdy lidstvo čelilo. Narativ nebezpečí je konstruován tak, aby zdůraznil existenční hrozby, a vykresluje budoucnost v temných barvách,“ uvedla vědkyně.
Strach může na jedné straně mobilizovat pozornost veřejnosti a zdůrazňovat naléhavost klimatické změny, při jeho nadužívání však podle dosavadních výzkumů existuje riziko přetížení, bezmoci či rezignace. „U mnoha lidí, zejména pak u mladších generací, může přílišný důraz na hrozby a negativní scénáře oslabovat pocit, že existuje pozitivní vize budoucnosti a že je stále možné něco změnit,“ uvedla vědkyně. Instituce by podle ní měly volit rozmanitější a konstruktivnější způsoby komunikace, které mohou veřejnost účinněji motivovat k zapojení.
‚;
} else {
let zoneId = ‚78406‘;
zoneId = (zoneType === ‚autonaelektrinu‘) ? ‚230106‘ : zoneId;
div.innerHTML = “;
}
}