„Rekordní“ lokomotivy ČKD. Kyklop a těžká ČME5 by se Zababovi líbily

0
238

Lokomotiva T499.0

Titulem prvního výrobce lokomotiv na našem území se mohl pyšnit koncern ČKD, byť v té době ještě neexistoval. To bylo tak, První Českomoravská továrna na stroje v Praze, která byla založena v roce 1871, se již na konci 19. století snažila zajistit rozšíření svého výrobního portfolia právě o parní lokomotivy. Snahy byly korunovány úspěchem v roce 1899, když byla získána zakázka na výrobu šesti lokomotiv pro Císařsko-královské státní dráhy (kaiserlich-königliche Staatsbahnen, kkStB).

Zbývala maličkost, postavit a vybavit výrobní budovy nové lokomotivky. To se evidentně podařilo, ale ještě v rozestavěném závodě už 28. dubna 1900 dokončili první lokomotivu řady kkStB 97, která při té velké slávě dostala cedulku s nápisem „Na zdar!“. Šlo o stroje rakouské konstrukce vyráběné v několika továrnách v celkovém počtu 228 kusů. Z toho 39 kusů dodala právě První Českomoravská.

Lokomotivy původní rakouské řady kkStB 97 dostaly později u ČSD označení řady 310.0. Rakouské lokomotivy kkStB se také staly první typem lokomotivy vyráběným v roce 1900 v První Českomoravské továrně na stroje v Praze.

Celkem 138 kusů těchto lokomotiv potom používaly ČSD. Po rozpadu mocnářství samozřejmě nebylo určující, kdo je vyrobil, ale kde jaké lokomotivy jezdily. U nás dostaly řadu ČSD podle Kryšpína 310.0, jedna z jejich přezdívek byla „Nazdárek“. Kryšpínovo označení řad je zde omíláno často, teď si jen řekněme, že první číslice značí počet spřažených dvojkolí, resp. počet hnacích dvojkolí, což dovolí se v dalším textu této specifikaci vyhnout.

První Českomoravská se kvalitou zpracování svých prvních lokomotiv dobře uvedla a následovaly další a další zakázky. Nejprve šlo ještě o „cizí“ typy, ale v roce 1905 vyjela z bran továrny první lokomotiva vlastní konstrukce, u ČSD potom značená řadou 342.0. A určitě stojí pro svou pokrokovou konstrukci za pochvalu, stala se totiž první normálně rozchodnou lokomotivou v Rakousku s přehřívačem páry, čímž se dociluje hospodárnějšího provozu. Dopravce kkStB sice stále preferoval páru mokrou, maximálně použití sušiče páry, ale zmíněná lokomotiva vznikla původně na objednávku soukromé České severní dráhy.

V roce 1921 se První Českomoravská spojila s Kolbenovou firmou Elektrotechnická a.s., a tím vznikla společnost Českomoravská – Kolben. A konečně v roce 1927, po sloučení Českomoravské – Kolben s Akciovou společností Strojírny, dříve Breitfeld, Daněk a spol., se na scéně objevil nám již dobře známý koncern ČKD. Jen dodejme, že i u „Daňků“ se už předtím zabývali mimo jiné výrobou lokomotiv, a to od roku 1912, ale všechno podle poskytnuté dokumentace jiných výrobců.

„Záběr“ koncernu ČKD byl široký a zasahoval do mnoha oborů. Co se týče dopravních prostředků, tak pod značkou Praga vyráběl automobily nebo letadla. Zde se však držme lokomotivky ČKD.

K výrobě parních lokomotiv, se kterými tam skončili v roce 1955 (traťová lokomotiva řady 477.0 „Papoušek“), respektive v roce 1959 (průmyslová úzkorozchodná lokomotiva typ 900 BS 200), se přidaly i lokomotivy dalších trakcí.

V rámci elektrifikace pražského uzlu, jejíž stavební práce proběhly v letech 1926 až 1928, dodala ČKD našim státním drahám hrstku elektrických lokomotiv. To bylo z tohoto oboru vše, protože po válce byla shora pověřena monopolní výrobou elektrických lokomotiv plzeňská Škodovka.

Elektrická lokomotiva řady E436.0 z ČKD

Motorový vůz řady M 260.0 Stříbrný šíp

Naopak vývoj a výroba motorových lokomotiv připadly v centrálně plánovaném hospodářství na ČKD, byť samotná výroba některých typů byla s rostoucími objemy alespoň částečně delegována mimo vlastní podnik.

I s motorovou trakcí se však v ČKD začalo už v meziválečném období. Zatím to byly motorové vozy, vzpomeňme především osm „Modrých šípů“ M275.0 a jeden „Stříbrný šíp“ M260.0. Z oboru motorových lokomotiv to byly jen malé průmyslové, tedy žádné traťové.

První objednávka na motorové lokomotivy pro ČSD přišla do ČKD v roce 1948. Byly to dva typy, povedla se úzkorozchodná T47.0, naopak méně spokojenosti bylo s normálně rozchodnou T434.0. Konstruktéři se poučili a následná podobná lokomotiva řady T435.0 už šla do sériové výroby.

Bardotka T478.1215 společnosti KŽC Doprava ve stanici Mšeno

Motorová lokomotiva zvaná Brejlovec

Ale to už se s motorovými lokomotivami z ČKD doslova roztrhl pytel. U nás se staly asi nejznámějšími „Bardotky“ T478.1 a T478.2 a Brejlovci T478.3 a T478.4. Výrobní rekordmankou však byla lokomotiva pro export do Sovětského svazu, která nesla označení ČME3.

V první polovině devadesátých let výroba lokomotiv značky ČKD razantně klesla, až ustala docela. A to byl i konec ČKD.

Za dobu své existence vyprodukoval podnik 12 826 motorových lokomotiv všech druhů a 3 814 parních lokomotiv všech druhů. V sumě parních je započítáno i 889 lokomotiv z První Českomoravské a 314 od „Daňka“.

Dále v ČKD vyrobili 12 elektrických lokomotiv všech druhů (tj. i průmyslových a „bateriových“) a 80 motorových vozů, plus po válce vyvinuli i známé „Kredence“ M262.0, do kterých však potom kvůli centrálně nařízené delimitaci výroby dodávali „pouze“ motory a elektrovýzbroj.

Na následujících stránkách se především opticky seznámíme s některými lokomotivami ČKD, které můžeme z určitého pohledu označit za rekordní.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno